Pobili vojáky na silnici

Divišov 6.9.1627
Léta 1627 v pondělí po svatém Jiljí Jan, sedlák na Vaškovu ze vsi Tichonic, souce mistrem popravním podlí práva tázán, toto na trápení vyznal:
Pobídli sme se s Janem, jinak Bittou, abychom za těmi pocestnými vojáky, kdeří silnicí jeli, běželi a je postříleli a abychom od nich nětco dostali. A když sme tam k tomu vozu přiběhli, ti dva mynářští, kdeří byli před tím prvé u mostu ve mlejně Václava Pelíška dělali, a potomně dva selští pacholci a třetí, nějaký řemeslní, ti s vozem, když je zabili, do lesa s cesty pryč zajeli. A my za tím vozem za nimi taky šli. I dostal sem vozu. A měl sem jim dáti od něho na pivo. A ti mynářští vzali dva koně a nám dali z pytlíku peněz, kderéž z toho vozu vzali, po šesti širokých tolařích.
Při druhém trápení toto vyznání učinil:
Když sem šel do lesa, potkal sem se s těmi mynářskými v poli. A pravili mi, abych s nimi šel za těmi vojáky, že je voberou a že mi dají vůz. A já šel a byl sem při tom mordu, ale nedotekl sem se žádného, nežli mínili sme s Janem bíti. A řekli sme sobě z Bittou, kdyby utíkali, abychom je postříleli. Jan Bitta mi dal prachu i broků a já sobě tím prrachem a těmi broky ručnici nabil.
Třetí vyznání Jana z Vaškova:
Uhodil sem toho pána, kderý seděl na voze, nejprvé v hlavu sekerou, až mu krev vyskočila. A měl sem při sobě kord a ručnici. Když sem ho měl uhoditi tou sekerou, povrhl sem ručnici na zem. A tu sekerou, kderou sem ho uhodil, potom schoval do stodoly do vrstvy do pšenice.
Víceji pověděl a vyznal: Když sem šel z Vranic skrze dvůr Jana Mašaty do vozu tomu člověku, kderého sme zabili, pohlédl, a když sem pak za tím jeho vozem běžel, tu sem ho sekerou v hlavu uhodil. A on řekl: “Jesus!” A Jan Bitta ho holí přes záda hlohovou uhodil. Ten jeden z těch tří pomocníků vsedl na koně a jel s tím vozem do lesa. A já šelnapřed před ním, kudy má jeti, až na Vráž.
Item Jan Vašků při posledním trápení toto vyznání učinil:
Ti jistí dva, kdeří se dobyli z vězení, Jiřík tesař a pacholek Bečkový, měl nám taky z vězení pomotci. A když se sami dobyli, nám nepomohli. A ten roub, kderým se dobyli, měli nám jej taky dodati a nedodali. A my, co sme na ně volali a křičeli, nemohli sme se jich dovolati.
Item Jan Bitta při prvním vyznání toto vyznání učinil:
Potkal sem se s Janem z Vaškova, když sem šel z hub. A potkal sem se s ním za Bečkovy. A pobídl mne týž Jan, abych s ním šel za těmi vojáky, kdeří silnicí jeli. A já tak udělal a šel sem s nimi, mynářskými. A tak mi pravil, že oni … (chybí) s sekerami a my abychme šli s ručnicemi. Nebo sem byl prvé viděl, že týž jan z Vaškova s těmi mynářskými v poli stál. a když sme tam přiběhli, viděl sem, když ho ten jeden mynářský pozadu, toho vojáka, sekerou v hloavu ťal. A on hned po té ráně padl a oni na něj vsedli a sláčeli ho. Kočí z koní dolů skočil a utíkal a jiní tři za ním běželi a uhonilši ho, taky ho zabili. Ten vůz, kderý Janovi Vaškovu dali, tři sme jej k Vaškovům přitáhli: jan z Vaškova, pacholek Bečkový a já třetí.
Item Jan Bitta při druhým trápení toto vyznání učinil:
Pomáhal sem toho pána, který na voze seděl, taky bíti a uhodil sem ho v hlavu holí. Ale jan Vašků ho nejprvé uhodil sekerou v hlavu, až mu krev vyskočila, a ti mynářští nám ho pomáhali taky bíti. Jiřík tesař a pacholek Bečkový, ti sou ho nebili, neboť sou naposledy byli přišli.
Item Jan Bitta při posledním trápení toto vyznání učinil:
Jiřík tesař a pacholek Bečkový, kdeříž se dobyli z vězení, měli nám taky z vězení pomoci. A když se sami dobyli, nám nepomohli. A ten roub, kderým se dobyli, měli nám jej taky dáti a nedali. A co jsme na ně křičeli, nemohli sme se jich dovolati.
Na tom všem, že jesti to v pravdě tak, oba dva umřeli.

A za to své zlé proti Pánu Bohu přečinění a přikázání božího přestoupení ve čtvrtek po Narození Panny Marie oba dva sou do kol vpleteni a vzhůru vyzdviženi.
Což mistru popravnímu dáno za jeho práci 28 kop míšenských.