Cikán popraven houžví

Vyznání Matouše Cikána ze Střevače.
Matouš Cikán ze Střevače, jsouc k outrpnému právu dán, v sobotu po svatém Antonínu láta 1577 vyznal toto:
Nejprvé, jakž z řebříka ztržen byl, vyznal a řekl takto: že sem kradl a bral, kde sem k čemu přijíti mohl.
Též vyznal, že řeznickým pacholíkům, a bylo těch tovaryšů řeznických pět, v Praze 10 kop míšenských ukradl.
Též vyznal, že Jírovi z domu páně Chvalovskýho, co mu peníze, nemalou summu, dal schovati řeznický pacholík z Prahy, ty že mu, vyloupavši truhlu, ukradl a s nimi pryč ušel. A z nich utratil 10 kop míšenských a asi 4 krejcary anebo 6 krejcarů.
V pondělí po svatých Fabiánu a Šebestiánu léta 1577 týž Matouš, jsouce po druhý tázán na trápení, vyznal: Co jest prvé vyznal, že při tom stojí. A že ukradl 10 kop míšenských nějakému Moravci, když spolu byli s jinými tovaryši mezi kurvami, kde říkají v domě na Starém městě pražském “Na koberci”. A nětco těch peněz že matouš byl utratil a vostatek jich navrátil, když ho na Poříčí postihl. A pravil, že mu to odpustil.
A týž vyznal Matouš, že ten Morave na něm peníze vyhrál, co sobě u pana Šlorvského vysloužil.
Týž Matouš vyznal, že asi vode čtyř let u žádného nesloužil, než že se mezi marštalíři a pacholky živil, jak mohl.
Týž den v pondělí po svatých Fabiánu a Šebestiánu léta 1577, když na popravu ten Matouš vyveden byl a na řebříce stál, byl právně jednou, druhé i třetí od rychtáře napomenut, aby předkem Pána Boha všemohoucího a na svou milou duši pamatoval. A jak jest hřích pravdu zatajiti, tak že jest hřích klam mluviti. A poněvadž již poslední jeho hodinka k smrti nastává, co jest před trápením, na trápení i po trápení mluvil, na tom-li chce umříti. I oznámil týž Matouš Cikán, že na tom umříti chce. A Pánu Bohu se poroučím. A jest houžví popraven.