Pranýř
Místo většinou na rynku, na náměstí, či na jiném místě, kde byla vyšší koncentrace lidí. Každé město, mělo pranýř jiný. Někde to bylo vyvýšené místo s kůlem, jinde zase oka ve zdi domu, kam byl odsouzenec přivázán, dále například kamenný sloup či podélná kláda (s třemi dírami pro hlavu a ruce) a dokonce to mohla být i železná klec.
Smysl však měl pranýř vždy jen jeden. Odsouzenec byl vydán k potupě okolojdoucím. Často měl i cedulku, či bylo vedle něj čteno, čeho se dopustil. Na pranýři byl odsouzenec často posměchem ostatním a taktéž se k němu chovali. Plivání, házení shnilého ovoce a nadávky nebyly ničím výjimečným. Taktéž trest mohl a často býval „zlomyslně“ zostřován. Tím mohlo býti mrskání, vypalování cejchu a nebo rozličné posměšné věci naň byly dány (jelení paroží atd…).
Jít na pranýř však bylo jedním z nejlehčích trestů, byť často se ukládal za drobné skutky a přestupky jako jsou například klepy, pomlouvání a zhřešení.
Vyhnání / Vymrskání z města, či z království
Také jeden z lehčích trestů, ale s velkými následky pro odsouzeného. Vyhnání z města, na které měl vazby, často pod pohrůžkou trestu smrti při porušení a návratu. Trest byl často doprovázen potupným „vymrskáním“ za hradby. Často se stalo, že vyhnaný z města se vrátil a byl dopaden. Následoval daný trest smrti, který byl dopředu dán. Většinou oběšení, či stětí.
Při vyhnání z Českého království byl často odsouzený na cestu „obdařen“ vypálením cejchu s písmeny RB, nebo RBO (Relegatus Bohemia) a znakem daného popravčího, který cejch pálil. Jednalo se např. o šibenici, či kolo (na lámání kostí odsouzence).
Stětí
Jednalo se o trest „důstojný“, proto byl převážně určen pro šlechtice, měšťany, či alespoň trochu důstojnější osoby, než byl běžný plebs a poddanství, pro ty bylo oběšení. Taktéž ženy byly mimojiné popravovány. I když ne vždy se tak činilo a často bylo stětí vnímáno jako milost odsouzenci (místo oběšení, či jiné hroznější smrti).
V Čechách se stínalo mečem (většinou obouručným). Odsouzenec u trestu klečel (špalek nebyl u nás používán). Setnout hlavu vyžadovalo poměrně velkou sílu a um. Občas se stalo, že mistru popravnímu se rána nevydařila a setnutí hlavy neproběhlo napoprvé. V tu chvíli mohlo jít katovi i o život, neboť přihlížející se rozhněvali a často začali kata napadat až musel utéct.
Popravy se prováděli na místě k tomu určeném, též rynky a náměstí, aby mohlo býti přítomno co nejvíce lidí a poprava sama mohla býti odstrašujícím příkladem.
Oběšení
Nejběžnější trest smrti v našich končinách. Oběšovalo se většinou za hradbami města na vyvýšeném místě a to také z toho důvodu, že oběšenec na místě zůstával viset co nejdéle, aby ostatní odrazoval od skutků nečestných. Šibenice byly stavěny nejen jednorázové, ale i s kamennou podezdívkou, s třemi rámy, do čtverce a různě podle potřeb města. Samotná poprava se prováděla v ranních, či dopoledních hodinách a byla spojena i s převozem odsouzeného z vězení. Cesta často připomínala procesí s v čele jedoucím odsouzencem, zvoněním na zvon a předčítáním skutků a trestu. Odsouzenec mohl jet na káře, či být mrskán cestou, nebo tažen v hovězí kůži. Samotné oběšení se také dělilo na pomalé, kdy se odsouzenec udusil, či na stržení vazu. Tomu mohl dopomoci kat, jistým svázáním rukou za zády.
Místo šibenice bylo často vyhledáváno poddanými, proto, aby si mohli vzít provaz, košili z oběšence, ale i prst, ruku, a dokonce i přirození, pro jejich kouzelné vlastnosti. Ženy trest oběšení nedostávali (výjimky se najdou) a to z důvodu pohoršení (představme si pod tímto co kdo chceme).
U šibenice bylo také místo kam se potrestaní pohřbívali, tedy spíše jen zakopali do země. Taktéž sem byly převáženi popravení na jiném místě, či sebevrahové, kterými bylo opovrhováno.
Čtvrcení
Čtvrcení bylo již zostřeným trestem pro odsouzence za zvlášť zavrženíhodné skutky. U nás se čtvrtilo koňmi (ve středomoří se mohlo čtvrtit pomocí galér). Čtvrcení muselo předcházet naříznutí vazů (ruce, nohy), jinak se často tělo nepodařilo roztrhnout. Tento trest nebyl u nás až tak běžně užíván, častější bylo lámání v kole, pokud nepočítáme stětí, či oběšení.
Upálení
Trest, který byl udělován za paličství, sodomii a čarodějnictví. Upalovalo se na hranici ze dřeva a slámy na místech veřejných, nebo dobře přístupných za hradbami města. Trest mohl být zlehčen a kat před samotným upálením odsouzence uškrtil, ale tato „milost“ byla vždy na doporučení vrchnosti.
Při upálení za sodomii, byly často s odsouzencem upálena i daná hospodářská zvířata s kterými se ohavného skutku dopustil.
Trest upálení mohl být také ale zostřen, například uvázáním k volnému řetězu, aby se popravovaný snažil do poslední chvíle uniknout kouři a ohni, a také poléváním olejem.
Zahrabání zaživa
Trest určený primárně pro ženy, které se dopustily těžkého zločinu. Za těžký zločin bývalo považováno zabití svého dítěte, často také vynucený potrat a v některých případech i cizoložství. Samozřejmě také vraždy a časté loupeže. Žena byla zahrabána a její srdce bylo probito kolíkem (kůlem, kolem).
Lámání v kole
Lámání v kole byl důmyslný trest smrti pro odsouzence a velmi odstrašující příklad pro jeho možné následovníky v páchání trestných činů. Lámáni se dělí na dva způsoby:
– shora: první rána vede na krk a odsouzený má okamžitě zlámaný vaz a je mrtev.
– zespoda: nejdříve se lámaly nohy, poté paže a nakonec vaz.
Tento trest prošel vylepšeními a pro snazší zpřerážení kostí byly údy podkládána polínka. Tento trest byl i fyzicky náročným pro kata, proto se považoval po stětí, za jeden z těžkých úkonů, kdy kat ukazoval své „umění“ v celé kráse…
Často byl odsouzenec po provedení trestu do kola zaplet a pro výstrahu ostatních vztyčen do povětří, kde strávil čas, než shnil, či než bylo místo potřebna pro dalšího odsouzence.
Napíchnutí na kůl
V Čechách ne příliš rozšířený zvyk, ale též je několikrát zdokumentován. Odsouzenec ležel svázaný na břiše a odspodu mu byl zaveden pomocí palic kůl do těla. Poté byl ještě zaživa vztyčen.
Velmi se lišila doba smrti a trápení, podle toho, zda byl kůl ostrý, či zaoblený. Ostrý kůl propichoval vnitřnosti a důležité orgány v těle a proto byla smrt rychlejší. Naopak zaoblený kůl postupoval tělem, zatímco orgány vytlačil na stranu a odsouzenec se trápil mnohem déle.
Zostření trestů
Všechny tresty smrti mohli být navíc zostřeny, dá se říci mučením. Byly trhány pruhy kůže ze zad, štípání a vytrhování kusů masa rozžhavenými kleštěmi, useknutí prstů, ruky, nohy, pohlavních údů atd. Taktéž je znám případ s rozpáráním břicha vyndání střev a následné vytrhnutí srdce (ano z Čech). Toto zostření se dělo i cestou na popraviště, zastávky byly určeny, kde dotyčný skutek vykonal a tam byl částečně potrestán a pokračovalo se dál.
Časté bylo také tažení odsouzeného na popraviště v zašité hovězí kůži.
