Vyznání kněze na zpovědi mistra popravního

Tábor, 13.5.1523
Vyznání kněze Prokopa Huřeckého na spovědi mistra Vojtěcha táborského.
Item toto vyznal: že Beneš Žibřid sám třetí s Janem, přišedši k němu, přinesli pepř, zázvor ve dvou žocích i dělili se u něho hrncem, prostřevše sukni, na tří díly. A z těch třech dílův čtvrtý sou dělili. Toho nevím, komu sou dali, i též zázvor. A mně sou dali také něco i zázvora z toho.
Item vyznal, že potom sou dělili štuk plátna bílýho na trý, na podšívky k kabátu. Potom vzali jiného plátna štuk pohanského, týž na trý rozdělili. Položili sou je. Majíc jiné tři štuky barchanu a dva díly pláten, těch prvé rozdělenejch.
Item potom opět vyznal, že vyňali tkanic černejch svazek i rozdělili sou je na tré. A vzavše to bílé plátno jeden každý svůj díl a přidali k němu tkanic. A Žibřid s Janem dali sobě šíti košile na Libějovice sestře Žibřidově. A ten díl čtvrtý, který ze všech dílův prvních oddělili, dali sou tomu, kdo to plátno nesl na Libějovice, Janovi. A řekl jemu Žibřid: “Dodej toho dílu jemu tam, jakož dobře víš!” A tak pořídivše toho všeho, i nechali sú těch všech tří dílův u mne. I ušivše dva žoky z plátna, i vložili ty věci do žokův a zapečetili sou je. A mne sou zavázali pod mým ouřadem, by jim nic nebylo hnuto, dokudž by toho nevzali. A vtom sou pryč odešli.
Item: Potom Žibřid přijel na panském švábu i vzal jest svůj díl. Tehdy po chvíli šel sem na svůj trávník. Uhlídal sem Žibřida, an jde se panem Divišem. A tu sem přešel na stranu druhou trávníku a díval sem se jim od Hůrk, poznav pána, až přes mou louku přejeli. A on jede v tu stranu k Libějovicům. A potom ta dva přišedše jeden každý díl svůj vzal.
Item dále vyznal týž kněz Prokop: Když přijel na Libějovice před tím, než Táborské zmordovali, pro svou potřebu a věda, an se strojí ve zbroj a pokoušejí na se zbroje, i řekl sem panu Albrechtovi: ” Nač se strojíte, pane Albrechte?” A on mi řekl: “Na některého z kurvy syna, svého nepřítele.” A bylo jich nemálo potom, z nichžto neznal sem žádného, krom pana Hynka Nestounického a Votíka Sádlu také tu jmenovali.
Item týž vyznal, že Letek z Rabí půjčil dvou koní Řídlovi na ten vzatek, když Táborské mordovali. A ty koně ukradl Uhlík Řídlovi a přišel na nich ke mně. A že Uhlík na těch koních přinesl dva postavy sukna ke mně a že mi dali 3 lokty višňového.
Item vyznal: že sem koupil sobě od něho sukna a udělal sem sobě čtyři sukně a ostatek čeledi. A měl sem za ně dáti 3 kopy a nedal sem nežli 2 kopy.
Item vyznal, že z těch dvouch koní, které Uhlík přivedl, mají jeden v Veselí za Blaty u Pýchy a druhý měl Štěpán, Hubkuov zeť Vodjanech.
Item vyznal: že v středu před Buožím vstoupením léta 1523 minulým přijel sem ku panu Divišovi na Libějovice, když Prachatičtí brali sedláky okolo Křtěnova. I pověděl sem jemu, když se tyto věci dějí, že mne chyba nebude. I radil sem se s ním a on řekl: “Co mi do toho!” A já sem mu řekl: “Co nemá býti, však o tom tolikéž víš jako já!” A on řekl: “Což pak, však sem zs toho nic neměl.”
Item vyznal, že jest posílal Uhlíkovi s jinejmi do lesa jisti do svých chrastin.
Item vyznal, že než knězem byl, že šli s Uhlíkem mezi Volyni a Strakonice a pobrali sedlákům na cestě sukně 2 a zbroj.
Item vyznal: nejsa knězem že jda s Uhlíkem do Žirovnice skrze Deštný, na tý cestě vzali sme jednomu kůň a ten sou nám zase odjali. A byl při tom Svadbík z Drahným.
A m e n.