Pardubice 3., 7., 10. a 13.1. 1614
Léta 1614 v pátek po památce Tří králův Voršilka bednářka z města Tejnce nad Labem, jsouce z vězení šatlavního na rathous převedena, dobrovolně vyznala:
Tušilo se mi v jednu neděli, nepamatuji, která jest byla, jíti upomínat Samka pekaře v městě Tejnci, že mi byl dlužen 13 gr. alb. od žetí. A oni obědvali a pozvali mně k jídlu a já s nimi jedla. A oni sobě na víno dávali a já s nimi a pili sme až do večera. A potom přiběhla pro mně dcera Vobořila souseda, od něhož se víno bralo, abych tam šla, že tam nebožtík manžel můj pil. A já šla ihned s ní tam a našla sem ho tam a tu sme spolu pili. A potom tam přišel nějaký polák s starýho rychtáře synem. Něco sobě po polsku rozprávěli. A když oni z té hospody ušli k starýmu rychtáři, a ne. Martin bednář, manžel můj, šel za nimi, a já tam předce po něm zůstala a pila sem. Potom sem také za ním tam šla. A tu sme se spolu shledali a potý sme spolu odtud šli a domů se vedli.
A já zatloukala na podruhyni Evu, aby nám otevřela. A on nebožtík, všede do světnice, dal se do mně a pral mně. A já zavolala na podruhyni, tu Evu, aby mně bránila a bíti nedala. A ona hned skošila k němu a chytila ho za krk. A já, byvši hrubě vopilá, nemohla sem jí pomáhat. A zaškrcovala ho porazivši. Vzala u verštatu paličku a prala ho v hlavu a na krku mu stála. A já držala za nohy. A tu já nevím, jak jest dlouho živ byl.
A já tu v světnici ležala, maje chlíb péci. A potom přede dnem táž Eva vyndala mu hlavu do peřiny a já vstavši, jí sem, že jest mu to učinila, domlouvala a na to se jí ptala, kdo by ji na to navedl. A ona pravila, že ji na to navedl Jan Kandia ze vsi Vovčar, poddanej J.M. p.p. Václava Vchynic, a to proto, že jí nebožtík manžel můj v podružství trpěti nechtěl. Neb on ten Jan Kandia byl jí u nás podružství zjednal.
A tu sme nebožtíka nesly ze světnice do komory a pod lože jsme ho vložily a tři dny tam v tejnosti jměly. A potom ona vykopala hrob v chlívě a tam sme ho donesly a do toho hrobu zakopaly. A že tam bývaly kádě, ten hrob sme káděmi přikryly. A on tam vtom hrobě 13 dní zůstával.
A já potom byla odeslána před pana staršího a konšely a oni se na nebožtíka ptali, kam se poděl. A já odpověděla, že jest na špalcích, protože mně Vobořilka pravila, abych pověděla, že jest na špalcích, neb sme na ně s nebožtíkem chodívali, že toho prázdná budu. A potom, když bez toho býti nechtěli, pověděla sem, že ho Eva zabila a já jej držela za nohy. Ale byla sem hrubě opilá. Více nevím.
Zdání od práva.
Akoliv tato Oršila z městečka Tejnce k tomu se, aby tím mordem, kterýž se nad nebožtíkem Martinem bednářem, manželem její,, nevinně v noci stal v domu jeho, ním vinna býti jměla, dobrovolně přiznati nechce, nýbrž to na nějakou podruhyni Evu, kteráž preč utekla, nepřítomnou to sčítati by chtěla, však poněvadž jistí potahové jsou, že ona sama tím vinna jest, pro vyhledání tak hanebného skutku má ku právu outrpnému podána býti. Tu, co dále vyzná, bude v uvážení práva.
Actum v pátek po památce obřezování Krista Páně léta 1614.
Léta páně 1614 v outerý po památce svatých Tří králův v přítomnosti p. Buriana Volyňskýho místohejtmana, p. Bartoloměje Brandejského, Tomáše Zelinky, Kryšpína Budějovskýho, osob z ouřadu vyslaných a Jakuba Brunera, rychtáře městského Voršila bednářka z města Tejnice na Labem, jsouc puštěna na dvorec, vyznala dobrovolně toto:
Když sem domů přišla, zavolala sem na Evu: “Evo, nedej!”, když mně chtěl práti.
Item: Ponejprv Eva vložila mu hlavu do podušky, než dříveji sme jej zbily.¨
Item: Když sem vystřízlivěla, litovala sem toho a řekla sem: “Evo, co sme zle učinily!” A ona k tomu promluvila, že ji Kandia ze vsi Vovčar navedl.
Item: Že od dávnýho času s tím Janem Kandia zle živa byla a toho pankharta posledního sobě s ním táž Eva uhonila a v mým příbytku v Tejnici s ním slehla. A jí, aby vode ke křtu měla čím zaplatit, kopu míšenských odeslal po Janu Žemličkovi podruhu. A ty peníze se dostaly knězi záborskýmu.
Jsouc dána táž Oršila ku právu outrpnému, vyznala:
K tomu se znám, že jest mu tato Eva na krk klekla a kyjankou v hlavu bila, jej do chlíva za ramena táhla. A já ji pomáhala i sama hrob lopatou kopala.
K čemuž se táž Eva, jsouc přítomná u žebříku, přiznala, a že je to tak, pověděla.
Item: Že jest Eva jej kyjankou v hlavu bila a já za nohy jej držala a jí pomáhala.
Item: Že sem s Václavem, servusem p. p., p. městečka Tejnce, zle živa byla a majíc on svou manželku, s ním líhala, jdouce do Prahy na cestě s ním i doma ve světnici obcovala. A tato Eva též s Janem Kandia že líhala, o tom sem věděla. A toho zamordování tato Eva všeho příčinou byla. A že jest to všecko věrná pravda, na tom umříti chci.
Jiné zdání od práva
Ačkoliv tato Oršila, bednářka z měst. Tejnce, jsouce outrpným právem tázána, netoliko k tomu, že jest s Evou, podruhyní svou nebožtíka Martinabednáře, manžela svého, zamordovala, ale také že jest se i cizoložstva dopouštěla, přiznává, však, aby ještě větčího lotrovství páchati nejměla, toho se jí nikoliv věřiti nemůže. A protož pro vyhledání při ní ještě dalšího jejího lotrovství má ku právu outrpnému podána býti. Tu, co dále vyzná, v dalším uvážení práva bude.
Actum v outerý po památce Tří králův, léta 1614.
Co se pak Václava, servusa konšelův z měst. Tejnce nad Labem, dotýče, poněvadž táž Oršila také na něho, že on maje manželku svou, s ní zle a cizoložně živ byl, vyznává, vidí se, aby J.M. pan hejtman do měst. Tejnce konšelům psaní odeslati ráčil, aby též servusa svého zejtřejšího dne sem k vejvodu dostavili tak, aby toho, co na něm při trápení útrpném vyznávati bude, přítomen se doslejchal.
Léta 1614 v pondělí, ochtáb svatých Tří králův, v přítomnosti p. Buriana Volanskýho místohejtmana, Bartoloměje Brandejskýho, Jakuba Brunera a Kryšpína Budějovského, osob z ouřadu vyslaných, a Tomáše Zelenky, rychtáře městského, jsouc na dvorec puštěna, dobrovolně vyznala:
Předně, když sme domů přišly, tu že jest Eva hned, když sem na ni zavolala, přiskočila a na hlavu peřinu mu vhodila. A tu hned obě dvě sme jej praly. Jest to věrná pravda.
Item: K tomu se znám, co se toho Jana Kandia dotejče, že jest nás vobě k tomu naváděl, abychom ho upraly.
Item: Co se Václava servuse dotýče, že jest to věrná pravda. On se mnou činiti jměl a jemu to vůči mluvím. Kterýž to, že tak jest, zase přiznal: Neb jak sem se toho salata najedl, po ní sem zůstati ani jí prázden býti nemohl. A to se dálo před svatým Duchem až do svatého Václava léta 1613. A v tom čase přes čtyrykráte sem s ní činiti neměl. Eva vo tom dobře věděla, nebo pro mně ji posílávala.
Rozsudek
Poněvadž tato Voršila, bednářka z města Tejnce nad Labem, ztrhše se Pána Boha všemohoucího a z lože manželského vystoupivše, netoliko cizoložně na světě živa byla, ale také nebožtíka Martina bednáře, manžela svého, beze vší příčiny lehkomyslně a nevážně z světa zprovodila a s Evou, podruhyní a pomocnicí svou, oukladně zamordovala, právo jí, aby pro takové své zlé a jak Pána Boha všemohoucího, tak i právy městskými přísně zapověděné páchané skutky a mord zřídka slejchaný ku příkladu jiným nevážným a málo sobě manželův svých vážících ženám, jsouce předně kolem probita a potom za živa zahrabána, tak na hrdle ztrestána byla, orteluje.
Actum v pondělí, ochtáb svatých Tří králův, léta 1614 za purgmistra p. Jindřicha Adamova.
Povídání o právu, výslechu a trestu v Českých dějinách, převážně z 16. a 17. století.
