Pardubice 4.3.1580
Výpověď Jany, kurvy n. Michala Černého z Černý za Bory:
Šla jsem s Kalafkou a s Maštálkou z Chrudime až do Mezileších do krčmy. A Kalafka mne pobídla, abych s ní šla do krčmy Netřeby, ale já nechtěla, než abychom šli na Blata.
A za ním přišli tri jiní, totiž Jan Hrubej, ten Hrubej, a jinejch těch dvou neumím menovati. A jeden z nich přišel v plášti černým, mladej a dal mi ten plášť. A já mu jej zase vrhla, že mi teplo dosti. A Kalafka jej vzala a voděla se do něho.
Tu sobě kázali jísti dáti a my s nimi všecky kurvy jedly. A potom zaplativše za jídlo a pivo, šli jsme pryč a řekli nám, jsme-li dobrý, abychom s nimi šly do Netřeby.
A Kalafka řekla: “sme dobrý!” I šli sme s nimi všecky.
A když jsme již byli za vsej Blatem, i uhlídali, an dva člověci jdou od Chrudimě. A oni ti lotři řekli nám: “Počkejte tu, a my tamto půjdem k nim! Kejsi hromoví dva dou.” I šli a my tu čekaly nedaleko od nich.
Tu, když jich došli, tu je hned prali a bili, nevím čím, tuším, že sekerami. A jeden řekl (nevím, kterej): “A hle, že sem ho hroma udeřil, až v něm sekera po samé uši uvázla!” Pravíc: “Hromi, povězte o penězích a nekřičte! A což šelmo, nepovíš! A kde je máš?!” A tu kurvice Mariana smála se, až se chechtala, neb sme tu nedaleko od nich byly. A když je svlíkli a přinesli kabáty a boty ukrvavený a mně dali jeden kabát ukrvavenej a boty a jeden z těch lotrův jse ohlídl: “Pánbohu přísahám, jeden vstává!” A běžel tam a dobíjel jej. Nevím kterej.
A do těch šatův některejch sami se oblíkali. A ten Jan Hrubej se voblík do botů. A Martin se obul do plunder soukennejcg a svý boty a ňáké šaty zakopal. A potom můj psejček zaštěkal, když sem šuškala. A řekla sem, že s nevodem dou. A oni hned prchli a utekli.
It.: Vod některého léta sem s Vondřejem Košlanovejm z Bohdanče líhala a smilně přebejvala, neb jest mne tam na tom sroubku chovával. A když sem již od těch mordéřův v sobotu k němu do Bohdanče přišla, jemu sem o tom, o těch mordích oznámila, že sem při tom byla. A on mne zamek do sroubku.
V pátek, den přenesení sv. Václava, jsouc dána k outrpnému právu vyznala toto:
It.: Anna Kalafka mne vyloudila, abych šla s těmi lotry.
It.: Když ti lotři šli do krčmy do Blata, a potom jsme všickni šli z té krčmy a potkali se se dvěma. A hned je bili a mordovali. A my všecky tři na to jsme se dívaly. A ta kurva Merhová pravila: “Bíte a mordujte!” A Kalafka mně pškala loktem.
It.: Švankalovi v Pardubicích pobrala sem přízi.
It.: S Vondrou, synem Košlanovejm z Bohdanče sem čtyry líta s ním líhala. A on votci svýmu semeno lněný kradl a mně dal. A nedal mi nikam choditi ani se mi vdáti nedal. A pravil, vdámli se, že mne i s mužem zabije.
Rozsudek
Poněvadž dotčená Jana kurva byla toho přítomná, když sou ti mordýři ten mord nad nevinnými ubohoumi lidmi úkladně a násilně provedli, a s nimi se stovaryšila, též že zle, cizoložně a smilně několik let na světě souc, těch svých hříchův nepřestala, hodna jest za živa zahrabání práva.
I podstoupila tu smrt a jest za živa zahrabána.
Povídání o právu, výslechu a trestu v Českých dějinách, převážně z 16. a 17. století.
