Okrádání urozených pánů

Tábor, 3. a 15. října 1607
Vyznání Václava a jináče Vaška, podanýho paní Skuhrovské na Louňovic
Léta Páně šestnáctistého sedmého, tu středu po slavné památce svatého Michala, archanděla Páně, jsouc podán k outrpnému právu v městě Hradišti na hoře Tábor Václav a jináče Vašek urozené paní Marije Skuhrovské, vyznal jest toto vod slova takto:
Na dotázku Jejich Milostí pánů a práva, kde jest takové peníze bral, že jest tak mnoho jich utrácel a mrhal, tak jest se přiznal:
Že jest měl třiceti kop a těch třiceti kop že jest vzal svému vlastnímu votci a mateři. A že jest je měla mátě schovaný v truhle a vobinutý v plátně. A že jest vo nich žádnému nechtěl pověděti. A že sou byly peníze tak vesměs všecky bílý český kroše a jiný drobný peníze, že jest nebylo žádného tolaru.
A když jest byl tázán, kde jest pak ty tolary bral, kteréž měníval a utrácel, tak pravil:
Že jest je měníval za jiné drobné peníze, kde jest mohl, i také že jest jich vyměnil od vojáků, před domem pana Danihele Čápa vyměnil pět za tím štokem za drobné peníze. A když jest sloužil u pana Danihele Čápa, že jest je měl, ty peníze, schovaný v marštali pod žlebem. A že jest vo nich žádnej nevěděl. A že jest na nich líhal.
Item více jest se přiznal.
K tomu se znám, že sem ten vzatek učinil urozenému pánu Bechyňovi v domu pana Danihele Čápa. Peníze sem pobral, sto a čtrnácte tolarů, byly všecko široký tolary. A ten vzatek sem učinil u pana Danihele Čápa ve sklepě. Byly klíče ve dveřích u sklepu a já sem tam vešel, vodemkši sobě ten sklep. A ten pán spal, kterému sem ty peníze pobral. Rozhostil se, nechal kaliot a toho tlumoku na stole. A já vzavši ten klíč v kaliotách vod toho tlumoku, odmek sem ten tlumok tím klíčkem a ty peníze sem vzal v tom tlumoku. A potom sem je četl, ty tolary, u Adámků v marštali v noci. Načetl sem jich sto a čtrnáct tolarů zouplna. Ten čas sem sloužil u Adámků, když sem je, ty peníze, pobral. A v noci sem tam chodil vod Adámků na hospodu ku panu Danihelovi Čápovi.
A když jest byl tázán, kterak jest a kudy tam vešel na tu hospodu ku panu Danihelovi, tak se přiznal:
Že jest pozadu, zadními dveřmi tam vešel. A že jest von tam byl dobře povědom a věděl, kdy jen chtěl, kudy tam vjíti i zase vyjíti s tý hospody, by bylo v noci a kdy chtělo.
Item více se jest přiznal:
Panu cekretáři paní z Molaru vzal sem měšec aksamitovej s penězi. Dva tolary široký a drobnejch asi za šest kop míšenských bylo v tom měšci. A zlatej prstýnek byl v tom měšci. S tím sem se do vězení dostal a vzat. A tam sem všecko v tom vězení pomalu utratil.
Item více se přiznal:
Když to lekátství s Polsky sem přijelo, ten nejvyší lekát přijel, vešel sem taky skrze vartu do pokoje, kde ten nejvyší lekát ležel. A světlo tam hořelo. Bylo tam těch mnoho vartýřů a hejduků leželo po zemi, po lavicích. Myslil sem tam pobrati, co budu k čemu přijíti. A ten pán uslyšel, že ten zámek škrkr. A já prchl. To bylo taky v noci. Tu sem nemohl nic vzíti. Počátek sem toho vzatku učinil u pana Danihele Čápa.
Item více vyznal a prosil pana Danihele Čápa, by mu to vodpustil pro Pána Buoha, jakož jest v jistotě pan Danihel od některejch lidí v důmnění a narčen byl i svou manželkou anebo čeládkou, že by o tom věděli a nějakou vědomost míti měli. Že jest von vo tom pan Danihel ani manželka jeho ani čeládka jejich nic nevěděli. Jediné já sám sem to činil. A protož já jeho, pana Danihele i manželku i čeládku z důmnění vyvozuji. A na tom na všem i umříti chci i velebnou svátost přijímati, že jest vo tom žádnej v domě jeho nic nevěděl, jediné já sám.
Item, když jest tázán byl, měl-li by ještě co kde těch peněz u koho schovanejch anebo půjčenejch, pravil:
Že nemá nic u žádnýho schovanejch, že jest je všecky utratil a promrhal. Jediné u kováře Roubala v Planý že má půl devátý kopy míšenských půjčenejch šest kop za ručnici půl třetí kopy, nic více.
Item více mimo první vyznání vyznal:
Když sem seděl s marijanou s Moravkou z Měšic, šenkýřkou urozeného pána Karla Přehořovskýho, vona jest mne Marijana Moravka navozovala, abych dal rtuti pacholátku biřicovýmu, aby umřelo. Měl sem rtuť v šatlavě.
A když byl tázán, kde jest ji, tu rtuť, vzal a nač jest ji choval a co jest s ní mínil, vyznal tak:
Měl sem mnoho vší a nevěděl sem sobě s nimi co počíti. Dali mi na to na radu ten kovář, jako se přiženil k Holej kovářce za městem, za Hradskou branou. Smiloval se jest nade mnou: přinesl mi tý rtuti v jakýs škatulce, abych sobě nadělal s tý rtuti masti a mazal se, že jich nebudu míti.. A já nadělal a mazal sem se jí. A co mi jí, tý rtuti, pozůstalo, měl sem kroš zlej, dudek, natíral sem tou rtutí ten kroš, chtěl sem jej vopraviti. A to pacholátko biřicovo běhalo vokolo mne. A Marijana Moravka řekla mi tak: “Dej tomu krkavčeti tý rtuti, ať zdechne!” A já nechtěl. A tak jest mi řekla: “Von bude míti, že jest s máslem, bude jísti.” A já zavolal toho pacholátka, řekl sem mu: “Chceš-li papati?” I nedal sem mu. A Marijana Moravka: “Podej mi tý masti s tou rtutí, já mu sama dám a namaži! A bude míti, že jest s máslem.” A on jí jí podal Rousek, tý masti, vzavši vode mne. A vona Marijana Moravka, která ještě vězení pozůstává, ukrojila dva kusy chlíba a namazala tou rtuťovou mastí a dala tomu pacholátku snísti.A von vod ní vzal a jed. A vona mu chtěla druhej namazanej dáti. A vono nechtělo k ní, uteklo vod ní. A vona Moravka schovala ten chlíb druhej do mošny. Toho já nevím, co jest s ním činila anebo proč jest jej schovala.
Item více vyznal jest Vašek na konci života svého, když jest měl vyveden bejti, stoje na řebříce:
Jakož sem na dobré lidi a na tu dobrou paní, je pomlouvaje, nedůvodné věci, sobě smyšlené lhal, proto sem to činil, abych jen toho vězení mohl prázen bejti. Říkal sem: Budu-li já trpěti, že musí taky někdo trpěti. A to sem všecko lhal a svýho zoufalství sem to mluvil, chtěje hrdlo zachovati. A již vidím, že mně má hodina nastává poslední. Prosím Pána Buoha všechněch všudy, aby mi to vodpustili.
Item strany nějakýho váčku, kterej jest potratil Svoboda švec, přiznal se, že jest jej nalezl. Že mu se vodpásal. A prsten že jest v něm byl. A ten prsten že jest židům prodal.
Item k těmto ke všem artikulům se jest vašek svrchu psanejm přiznal v pondělí před svatém Havlem. Že jest to všecko věrná pravda a že na tom na všem chce umříti.

A na tom na všem jest umřel a jest trestán mečem léta a dne svrchu psaného. Stalo se za rychtářství a ouřadu pana rychtáře městskýho ložního pana Václava Čapka. A k tej popravě vyslány byly osoby tyto radní: pan Adam Hůreckej a pan Tomáš Počepickej. A toto jeho vyznání a tento kšaft jest sepsán ode mne Jana Řepky, písaře k tomu nařízeného.