Rokycany – Léta 1617 v pondělí po sv. Šťastném (16. ledna 1617)
Jan Johanesovic, dožádavši se skrze p. rychtáře, aby pan purgmistr páni k němu ty osoby, kteří dne včerejšího k napomenutí u něho byli, ještě dnešního dne k němu vyslány byly, že chce o tom mordu Jana Soukupa posla přísežného, jak se stal, v pravdě oznámiti. I vysláni k němu Václav krejčí, Ondřej Pražák, Tomáš Netolický a při nich Tomáš Rabický. Tu před nimi dobrovolné vyznání učinil takové:
Že před tím dnem, to jest ve čtvrtek (12. ledna) po Třech Králích, byvše s Chládkem na pivě u Komínků, a když Chládek odešel, v tom přišel tam Soukup s Tomášem Vlachem. A po chvíli pijíce spolu, oznámil Soukup, že se strojí do Blovic. Vyndavše dvě cedulky a penězi na stůl s váčkem tloukl. A když se rozešli, hned mu ty peníze na mysl padly a tu celou noc žádného pokoje neměl, ani spáti nemohl.
Vstavši hned v pět hodin a dcera jeho též vstala, ptajíce se, co tak ráno vstává, že teprva pět hodin, i šel zase spat. Potom opět v 7 hodin a zase šel spat. Po třetí ve 13 hodin a tu podšivší botky malý, donášel jsem je a vzavší sebou sekeru, zatloukl na krámec k Soukupce, chtěje přezvěděti, šel-li jest již Soukup. A ohlídše se spatřil jsem samou Soukupku, že šla z rynku před Dejnarovic. Tu potom v bráně ptal jsem se brannýho: “Šel jest již Soukup?” A když mi oznámil, že již dobrou chvíli šel, i šel jsem po něm s chvatem, až sem pobíhal. A přiševši za lísu u dědiny Chylíkovic a potom u dědiny p. Krocína na Babě, ukázal se člověk, jako by Soukup posel byl. A pojednou mi se ztratil. I chtíce ho dohoniti, víceji sem za ním pospíchal. A přiševší k lesu Chotli, zase spatřil sem ho a po malé chvíli se ztratil. Nápodobně když sem s vrchu k Veselý šel, viděl sem, že již po lukách k tomu rybníku u vsi jde, honem sem za ním pospíchal, abych ho dohonil. A spatříce tu lidi, že plot dělali, ptal jsem se po něm, viděli-li sou tudy jakého posla jíti? A když mi oznámili, že neviděli, šel sem dále, až mi se opět ukázal k Nevidu v tom chrastí a vždycky mi se ztracoval, až právě v půl lesa od nevida sem ho dohonil. Zeptal sem se ho: “Kdys pak šel, že sem tě nemohl uhoniti?” On pak řekl: “Chabicí pro bezpečnost, neb ještě šero bylo, když sem vyšel.” Já zase k němu, kde jde? On pak Řekl: “Do Blovic”. Já řekl: “Poďme spolu, já také tam se strojím, neb ten koželuh chce na mne ohradní psaní poslati.”
I šli sme spolu. V tom na mysli vždycky mi bylo, abych ho tou sekerou udeřil. I když sme již s vršku scházeli, u tý louky, a on napřed šel, udeřil sem ho pozadu v týl po pravé straně sekerou až na zem upadl.
A on otevřel ústa, a oči vyvrátil, jako by se chtěl zmoci a vstáti. Já podruhé dvakráte včelo ještě sem ho udeřil. A nevím, kde se tu nůž vzal, tím sem mu chřtán podřezal. A potom rozřezavši na něm pás, vzal sem mu z váčku ty peníze. A ty sem vložil do vokna proti vejhni, tam se najdou, z nich toliko 9 grošů sem utratil.
– Našly se a vyčteno jich 9 kop 6gr. a 2 denáry. –
Potom chtíce zpátkem tou cestou jíti, něco mi do hlavy přišlo a zdálo mi se, jako by se se mnou všecko točilo, tak že, co sem měl k Nevidu jíti, přišel sem k rybníčku u Rakový a potom do Rakový. A pachole Šípovo potkalo mne u dědiny Kůlovy. Potom sám Šíp ptal se mne, odkud jdu? A já mu řekl: “Byl sem v Nezvěsticích.” Šel sem Plzeňskou branou zase domů a Zuzana Divišova a šafář rathouzský tu v bráně byli. Ptali se, odkud to jdu? A já odpověděl, že sem jenom jednoho provázel.
Pominulý pak této noci nemoha žádného pokoje jmíti, ale v mnohém pokušení sem byl, tak že sem usnouti chtěl. Přikryvše sobě hlavu prostěradlem, rozpomínajíce se na to včerejší Vaše napomenutí pány; tu něco potahlo mne za nohu. Já se probudil. V tom viděl sem dva muže, jednoho po jedný straně, který mi nože podával, a druhého bílýho, který nedal a strčil mě a jako záře ňáká tak bílý. Podruhé mu podával provazu, a v tom kohout zazpíval a já zvolal na Blažka posla rychtářovýho.
Item krev na sekeře já blátem zatíral. Jináče není.
Na to že chtěl velebnou svátost přijímati, prosíce za milost.
Potom v pátek den sv. Fabiána a Šebestiána (20. ledna 1617) z jistého uvážení práva pro vyhledání jinší nepravosti podán jest k útrpnému právu jsa trápen. A tu jako předešle k tomu mordu Jana Soukupa se přiznal, opakujíce vyznání předešlé, slovo od slova a více žádné se nedopustil.
Item Jírovi Brožovi z Oujezda že jest váček s penězi ukradl a jdouce k vovčáku, zakopal jej pod hrušku prostřed u chmelnice panský a listem přikryl. A druhý den, jdouce pro ně, někdo mu je vzal a on ničímž jich neužil, pro milosrdenství Boží o milost prosíc.
Ačkoliv měl pro takový oukladně spáchaný mord podle práva městského N. 30 rozd. 2. kolem strestán býti, ale že tak o milost žádal ortelován pod meč a toho dne odpraven.