Rokycany 1613
Lída N., která se pravý býti p. probošta a konventu kláštera Chotěšovskýho poddanou, jsouc od sedlákův ze vsi Oujezdce.
Přivedena a do vězení dána, dobrovolné přiznání učinila, že jest ji Petr, pacholek u p. Joba Kotvy v Plzni, který v službě zůstává, navedl, aby do Oujezdce šla, jsa on povědom, že Jíra Růžek, jinak Teichler, forman, má peníze, aby mu je pobrala, s ním potomně o ně se rozdělila a dvůr jeho vypálila. A když měla to vykonati, nočního času do dvoru Jiříka Růžka vlezla, děvečce jeho pleny pobrala, nad to vejš z pece uhlí řezavé vzavši, do chlíva přinesla. Čemuž jest, když to na sebe mluviti slyšela, neodepřela nijakž. Při tom se přiznala, že v vězení v Plzni zůstávala pro příčinu tu, že jest v Lobzech oheň do stavení z návodu Janka Černýho, pacholka, položiti měla. A ten pacholek že jest proto z Plzně vypovědín, jakž také v podobných slovích týž Jiřík Teichler před ouřadem ji z toho obžaloval a za opatření žádal. K čemuž jak prvé, i nyní, stoje s ním před právem, se přiznala, že ho z jeho návodu, toho pacholka, vypáliti chtěla.
Toho dne p. probošt Chotěšovský, jeda z Prahy a zastavivši se zde v Rokycanech na hospodě, poněvadž se k němu hlásila, skrze rychtáře, Tomáše Netolickýho a Jana Klečky přísežnýho jeho, jest pánu o ní oznámeno a k čemu dobrovolně se přiznává, že ohněm škodit chtěla, tu ve vsi Oujezdci přednešeno. A ty, navrátivše se od pána, relací tuto učinili. Ta zapsána v Notuláři, listu 187.
Učiněno taky psaní o ni pánům Plzeňským a žádáno ujištění se s týmž pacholkem p. Joba, na něhož vyznává. I co p. probošt Chotěšovský, když s ním o ní mluveno bylo, o ní, že taky ve vsi Tlučný na gruntech Jeho Milosti p. podkomořího oheň položiti měla oznámil. A žádáno za vejpis vyměření jí od nich učiněnýho, na jaký způsob z vězení jest puštěna a z města vypovědína.
Odepsali, že toho jména pacholkem u Joba Kotvy žádný není a při tom zápisu jejího tento vejpis příležitý odeslali.
Vejpis zápisu Lídy N. ze vsi Lozy od práva rychtářského v městě Plzni z kněh Černých jinak Smolných.
Léta 1612 v pondělí po sv. Kateřině (26. listopadu), Lída N. ze vsi Lozy postížena jsouc, že jest lidem poddaným obce města Plzně ohněm škoditi chtěla, proto se jest do vězení šatlavního dostala. V něm za mnohé prodloužilé časy zůstávajíc, na sebe pokuty hrozné a trestání očekávati měla. Ale však prohlédajíce Jich Milosti pan purgmistr páni k jejímu nerozumu, kterýž na sobě častokráte v témž vězení ukazovala a zase k němu přicházeti se zdála, ano i k některým příčinám k tomu, aby táž Lída jistá téhož vězení prázdná byla, povoliti ráčili, však tímto vyměřením, kteréž se stalo v pondělí (11. března) po neděli postní Oculi léta tohoto 1613, aby ihned ráno v outerý hospodářem šatlavním ven z města vyvedena byla, nyní a v časy budoucí věčně až do smrti téhož města i gruntův k němu přináležejících prázdna byla a na nich se nezdržovala, též nikdy více sem se nenavracela. Pokavadž by pak kdy koliv a kdo koliv na týchž gruntech obecních města Plzně postižena byla, že na hrdle trestána býti má. O tom skrze právo rychtářské skutečně poručiti ráčili. Stalo se léta a dne svrchu psaného.
Potom v pátek po neděli Judica (29. března) táž Lída, která se prvé poddanou býti pravila p. probošta Chotěšovského a dcerou nějakého Jíry řezníka, podruha u Starýho krčmáře v Chotěšovech, nyní za poddanou urozeného a statečného rytíře, p. Diviše Markvarta z Hrádku a dceru nějakého mlynáře Jíry, který mlynářem jest ve mlejně ve vsi Loze, pod zámkem Bělou, a tu že ona rodilá jest, býti se pokládala, jsouce opět podruhé slovy examinírována, toto vyznání dobrovolné v přítomnosti Matěje Lába, Tomáše Netolickýho rychtáře, Matěje Kučery, Jana Klečky, Pavla Makala, přísežných jeho učinila i potom, jsa do palečnic dána, na svém stála a k tomu se přiznávala:
1. Předně, že jest Jiříkovi Teichlerovi v Oujezdci peníze krásti chtěla, vlezši do světnice času nočního voknem, kteréž sobě vysadila; již žádný z spících v té světnici neslyšel, ani když zase vylezla. A nabravši v kuchyni uhlí řezavého, do chlíva je nesla a tu zapáliti chtěla.
2. V Lobzích na gruntech Plzeňských též že voheň k návodu Janka Černýho, pacholka položila a v skutku postižena byla. A proto drahně nedělí v vězení šatlavním v Plzni zůstávala.
3. V Dejšině taky voheň položiti chtěla a jej, aby ji neviděli, v střevíci nesla.
4. Jednoho pacholka, který V Dobřanech konec svůj vzal, půl druhého léta se přidržela, s ním zle obcovala až ji obtěžkal. A porodivši dítě, děvčátko, pokřtěné jménem sv. Doroty v kostele sv. Trojici na vrchu nad Lozou vsí, to děťátko týž pacholek v pěti nedělích stáří do jednoho rybníka, slove Janova, k Chotěšovu náležejícího u Oujezdce za Dolany vhodil a ona o tom nevěděla. Scilicet.
5. Nemoci zlý od nějakého pacholka, když spolu ve vězení v Plzni zůstávali a spolu obcovali, dostala.
6. Šalamachajky že se nepřidržela, než-li nějaká Anna, děvka, která slouží u Křivohlavýho, pekaře v Plzni na předměstí.
7. V Chlumčanech ani v Tlučný že žádného ohně nepoložila.
8. V Doubravce, času nočního, vlezši do stavení Klouzovýho, jemu jednu rybu ukradla, vejce pod husí nasazenou sebrala a to sobě u něho, o čemž žádný nezvěděl, vařila. Rybu bez soli i ty vejce.
Na zejtří v sobotu post Judica (30. března 1613) jsouce táž Lída podle takového dobrovolnýho jejího vyznání i jiných potahův a pro vyhledání další nešlechetnosti její z uvážení práva k útrpnému právu z sucha podaná, ke všem těm artikulům 8, když z řebříku shozena byla se přiznala a je stvrdila s tím ohlášením, že chce na to umříti.
A tak z uvážení pana purkmistra pánův jest pod meč ortelována, a to jí ještě milost učiněna. (Ano, i stětí bylo bráno jako milost. Dle práva měla Lída skončit na hranici.)