Rokycany, 17. a 18.7.1591
Jakub Kulhavý, syn Hadrový, léta 1591 v středu po Rozeslání apoštolův Páně, mistrem popravním tázán jsa, na trápení vyznal:
- Předně že jeho Jan Hadr očím navozoval, když byl tu v Timákově, aby nabral ze tří studnic vody na nov měsíce ve čtvrtek neb v sobotu a tou vodou obmyjíc koně, aby nalil na křížatky. A kteří koni to přejdou, že budou schnouti, i lidi.
- Tělo boží zachoval na Květnou neděli; odvrátivši se, do šátku je z oust vzal, z návodu téhož očíma. Tomu že jsou tři léta. A to že vložil do díry do žlabu v Litohlavech u Tománka, aby kobyly čistě jedly. Což by se tam mělo ještě najíti.
- Že týž očím jej navedl, aby jablko pod paží zapotil a dal děvce, že mu hned k skutku povolí. A davši takové jablko děvce Tománkově, že s ní asi třikrát činiti měl.
- Janovi Soukupovi že dvakrát z návodu očíma ze tří studnic tý vody mezi vrata vlil. A který to koliv dobytek přejde, že mře. A tomu rok minul.
- Soukup s sousedy že chytili 6 zajíců. Do Plzně prodali čtyři a pánům dva dali.
- Viselce Krejcara hned ve čtvrtek vyřezal očím jeho a on mu řebřík držel. Řebřík vzal u Tománka. To vyřezaný zakopal v průhoně za Režným a očím zase vykopal a za kamny sušil. A potom jemu zde na rynku prášku z toho lůna dal. Tím pak práškem koně obmejval, a co tý vody po obmytí zůstalo, že na křižovatky lil. To když člověk nebo hovado přešlo, schlo a mřelo.
- Litohlavy aby vypálil, že jeho očím navozoval, protože mu bránili koupiti dvoru v Litohlavech. Však toho pro Režnýho a pro některé jiné učiniti nechtěl.
- Ve vsi Timákově tím vším spůsobem ve dvoře Mokroušským škodili, dobytek sušili.
- Ve mlejně Podhorním kradli. A mlynář líhal proti prostřednímu mlejnu a sobě topíval. A tu mouku po hřídeli tahal a očím ji na klisně do Timákova k ženě odnášel. A měl při sobě koření, když krad, že ho žádný nemohl uhlídati. A po odjití očíma že s Václavem Kejvalem a ženou jeho v mlýních krádal. A k posvícení litohlavskýmu že ukradli 2 kbelce pšenice. Item Kejvalík s ženou seno kradl z stohu p. Suchomastskýmu. A když týž Kulhavý kradl, že koření užíval nějakého vlasatého a po něm velmi smělý byl, tak říkajíce: “Pomoz, čerte, ďáble! Odříkám se Pána Boha! A ať nás nevidí!”
Pro takové skutky jest ortelován tak, že hnáty mu zlámány, do kola vpleten a s tím kolem na hranici za živa spálen. A tak na tom vyznání umřel ve čtvrtek po Rozeslání apoštolův Páně, anno 1591.
Anna Hadrová
poddaná zdejší, jsa mistrem popravním tázána ve čtvrtek (18. července 1591), po památce Rozeslání Apoštolův Páně, léta 1591, na trápení toto seznala:
- Že vopravovala sobě svý krávy.
- S kopytníkem a s vraticí chlíb pekávala a ten pomalu kravám dávajíc, až do roku dochovala, aby dojný byly.
- Když měla krávy hnáti na pastvu, že je svěcenou vodou myla.
- Kravám cizím že škodila, na cesty vylévajíc vodu vařenou s kořením z vratice obojí: černobejle, visalku a z Matky Boží kříže.
- S Prostřelencem (nečitelné) mezi svý vrata vodu vařenou kropila pro dobrý stav krav.
- Muž její s Kulhavým synem ze mlejnův mouky nosili, však neví, z kterých mlejnů. A z těch potom že pekli chléb. A že měli třetího tovaryše, však nechtěli o něm povědíti.
- V Čížkově, maje svýho muže, s Jankem Chotovým že líhala a tělesně obcovala.
- Lenkobr z Timákova s mužem jejím mouky kradl a brával sobě pak kbelec každýho.
- Ve čtvrtek a v sobotu kopávala visálek dřevem neb rejčem.
- Krávy svý vodou smejvala, na rozhraní lila tu vodu a kouzlila visálkem.
- Bejvala v Otěšicích u hádačky s Potůčkovou a Pechatkou. Dávala jim po náruči koření, aby s tím krávy sobě obmejvali.
- Do koryta… (nedopsáno).
Strany 11-15 zůstaly prázdné. Nepochybně za tím účelem, aby se zapsaly též výslechy Jana Hadra, Potůčkové, pastejřky, Pechatkové a Václava Kejvala. To však bylo zapomenuto. Tyto zápisy se však najdou v Rychtářské knize I. na straně 148 a 149. Tam rovněž zůstaly nedokončeny.
Hadr i Hadrová, pak pastejřka Potůčková byli na hranici spáleni, Kejval na zápis propuštěn. Pechatková stíhána nebyla, poněvadž ji Hadrová odvolala.