Nymburk, 12. a 13.2.1586
Vyznání Důry, dcery Kučerčiny.
Léta 86 v outerej po památce svaté Doroty jest přistoupeno outrpným právem k Dorotě, dceři Kučerčině, kteráž vyznala před trápením:
Vaše Milosti, páni milí, dávám se na milost, předně Pánu Bohu, potom Vašim Milostem. Co jsem koliv učinila, učinila jsem to z svýho hloupého nerozumu. Než obtěžkala jsem s žádnejm jinejm než s svejm hospodářem, s tím Martinem. Vobcovala jsem s ním hned brzy, jak jeho nebožka Rejna umřela. Ale má matka chudinka o tom nic nevěděla. Toliko když jsem teď k tomu robátku asi tejden stonala, vona mi koření vařila. Ale já jsem ho hned nemohla snésti. Jak sem se ho napila, zase jsem je vrátila. Ale na nic zlýho mne jakživa nenavozovala.
Na trápení:
Jest tak, páni milí, když jsem to ďeťátko měla, potom naklekla jsem mu na krček, stočila jsem jej a tak jsem je zamordovala.
Aby mne měl kdo na to navozovati, co bych na koho klamala! Žádnej jinej mne na to nenavedl než sám čert.
Nazejtří dne středního jsouc táž Dorota k místu popravnímu přivedena vyznala:
Páni milí, co jsem koliv před trápením, na trápení a po trápení mluvila, na tom všem umírám.
A tak jest za živa zahrabána i s tím děťátkem zamordovanejm.
Povídání o právu, výslechu a trestu v Českých dějinách, převážně z 16. a 17. století.
