Podle kodifikace z roku 1579 – PRÁVA MĚSTSKÁ KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO sepsaných Pavlem Kristianem Koldínem.
M. XXX.
I.
Smilstva pokuta metlami ven z města vymrskání. A to jest, když panna neb vdova dobrovolně sprzniti se dá.
II.
Ale jiná věc jest násilí neb podav.
M.XXXI.
I.
Kdo by pannu neb vdovu poctivou mocí sáhl, ji jal a zavezl neb zavedl a potom ji násilí učinil, ten každý mečem strestán, a byl-li by z lehkých osob, tehdy do kola vpleten býti má.
II.
A té pokutě budou poddáni i ti, kteříž by skutku tak nešlechetného jiným napomáhali.
M.XXXII.
Panna anebo žena, když by mocí k skutku hanebnému nucena byla, má křičeti a za pomoc křikem lidí žádati aneb hned znamení svého násilí a porušení lidem předložiti a ukázati, jakožto ukrvavení, zedrání, roucha na sobě strhání.
M.XXXIII.
I.
Dálo-li se panně nebo ženě poctivé násilí v místě, v němž by křik a hlas její od žádného slyšán býti nemohl, tehdy, jestliže by znamení jistá násilí svého hned předložila, na to toužila a naříkala, násilníka z toho místa vycházejícího ukázala, takový průvod s dotvrzením její přísahy proti násilníku postačí.
II.
Nevěstkám aby se násilí dáti měla, věřiti se nemůže.
M.XXXIV.
Kdo by panenku neb divčinku v letech ještě dětinských sprznil a porušil, bude do kola vpleten neb sťat.
M.XXXV.
Panna nebo žena poctivá násilím snížená má býti od práva na cti opatřena.
M.XXXVI.
Panna nebo žena chtěla-li by sobě násilníka svého za manžela pojíti, má ji toho příno býti, však pro to, násilník, vězením strestán buď; dítky pak jejich v témž manželství potom splozené, za pořádné držány buďte.
M.XXXVII.
Ouřad, maje správu že by některá panna k porušení přišla, může ji dáti ženám poctivím v soukromí ohledati. Nebude-li při ní toho shledáno, na poctivosti se opatří, a kdo tu správu dal, strestán bude.
M.XXXVIII.
Též skrze ženy poctivé vyhledání let sirotka pohlaví ženského pro zachování studu díti se má.
M.XXXIX.
Manžel svou manželku, otec dceru zastihl-li by v cizoložném skutku, oba zabiti může.
M.XL.
I.
Muž, máje živou manželku, s jinou by se oddal, sťat bude.
II.
Žena, majíci muže živého, která by se vdala, zahrabáním za živa strestána buď.
M.XLI.
Kdož by koli pannou aneb ženou poctivou se pochloubal, že by s ní nenáležitě přebývati neb s jiným ji svozovati měl, a toho by neprovedl, předkem kus jazyku bude mu uřezán a potom z města na věčnost vypovědín.
M.XLII.
Lidé neužiteční a lehkomyslní, bubeníci, kejklíři, chodci (chodci = bezdomovci a žebráci) etc., dcer lidí dobře zachovalých sami sobě ani jiným k manželství zamlouvati a zavazovati pod skutečným od práva trestáním nemají. Nebo města a obce mají lidmi šlechetnými a dobře zachovalými naplňována býti mají.
M.XLIII.
Panna neb vdova, kteráž by se prvé poctivě chovala, bude-li obtěžkána a z obtěžkání koho viniti, a potahy některé by toho ukázala, tehdy obžalovaný, bude-li chtíti podezření prázen býti, přísahou se očistí, a ona ztrestána bude. Pakli by obžalovaný přísahy vykonati nechtěl, vinen zůstane. A jestli svobodný jest, má ji za manželku pojíti. Pakli by prvé manželku měl, v pokutu cizoložstva upadne.
N.I.
Neřádné sjití osob obojího pohlaví krví nebo příbuzenstvím sobě spojených, když se krev krve dotýká, tíže se trestce (přísněji) nežli cizoložstvo.
N.II.
I.
Kdož by z obojího pohlaví v tom, an by pannu, vdovu, manželku s někým svedl, že by se nad poctivostí svou zapomenula, shledán byl, pokutou hrdla ztracení strestán bude.
II.
Též se rozuměti má o tom, kdož by ženu nebo dceru svou z ouplatku nebo za jinými příčinami někomu v nepravost poddal anebo chtěním to přehlídal a skrze prsty tomu se díval.