Věci od šibenice a jiná kouzla

Kutná Hora, 19.-27.6.1564
Markyta čarodejnice, která byla šenkýřkou na Baště a rodem z Litomyšle, dcera nějakýho Vaňka knihaře, vyznala na svém trápení feria III. Respice primum 1564:
Item: Tý Káči, která nyní šenkuje na Baště, udělala sem jí, že zakopala sem jí v síni psí hlavu pod schodem. Přinesla mně ji jakás kurva Maruše, nyní nevím, kde jest.
A tato Jana, která nyní zde sedí, kropívala mně dům choději zpět a já sem to činila totéž. A mluvila mně, že mně dá koření. I tak jest dávala mně je a já jím kropívala.
A tato Anna rybnikářka chodila k šibenici se mnou a muž její. A řezala nějakú malou pilkou rožeň, na kterým byl ten nebožtík Vrba. A uřezala mu vejce. I dělala s toho rožnu čep. Pravila, že bude míti mnoho pitelův. A muž její týž s námi byl při tom všem. A tehdáž uřezali sme spolu taky vejce jednomu visalci, trvám tomu Šípovi. A já vzala jedny vejce a vona druhé a kladly sme je do sudu. A rybnikářka ještě je má v sudu, než mýť sou někde doma.
A Janě, na žebříce súc, pravila jí vůči, že jí dávala koření, aby sobě ním dům kropila. Pravila Jana: že sem jí nic zlýho nedala než verbeny a čistce. To není zlý. A nic já neumím.
Item Markyta: Vzala sem kosti od šibenice od těch visalcův, hnáty a žebra a třemchové koření a diviznové. Stloukli sme to s tou Annou rybnikářkou spolu na prach. I koho sme chtěly, já neb vona, usušiti, i dávaly sme těm toho prachu. A já zvěděvši, že místo mně na Baště v tom domě má býti tato Káča, i dala sem jí z závisti toho prachu pití. A tomu mne všemu naučila ta Anna rybnikářka. A kdy sme k tý šibenici chodily, bylo to ve štvrtek, asi ve tři hodiny na noc.
A manželu týto jistý Káči dala sem dvakrát toho prachu a od toho on umřel. A synu jejímu týž sem toho prachu z hněvu v pití dala. A ševci Součkovi týž sem v pití dala toho prachu proto, že jest se mnou líhal a pravil, že chce pryč jíti.
V Čáslavi jest nějaká podruhyně Káča u kováře na Brodským předměstí, Bernášková, ta mne týž těm čárům učila.
A toto k tomu prachu přičiniti k trávení musí: hadí hlavy k tem kostem a štyry, nevelký; jed sme z nich braly. A s tou rybnikářkou sme ty prachy dělávaly a lidem dávaly.
A třetímu visalci, tomu Ráčkovi, týž sme vejce uřezaly. Asi od roka ty čáry dělaly sme. A kočičí mosk sme sušily a k tomu přidávaly. A tomu mne týž naučila nějaká stará žena; jest v podruží u Rydle Němce a nyní jest na Malešově. Ta mně týž učila těm prachům dělati.
A Janě, súc na žebříce, vůči to mluvila: Že ji dávala nějaký koření, aby ním sobě dům kropila. A že nějaké niti protahovala skrz nohy. A dům že kouřila. A pravila mně, že budu míti mnoho hostí. A Jana mně pravila, že Lída Huděrka, jako na Baště, že Káča Taknová, jako vaječníky nosí, na velku noc nadělala nějakých koláčků a do kostela je nosila a na sudy že je kládala.

A na tom na všem umřela na hranici, súc spálena, v outerý dominica Dominus illuminacio 1564.