Nejdříve něco málo o Muchomůrce červené.
Název muchomůrka vznikl z jednoduchého slovního spojení – mořit mouchy ke kterému byla též v historii užívána a dala tím vzniknout názvu celému druhu hub. Jedná se o nejznámější jedovatou houbu z čeledi muchomůrkovitých. Její jedovatost však není vysoká, aby docházelo k fatálním otravám, byť občas se také tak může stát. Častěji je a byla užívána pro své psychotropní účinky. Nejvíce bylo užití rozšířeno v severských zemích a v Rusku (na Sibiři bývala považována téměř za posvátnou a byla vzácná).
V Českých zemích není mnoho záznamů o jejím používání, můžeme se však setkat s pár zmínkami:
Z pohledu lékařského, kořenářek a léčitelů (často katů) se muchomůrka používala ke zmírnění bolestí při revmatismu (jako mazadlo a používá se stále), či při bolestech břicha (střevních křečí), při nemoci sv. Víta (neurologická porucha – Sydenhamův syndrom) a při epilepsii. Kořenářky (občas čarodějnice), využívaly mochomůrku také do nápojů lásky, či jako afrodiziakum.
Též ji prý užívali dřevaři, ke zvýšení pocitu síly (obsahuje toxiny působící jako psychotonikum).
Dále ji u nás mohli užívat Švédové za třiceti leté války (používali ji místo alkoholu k zvýšení agresivity a otupělosti).
Tímto nenabádáme nikoho k vnitřnímu užití, či experimentování!
Nabádáme však k využití jako mazadlo na klouby a to takto:
1. Nasbírejte nejlépe mladé plodnice s co nejvíce tečkami na kloboucích.
2. Nakrájejte klobouky na tenké proužky, vložte do zavírací sklenice a zalijte min. 40% alkoholem (např. vodkou), nebo ještě lépe Alpou. Nechte ji minimálně 3 týdny v chladu.
3. Po třech týdnech slijte tekutinu do jiné sklenice a skladujte v temnu a chladu.
4. Namočte látku a přikládejte na bolavý kloub. Nejlépe ještě zabalte do igelitu a nechte přes noc působit.
POZOR – Sklenice s nálevem vždy řádně označte!!!