Tábor, 17.1.1571
Jan Nádeníček, souc tázán na trápení, vyznal jest toto (zkrácená výpověď): Vo záchotským posvícení na Matku buoží, když sme šli Záchoda s posvícení, já svejmi švakry, se dvoumi z Bednářovejmi, s Kubou a z Bártou, byli sme tři. A již bylo tak v soumrak. Potkali sme nějakou děvečku, šla vod Čekanic k Záchodu a my ji vzali zase naspátek k naší vsi, k Čekanicům. A vona s námi jíti nechtěla. A Kuba jí dal sekerkou. A předse sme ji vzali. A Bárta nám houd a my s ní tancovali po tej cestě. Až k naší vsi sme ji dovedli za humna. Do konopí sme s tou děvečkou. A v těch konopích sme s ní etc. měli činiti všickni tři, s tou děvečkou, etc., každej po devětkrát, až nám hned vomdlela. A za umrlou sme ji vodešli.
A šli sme vod ní domů do Čekanic. A potom sme se báli, nejde-li ji kdo, tu děvečku; umřela-li je, že se prozradíme. I na ráno voni dva moji švakrové, Bednářovi synové Kuba a Bárta, šli tam, aby tý děvečky někam odpráznili.
A když zase přišli, tak mi pravili, že ji zakopali, tu děvečku.
Jest kleštěmi trhán a čtvrcen.
Povídání o právu, výslechu a trestu v Českých dějinách, převážně z 16. a 17. století.
