Krádala po jarmarcích

Tábor, 27.11. a 4. prosince 1570
Vyznání Anny šmejdýřky z Miličína, Svatošovy cery, podaný páně z Rožumberka.
Léta etc. tisícího pětistého sedmdesátého, ten pondělí před svatém Vondřejem, jsouc tázána na trápení Anna, rodem z Miličína, Svatošova cera, vyznala jest toto slovo vod slova takto:
Item toto jest nejprvé vyznala:
K tomu se znám, že sem chodívala po jarmarcích šmejdem svejm mužem a s jinejmi těmi lotry. A což voni ti lotři na kterém jarmarce pokradli, to sem vod nich všecko přijímala a jim sem všecko do puten schovávala: plátna, barchany, klobouky a ty jiný věci, což voni kde komu pokradli. A věděla sem vo tom vo všem, co voni kde kradli, a sama sem krádala taky, co sem mohla.
Item: V Meziříčí sem ukradla jednomu kramáři štučku barchanu popelatýho.
Item: Týž v Meziříčí sem po hospodě ukradla sukni mužskou černou. Vzala sem ji u šentiše tu sukni. A na to jest mne naved můj muž Zikmund – a přezděl sobě Vondra.
Item: K tomu se znám, že sem krádala po jarmarcích v městech a v městečkách, k čemu sem jen kde a na kterým jarmarce přijíti mohla. Tak ty jarmareční věci asi od šesti let sem krádala s tím svém mužem. Že sem já mušela krásti svému muži k vůli a že jest von mně na to všecko navozoval.
Item: Od těchto sem přijímala a s těmi sem chodívala: od toho krejčího, jako s pošty utek, jako jeho žena leží v Vracovicích v posteli, od toho jednoho sem přijímala a od nějakýho Kuby starýho, má šedivou bradu, holí ji, jest taky vandrovní štverák a taky chodí po jarmarcích a krádá. A má ženu a dví dětí, pachole a děvče; pachole asi v desíti letech a děvče ve čtyřech letech. A ženě jeho říkají Káča. Toho já nevím, vodkud sou. Od těch sem přijímala a od nějakýho Jíry, taky vandrovního; taky nevím, vodkud jest. A vod nějakýho Adámka vod Litoměřic z nějaký vsi z Pokratice a má tam votce. A více jinejch neznám. S těmi sem krádala. A ta Káča, která zde sedí, vona je dobře zná, toho Charváta a toho Kubu, vodkud sou, ví. A s těmi se všemi sem krádala a chodívala po těch všech městech a prodávala sem šmejd.
Item: Já těch štveráků a kloučků znamenitě mnoho znám, kteří krádají po jarmarcích a po těch po všech městech, ale já neumím jich všech menovati, vodkud sou. A taky nějakej Čecháček vandrovní krádá. U Hořepnice vzal nějakýmu peníze z váčku, kopu grošů. Toho já nevím, vodkud jest ten Čecháček. A ty všecky, kteří kradou, já bych poznala, budou-li zde na jarmarce, a na ně bychvám ukázala.
Item: Ten krejčí, jako jeho žena leží u Vracovicích v posteli, jako utek s pošty, přezděl sobě Kryštof a pravý míno jemu říkají Říha.
Item: Nějací Němci tam na poště byli a německy mluvili s tím krejčím a s tím s poštou. A ti Němci měli mnoho znamenite peněz a všecko šestáků, za několik kop. A já sem, jak sem živa, více peněz neviděla, jako tam na tý poště. A hráli s tím poštou, s Koktou a s tím Kryštofem s krejčím. A nějaká Němkyně přišla z města tam na tu poštu a pravila v městě, že jest tam na tý poště mnoho štveráků a že tam hrajíA ten jeden Němec chtěl tu Němkyni probodnouti kordem, že je zrazuje a že je zjímají. A ten pošta je vystříhl, ty německý štveráky, že je zberou. A voni hned šli pryč ti Němci a my tam vostali. Nerozuměli sme, jen ten krejčí Kryštof, ti rozuměli německy.
Item: Nějakej Kuba a ten Skokan a jeho ženě říkají Lída, ten ženou svou a s jinejmi se dvoumi s nějakejmi, nesou se po řeznicku, ti čtyři stáli v lese, jdouce vod nějaký vsi k Limburku. A tý vsi říkají Daskabát. Ti v tom lese stáli a čekali, půjde-li kdo aneb pojede, aby je vobrali. A měli každej po ručnici a po hrubým kamenu v rukou. A já sem šla svém mužem šmejdem z noclehu s toho Daskabátu. A voni byli by nás pobili a nám pobrali, když sme šli do Lipníka na jarmark. A nesměli. Šel s námi nějakej sedlák se ženou na jarmark do toho Lipníka a druhej sedlák bral dříví, i pro ně nesměli nás pobiti. A potom po nás nějací jeli na kotčím s jarmarku ten den a voni je vobrali. Ale já sem jich neznala, jen jednoho s tou svou ženou, toho Skokana. Byla sem s nimi dvakrát na hospodě v Dobřichově za Mejtem. Ta Skokanova žena Lída tak jest mi řekla:
“Jebákyně zvyjebaná! Víš-li ty, kdo sem já? Že ty musíš pode mne slouti a tvůj muž pod mýho muže! A já sem nad tebou i nad jinejmi vandrovními kurvami hejtmankou a můj muž hejtmanem nad jinejmi vandrovními lotry aneb pacholky”.
Item: Nějaká Maruše Žirovnice, nějakýho táborskýho, pravý míno Matěje, kuběna – a toho jejího muže Matěje utratili v Hořicích, voběsili, že ukrad 20 kop míšenských – ta chodívala s tím, jako jeho voběsili, a krádala. A již nějakýho pohůnka se přichytila, kterýho byli zmučili u Litomyšle. S tím jest neníčko a chodívá po jarmarcích. A kradou, kde k čemu jen přijíti mohou. A v Bysrřici sami pravili, že sou vzali jednomu peněz za tři kopy. A ty peníze sem viděla a kupoval za ně kabát, za půl druhý kopy, ten pohůnek. A ten pohůnek s tou svou kurvou mají najatou světnici ze tří kop do roka v Žirovnici u Dubenskýho u zemana.
Item: Nějaká hubatá Manda, toho nevím, vodkud jest, znám ji dobře a často sme spolu bejvaly na jarmarcích, ta krádá lidem peníze z váčku a tašky řeže. A jinýho nic nemá za živnost, jen krade. A já sem ji, tu Mandu hubatou, trestávala a vona mi toto za odpověď dávala:
Přijde-li někdo na něco, že tě doma nenechám, bych měla pro tě kotčí poslati. A tak řekla, abychme za ni Pána Buoha prosili, aby ji čert udávil, rači než by se katu do rukou dostala! Že na mne bude praviti i na jiný, na ty všecky, kteří kradou. A že jich vona zná znamenitě mnoho těch štveráků.
A taky šla skrze ty Vracovice sem na jarmark ten čas, když sme my tam byli Vracovicích. A ta vždycky z jednoho jarmarku na druhej jde a žádnýho nezmešká. A má sebou nějakou děvečku ve třinácti letech. A tý děvečky máteř sťali, říkali jí Žiška. A ta Manda tu děvečku ke všemu vede, i krásti, že na ni krade. I svozuje ji, s kém může, a na to jest živa.
Item: Nějakej mlynář Jan, jeho ženě Anna říkají, a ještě má nohy nezdraví vod pout, jakž seděl, a prodává šmejd. A má pacholátko maličký a tomu pacholátku říkají Mikuláš, tomu dítěti. A vona sama sedá s krámem šmejdem. A ten mlynář, její muž, tašky řeže a peníze z váčku lidem vybírá. A za to kupují šmejd. A ta žena prodává. Ten byl v Letovicích bytem, a neníčko nevím, kde sou. Ti často na jarmarky chodí a mají hrubej krám. A tak lidi šidí.
Item: Nějakej Jan Zadva, jest šmejdýř, byl bytem v Královým Hradci. A zadlužili se na dvě stě. A sama pro ten dluh jeho žena ušla s jinejmi zs toho Hradce pryč. A voni jemu páni hradečtí, tomu Zadvovi šmejdýři, dali na to list, aby jí, tý ženy, hledal. A aby jí mohli dostati, že by jí nezstrávili kusu chleba. A von ten Zadva šel jí hledati a našel jí.
Neřek jí nic a je s ní předse. A děti vykradli a chodí šmejdem po jarmarcích. A vod jinejch přijímají a jim škovavují, co pokradou. A voni znají těch mnoho štveráků, kteří krádají, a vodkud sou, sami by pověděli. Ti mají nevelkej šmejd, jen tak putnu jednu mají. A tak lidem kradou.
A což sem tuto kolivěk vyznala a na koho, že jest to všecko věrná pravda. A na tom na všem chci umříti. I na tom jest na všem umřela v pondělí na den svaté Barbory Anna, Svatošova cera, podlí tohoto vyznání konec vzala a voběšena.
A k tej popravě vysláni byli osoby tyto radní: pan Jan Vorel a pan Jan Praskač. Stalo se za rychtářství pana Jana Chlubny, rychtářství městskýho, léta LXX.¨
A toto její vyznání a tento kšaft jest sepsán ode mne Jana Řepky, písaře k tomu nařízeného, v městě v Tánuoře.
Amen.