Další z drastických trestů smrti, který je ze světa znám již v Asýrii u Chetitů a Peršanů. V Indii a v jižní Africe se používal až do 19. století. V Evropě se nejčastěji používal na Balkáně (vzpomeňme na Vlada III., který takto odrazoval turecké nepřátele), v Rusku, Polsku a Uhrách.
V českých zemích se s ním také setkáváme, ale velmi málo. Vězeň byl svlečen a položen na břicho. Nohy i ruce byly přivázány, aby odsouzenec sebou nemohl „házet“ a do řitního otvoru mu byl zaveden namazaný kůl.
Pokud byl kůl příliš velký, byl odsouzenci naříznut řitní otvor. Kat často kůl zatloukal palicí, ale byly zaznamenány případy, kdy kůl byl zaveden pomocí koňské síly.
Následně byl odsouzenec na kůlu zdvižen a kůl upevněn do připravené díry v zemi. Svou vlastní vahou se odsouzenec napichoval dále na daný kůl. Doba smrti mohla nastat od několika minut až po několik dní. Velmi tomu napomáhalo, zda byl kůl ostrý a propichoval životně důležité orgány a postupoval do těla rychleji, či zaoblený, kdy orgány odhrnoval a utrpení tím prodlužoval. V závěru mohl kůl projít celým tělem a vyjít ven zády, z boku, břichem a občas i krkem. Záleželo, pod jakým úhlem byl do těla zaveden a odsouzenec zdvižen.