Mord nad přísežným poslem

Rokycany 17 a 21.1.1617
Jan Johanesovic, jinak Branný, vyznání dobrovolné učinil.
Léta 1617 v pondělí po s. Šťastném, Jan Johanesovic, dožadavši se skrze pana rychtáře, aby pan purgmistr, páni k němu ty osoby, kteří dne včerejšího k napomenutí u něho byli, ještě dnešního dne k němu vyslány byly, že chce o tom mordu Jana Soukupa, posla přísežného, jak se stal, v pravdě oznámiti.
I vysláni k němu Václav krejčí, Ondřej Pražák, Tomáš Netolický a při nich Tomáš Rabický.
Tu před nimi dobrovolné vyznání učinil takové:
Že před tím dnem, to jest ve čtvrtek po Třech králích, byvše s Chládkem na pivě u Komínků, a když Chládek odešel, vtom přišel tam Soukup s Tomášem Vlachem. A po chvíli, pijíce spolu, oznámil Soukup, že se strojí do Blovic, vyndavše dvě cedulky. A penězi na stůl s váčkem tloukl. A když se rozešli, hned mu ty peníze na mysl padly. A tu celou noc žádného pokoje neměl, ani spáti nemohl, vstavši hned v pět hodin. A dcera jeho též vstala, ptajíce se, co tak ráno vstává, že teprve pět hodin. I šla zase spat. Potom opět v 7 hodin; a zase šel spat. Po třetí ve 13 hodin. A tu podšivši botky malý, donášel jsem je. A zavši sebou sekeru, zatloukl sem na krámec k Soukupce, chtěje předzvěděti, šel-li již Soukup. A ohlídše se, spatřil jsem samou Soukupku, že šla z rynku před Dejnarovic.
Tu potom v bráně ptal jsem se brannýho: “Šel jest již Soukup?” A když mi oznámil, že již dobrou chvíli šel, i šel jsem po něm s chvatem, až sem pobíhal. A přiševši za lísu u dědiny Chylíkovic a potom u dědiny p. Kročína na Babě, ukázal se člověk, jako by Soukup posel byl. A pojednou se mi ztratil. I chtíce ho dohoniti, víceje sem za ním pospíchal. A přiševši k lesu Chotli, zase spatřil sem ho.
A po malé chvíli se ztratil. Nápodobně, když sem s vrchu k Veselý šel, viděl sem, že již po lukách k tomu rybníku u vsi jde. Honem sem za ním pospíchal, abych ho dohonil. A spatříce tu lidi, že plot dělali, ptal jsem se po něm, viděli-li sou tudy jakéhosi posla jíti. A když mi oznámili, že neviděli, šel sem dále, až se opět ukázal k Nevidu v tom chrastí. A vždycky mi se ztracoval, až právě v půl lesa od Nevida sem ho dohonil.
Zeptal sem se ho: “Kdys pak šel, že sem tě nemohl uhoniti?” On řekl: ” Chabicí pro bezpečnost, neb ještě šero bylo, když sem vyšel.” Já zase k němu, kde jde? Řekl: “Do Blovic”. A já řekl: “Poďme spolu! Já také tam se strojím, neb ten koželuh chce na mne psaní poslati.”
I šli sme spolu.
Vtom na mysli vždycky mi bylo, abych ho tou sekerou udeřil. I když sme již s vršku scházeli, u tý louky, a on napřed šel, udeřil sem ho pozadu v týl po pravé straně sekerou, až na zem upadl. A on otevřel ústa a oči vyvrátil, jako by se chtěl zmoci a vstáti. Já po druhé dvakráte v čelo ještě sem ho udeřil. A nevím, kde se tu nůž vzal! Tím sem mu chřtán podřezal. A potom, rozřezavši na něm pás, vzal sem mu z váčku ty peníze. A ty sem vložil do vokna proti vejhni. Tam se najdou. Z nich toliko 9 gr. sem utratil.
Našly se a vyčteno jich 9 kop, 6 gr., 2 denáry.
Potom chtíce zpátkem tou cestou jíti, něco mi do hlavy přišlo a zdálo se mi, jako by se mnou všecko točilo, takže, co sem měl k Nevidu jíti, přišel sem k rybníčku u Rakový a potom do Rakový. A pachole Šípovo potkalo mne u dědiny Kůlovy.
Potom sám Šíp ptal se mne, odkud jdu. A já mu řekl: “Byl sem v Nezvěsticích.” Šel se mnou Plzeňskou branou zase domů. A Zuzana Divišova a šafář rathouzský tu v bráně byli. Ptali se, odkud jdu. a já odpověděl, že sem jenom jednoho provázel.
Pominulý pak této noci, nemoha žádného pokoje jmíti, ale v mnohém pokušení sem byl, takže sem usnouti chtěl. Přikryvše sobě hlavu prostěradlem, rozpomínajíce se na to včerejší vaše napomenutí páni, tu něco potáhlo mne za nohu. Já se probudil. Vtom viděl sem dva muže: jednoho po jedný straně, který mi nože podával, a druhýho bílýho, který nedal, a strčil mě. A jako záře ňáká, tak bílý. Po druhé mu podával provazu. A vtom kohout zaspíval a já zvolal Blažka, posla rychtářovýho.
Item: Krev na sekeře já blátem zatíral. Jináče není.
Na to, že chtěl velebnou svátost přijímati, prosíce za milost.
Potom v pátek, den s. Fabiána a Šebestiána, z jistého uvážení práva pro vyhledání jinší nepravosti podán jest k útrpnému právu, jsa trápen. A tu jako předešle k tomu mordu Jana Soukupa se přiznal, opakujíce vyznání své předešlé slovo od slova. A více žádné nedopustil.
Item: Jírovi Brožovi z Oujezda že jest váček s penězi ukradl a jdouce k vovčáku, zakopal jej pod hrušku prostřed u chmelnice panský a listem přikryl, A druhý den, jdouce pro ně, někdo mu je vzal a on ničímž jich neužil, pro milosrdenství Boží o milost prosíc.

Ačkoliv měl pro takový oukladně spáchaný mord podle práva městského N 30, rozd. 2. kolem ztrestán býti, ale že tak o milost žádal, ortelován pod meč a toho dne odpraven.