Rokycany, 7.6.1567
Vyznání dobrovolné Káči cikánky.
Léta 1599 v pondělí po památce svaté Trojice Káča cikánka souce ptána, poněvadž těhotná byla a koření sobě vařila a již že se plodu žádného v ní nenachází, kam byto z sebe poděla?
Oznámila:
Že se jí v tom křivda činí a v svém panenství i poctivosti zůstává. Na Jana Marjánku že nic neví a on že ní vinen není. A koření, to že sobě pro zuby světlé nosila a zuby, když ji bolely, ním kouřila. Kopytník že její není a že ho neměla ani nikdy nepožívala. A na marjánku že proto pravila, že jí báby slibovaly, jest-li vinen, že ji sobě vzíti musí.
Peněz 2 kopy že sou Marjánkovy a že jí je schovati dal. Plášť že jest také Marjánků a že jí ho půjčil, když s pánem na jarmark jela.
A když posláno bylo pro bábu, ohledali ji. An z ní mléko teklo, zase jí předkládáno. A vždy pravila, že neví, kde by se jí to vzalo; že se Pána Boha dokládá.
Jest metlami z města vymrskána a na věčnost od města vypovědína.
Povídání o právu, výslechu a trestu v Českých dějinách, převážně z 16. a 17. století.
