Zardoušení šatlavního hospodáře

Chlumec nad Cidlinou 22.8., 27.8. a 16-17.9.1611
Téhož léta 1611. Outrpné vyznání v pondělí po svatém Agapitu, Jíry Vocáska, podruha ze vsi Skochovic, jednoho z lotrův lesních myslivcův v přítomnosti od Jeho Milosti pána, pana Václava ze Vchynic, z tetova, na Zásmucích, Kolíně a Chlumci, J.M. krále etc. uherského a čaského rady komorníka a nejyššího nařízeného, pánův z rytířstva i také osob z rady vyslaných, jsouce týž Jíra Vocásek do síně před pány vyveden, na dotázání toto seznal:
Proč jest do vězení se dostal? – Šel sem skrze voboru do Skochovic k své manželce a dítkám a šel se mnou jakýsi voják. Dali sme se přeplaviti. Nevím jak mu říkají; jest vandrovní.
Proč jsi hrad J. M. krále zlezl a hospodáře v něm zamordoval? – Já sem ho nemordoval.
Kdo s tebou seděli? – Jíra Šňupka, jest poddaný p. Kaplíře z Brodec, jest taky myslivec, bradu má šedivou, poznal bych ho. It. Mikuláš Bunčochář též se mnou tam seděl. Pravili, že jest poddaný p. Kaplíře, jak jest kanclířem.
Jak ste ho mordovali? – Svázali jej Jíra Šňupka a Mikuláš Bunčochář, nalehli mu na krk, když ležel na líci a vzali ho za ruce, vázali jej. A já mu lehl taky na nohy. A když on tak hrozně zkřikl, strachem a hrůzou prch sem ze světnice. a oni zvolali: “Poď sem, již sme ho svázali!” A vložiti na něj kámen hrubý jako ten špalek. A hned se lámali voknem a lezli a mně řekli: “Šelmo, polez taky! Vostaneš-li tu, ty nás vyzradíš. A budou se s tebou trápiti a mučiti.” I dřív, než sem lezl za nimi, složil sem z něho ten kámen.
It.: Ten voják jest bratr rybáře Semniskýho, říkají mu Vašek. Není fousovatý. Znám já ho dávno, když bejval u rybáře ve Veltrubích.
Často s tebou ten Vašek bejval? – Jedný tenkrát šel se mnou přes tu oboru, nebo sem byl nemocnej od toho pádu, když sem ze zdi upadl z toho okna. I šel sem ležat k tomu uhlíři. Tenkrát sem v oboře nic nestřílel, než před oborou udeřil sem k srně, ale chybil sem jí. Více sem nic nestřílel, nežli když sem sloužil u pánův. A co sem zastřelil, platili mi, neb sem jim sloužil.
Ale mi toliko pověz, jak ste zabili toho hospodáře? – Však pravím, že sem mu padnul na nohy a velikým strachem, když on zkřikl, utekl sem ze světnice. Oni mu ruce svázali a poduškami hlavu zaobalili a veliký kámen na něj vložili doprostředka, ale žádný ho nebil. Potom lezli ven. A já dřív, než sem za nimi lezl, kámen sem z něho složil. Ale nebili sme! To na svou duši chci vzíti a na tom umříti, že není jináče.
It. do sklípku jsouce sveden od popravce, na žebříce před trápením seznal:
Zvěř sem střílel u Nymburka na Bořích. A ten Mikeš ji v pytli nosil a prodával ji v Nymburce. Ňáký Jindrový prodal půl svině; dala mu za ni půl kopy. Nedal mi nic.
It.: Do Hory dvě laně ten Mikeš s Matějíčkem donesli. Ňáký Laurenc havíř, nájemní proti kašně na Uhelným rynku, jest ji koupil. Snadno se na něj doptá, jest známej. Nevím jest-li tu v nájmu, čili není.
It.: Ten Matějíček seděl v Nymburce. On taky střílel. Nevím, sedí-li ještě.
Jsouc stržen a pálen, zkřikl:
Nevím co jiného praviti, nežli co sem prvé pověděl. A k tomu ke všemu se znám, že sme dolů skákali, ale já tu hned na místě zůstal. Oni potom mne odtud odnesli, Jiřík Šňupka a Mikuláš Bunčochář.
Jaks mnoho medle zvěři postřílel? – V tom se nemohu upamatovati! Málo okolo rybníka Žaravskýho tu v březině za Strašovem. To svou duší pečetím.
Jaks mnoho tovaryšův měl? – Jakuba Bucháčka, který byl mnoho let u Šlibovskýho. A Martin Bednář, toho sem znal od mladosti, ten mne vodíval z sebou. On jí velice mnoho postřílel. Poznal bych ho a jemu bych v vůči to chtěl mluviti. Střílívali sme tu za hražením, jak se jde k Lovčicím, sem k Chlumci. Já na svou duši to beru, poněvadž vidím, že duše má s tělem se má rozděliti, že sem jak živ k žádnému člověku nestřílel, žádnýmu neodpověděl ani žádnýho nezabil, ani toho hospodáře. Prosím, Vaší Milosti, milostiví páni, že se ráčíte přimluviti! Co vím, to všechno povídám a se vyznávám, že jináče není. Na tom chci umříti a to svou duší spečetiti. Nežli zvěři, jak sem mnoho postřílel a pokrad, jí počtu věděti nemohu.
Po tom všem outrpném jeho seznání od popravce opatřen.
Téhož léta 1611 v sobotu po památce svatého Bartoloměje na poručení Jeho Mi. páně a dotázání práva rychtářského Jíra Vocásek, za kládou v smutný světnici sedě, toto dobrovolně oznámil:
Komus nejvíce do Hory Kutny zvěř prodával a koho tam znáš? – Však sem poprvé, Vaši Milosti, pověděl, že tomu havíři Laurencovi sme prodali dvě laně. Dal nám za ně sedum kop. On je zpeněžil měšťanům a zemanům; kterým, to já nevím. Taky sem se ho na to neptal.
Item: Do Kolína sem jak živ nic neprodal. Tam sem taky nebyl, jak někdy, když sem skrze nej jel jsouce malý, ode chvíle.
Item: Do Nymburka Václavovi koželuhovi, jest za mostem velikým vedlí kováře, prodali sme tři kůže zvířecí. Pravil, že na podešvi.
Item: V témž městě Lídě kantůrkový prodali sme čtvrt laně a čtvrt vepře.
Item: Jindrový, tak jí říkají, půl svině.
Item: Petrovi zedníkovi půl svině a čtvrt laně.
Item: Pekaři Sovovi půl laně.
Item: Na tomto panství páně nemám žádných svých tovaryšův, jako Mikša Bažanta. Kdyby jeho lotra nebylo, já bych dokud živ na toto panství neuměl mysliti. On pro mne chodíval i pro Nebraříka. A příčiny všechny nám ukazoval, chodě s námi po lesích. Byl dobře s čeládkou pana foštmistra nynějšího, všechno nám pověděl, kde jest on nebo kam jel, a my bezpečně stříleli.
Ten Mikeš Bažant, když sem já byl u pana Slibovskýho, on pro mne začastý chodíval, nebo byl dobře s tím Adámkem, který byl u pana foštmistra. Oni spolu vždyckny tovaryšili.
Já k tomuto mému vyznání se znám, že cokoliv sem mluvil, jest to věrná pravda. Na tom chci umříti a to duší svou spečetiti a Bažantovi to všechno vůči mluviti.
Prosím, neračte mne k tomu nutiti, však pravím, co pravda jest, že Jakub Bucháček vlehl tomu hospodáři, když ho svázali, na hlavu a já na nohy. Jíra Šňupka s ním vložili na něj veliký kámen, štuku z vokna, i zadusil se sám. Víť Bůh, že ho žádný nebil, než musil se zadusiti. vzali v síni bidlo asi dvou sáhů a po něm sme se spouštěli, oni napřed a já naposledy. A když sem se spustil, skulil sem se dolů do struhy, kde zvěř chodí.
Ten Mikuláš jest ve vsi Březí za Malešovem a podruží u krčmáře. Jest to věrná pravda. Chci jim to vůči mluviti.
Téhož léta 1611 v pátek den svaté Lidmily, v přítomnosti pana Purgmistra a p. purgkrabí, pánův vyslaných, též vyslaných pánův z města Nymburga a osob k vejvodu dostavěných, předně Jiřík Vocásek, jsouce na síň před právo a pány od mistra vyveden, outrpné jeho předešlé vyznání ano i dobrovolné oznámení jemu zouplna po artikulích čteno. A když na ten artikul přišlo, ňáký Jindrový že prodali půl svině, Jiřík Vocásek se ohlásil:
Já sem nic neprodával, ale ten Mikeš. Věděla-li, že jest kradená, to já nevím. On tam k ní chodil. Tu sem byl, když ji smluvila a koupila.. Mikeš, ten nosil ji k ní. Jest ona na levé straně, jdouce od šatlavy, nebo když sme šli, on Mikeš mně ten dům ukázal.
Item: Vavřinec havíř jsouce přítomný promluvil: ” Medle Jiříku, jakousi mně hanbu činíš a těžkost. Mluvíš na mně, že sem od vás koupil dvě laně.” – Nepravím, nekoupils ty nic. “Víš o tom, že sem já byl po své práci, vás sem nenavozoval.” – Nepravím já, aby nás navozoval, nežli tys ji prodával, ale nevím komu, a náms peníze dal. “Pravíš, že byly dvě laně!” – A nepravím, nežli po půlesme přinesli na tvou komoru. Ale kde jsi ty chodil a byl po své práci? Nás si nenavozoval.
Item: Ty čtyry kůže ten Mikeš donesl k tomu koželuhovi. Jemu sem se díval až právě do jeho domu, neb stál na mostě. A dal za ně čtyry tolary. Poznal bych ho, má dům v městě, neb sem na něj hleděl, když šel do dvora svého. – Ten nebyl presentován.
Item: Tý, Lídě, jake sem prvé pověděl, ten Mikeš čtvrt laně a čtvrt vepře sám prodával i nosil. – Poznal-li by ji? – Já ji neznám ani muže jejího.
Item: Petra zedníka bych poznal, nebo když sme mu prodávali, byl se mnou ten Mikeš. – Věděl-lije, že jest to kradený? – Jest tak, od nás nenavozoval, ale věděti mohl, že svých lesů nemáme.
Jsouce Petr zedník přítomný, z oust v uši to jemu mluvil: Ten sme to den tole prodali, když se tvůj syn aneb tvý ženy ženil, a z Veselí, odsud a z Chlumec přijeli, půl svině a čtvrt laně zadní. Tu sem byl a přede mnous kupoval.
Item: Pekaři Sovovi ten Mikeš donesl půl laně. – Poznal bys ho? – Před jeho domem sem byl, vím kde jest. Jeho sem samého neviděl, ani ho neznám.
Item: Matěj Rybníček jsouce přítomný, Vocásek ho přivítal: Vítám tě matěji! Co mne neznáš? Však víš, že si se mnou vzat byl do vězení. – Také-li s vámi střílel? – Chodil s námi asi čtyrykráte z oný strany Nymburka. On sice nestřílel, ale pomáhal nositi a v jeho domě sme to měli. Tys jí neprodával, ani peněz za ni nebral, ale co sme utržili, spolu sme propili, víš?
Artikul o Bažanta Mikuláše zouplna jemu čten. NB. Mikuláš Bažant, stoje přítomný na síni řekl: “Víš milý Jiříku, že sem já tebe od půl čtvrta léta neviděl?” – Mlč, víš, když sem u Šlibovskýho byl, že si ke mně chodíval a povídals, kde jest pan foštmistr. Když ty v těch místech budeš jako já, povíš jináče. Povíš pravdu na sebe jako já. Já jináče mluviti nemohu.
Lorenc havíř Matějíčkovi na síni mluvil toto: Však ste u mne čtyři byli o svatým Martině na tarmarce a pomáhali ste mně k dolu rudy nýsti a já vás napomínal: “Milí brachoví, nechte toho, jest to věc nebezpečná!” Jest tak, že sem já taky byl s nimi.
Jsouce dolů sveden do sklípku, stržen a pálen, oznámil: Petr zedník mne nenavozoval, ani o tom nevěděl. Vím, že nám dal kopu. Na tom chci umříti. NB. Bažante, když budeš v těch místech, Mikuláši, povíš pravdu. Ty můj milý Lorenci, znáš ty lidi všechny, kterým sme prodávali. Nenavozovals nás. Petr zedník i jiní kupovali od toho Mikše. Nevím, veděl-li sou, že jsou to věci kradený. Na tom chci umříti a to svou duší spečetiti.

Ortel na Jiříka Vocáska, myslivce ze vsi Skochovic, vynešen.
Tu my, purgmistr a rada města Chlumce nad Cidlinou, slyšíc outrpné i dobrovolné vyznání téhož Jiříka Vocáska, jak před trápení,, na trápení i také po trápení, bedlivě nahlídše v zřízení zemská a práva městská, kteráž o tom (že škůdcové zemští vyzdvihováni a podlé účinkův svých strestáni býti mají) vyměřují, nalézáme, že týž Jiřík Vocásek ze vsi Skochovic, dostavši se pro krádež a hubení zvěři z města Poděbrad do vězení na hrad pražský, sedíc v témž vězení, hospodáře téhož vězení (dopustivši se týž Jiřík mordu) s pomocníky svými zardousil a zadusil a též vězení potom s týmiž vylámavši, z něho vylezl. Pročež pro takový zle zpáchaný účinek a zvěři hubení mečem od mistra popravního strestán býti má.
Actum v pátek, den památky s. panny Lidmily léta 1611.
Téhož léta v sobotu, nazejtří po s. Lidmile, Jeho Milost pán, pan Václav z Vchynic, pán dědičný na Chlumci, tento ortel ráčil reformovati, a aby provazem s přibitím nad hlavu jeho pár rohův jeleních k výstraze jiným myslivcům strestán byl, poručiti ráčil, což se tak stalo.
Tento Jiřík Vocásek, poprvé nežli svůj život dokonal a od mistra executí od popravce na něm vykonána byla, všechny osoby, stoje na žebříce, odvolal mimo dva tovaryše svý, Jiříka Šňupky a Mikuláše Bucháčka, kteří na hradě pražském s ním hospodáře zardousili a z něho dolův skočivše neb spustivše, i mně odtud vynesli. a to jest věrná pravda.
Actum, ut supra.