Tábor, 9.12.1594
Léta 1594, ten pátek před svatou Lucijí, jsouc podána k outrpnému právu Anna, Vykoukalčina cera s Pykova, vyznala jest toto slovo vod slova takto:
K tomu se znám, že sem já sama vypálila ty stodoly Vesci nahoře u pana Zikmunda Malovce. A ten voheň sem vzala nahoře v kuchyni do jakési baňky. A potom vobinuvši to uhlí s tou koudelí sem vstrčila do stodoly a šla sem vodtud zase nahoru. A vona hned hořela ta stodola. A když jiní běželi hasiti, a já sem taky běžela a pomáhala sem hasiti. To bylo v pátek, když sem ten první voheň položila. Po třikráte sem jej položila.
Item: Po druhý ve středu sem položila taky tak, nabravši uhlí. A potom to uhlí obinuvši do té koudele, také sem s tou koudelí vstrčila do stodoly. Bylo tak: Chodila sem po ponocný, abych jich zavolala, aby šli k večeři. A když voni ušli od té stodoly a sedali k večeři a ještě nepočali dobře jísti, a já zatím sem běžela a ten voheň sem vstrčila do té stodoly. A tak sem po druhý zapálila.
Item: Po třetí sem položila nahoře do hlávek lněnejch a taky tak to uhlí s tou koudelí. Ale tu jest po třetí nic nehořelo, že sou na to hned trefili a uhasili.
A to proto sem toto učinila, abych všecko popálíce toho dvora prázna byla. Tak sem sobě smyslila: Když všecko popálím a nebudou míti, čím dobytku chovati ani sami kde bejti, že mušejí mne pustiti ze dvora. A to sem svýho nerozumu učinila.
Item k těmto ke všem artikulům se jest Anna přiznala na konci života svého v svou nejposlednější hodinu: že jest jí na to žádnej nenavozoval; že jest vona to sama jediná učinila; a že žádného nechce na svou duši bráti. A na tom na všem že chce umříti.
A na tom na všem jest umřela a jest za živa zahrabána.
Stalo se ten pondělí před svatejmi Třimi králi léta devadesátého čtvrtého.
Povídání o právu, výslechu a trestu v Českých dějinách, převážně z 16. a 17. století.
