Nymburk 19, 20 a 23.1.1596
Vyznání zločinné Jana Krupičky pacholete
Léta 96 v pátek po sv. Antonínu, Jan Krupička pachole, jsa k outrpnému právu dodán, před trápením vyznal:
Moji milí páni, pověděl jsem prvé o všem na rathouze, kde sem kde byl při čem a co činil.
Položil jsem jsám voheň ve mlýnech půl míle od Jindřichova Hradce a od Chejnova, tehdáž, když sme s tím Daňkem, jinak Dáňou, chodili.
Druhej oheň jsem položil v Předboři pod Housníkem, zámkem pustejm, v stodole v slámě. Tehdáž byli se mnou rybníkáři dva, říkají jim Obrové a Daněk taky. Oni mi dali ten nástroj, v němž jsem ten oheň položil: hnát a v něm prach, knot a sirný svíčky. A do toho hnátu jsem je dal. Nevyšel oheň až na druhý den.
A když naň dotázka učiněna byla, zná-li pak těch lotrův víc, kteří lidem škodí, oznámil: Že jich zná do 18 i víc, kteří na cestách mordují a loupí, kde mohou, voheň kladou. Neb můj votec, jsa biřicem, dal mne mezi ně hned z mládí. A věděl o tom, že jsou lotři. Vzal mne od sedláka; pásával jsem dobytek. A nejprv mne dal tomu Janouškovi, jak ho zde upálili. Když toho Janouška vzali v Jitčíně, já tehdáž chodil po městě, žebral jsem.
První Vaněk Hudl rybnikář. Ten morduje po cestách, a kde může, pálí. Má nad pravým vokem návní kost.
Byl sem s ním tehdáž na Železných Horách, když jednu těhotnou ženu zabil. Šla mimo nás, až se votřela. A on Hudl Vaněk dal jí palicí a tu ji zabil. Potomně rozřezal jí břicho a vytahal z ní dítě. Uřezal mu pravou ručičku a schoval ji. (A vytahoval z něho žilky na prst zdýlí a některé delší. A já jsem sám také tomu dítěti z levé ruky žilku vytáhl). A když jsme přišli do které krčmy, tehdy ji vundal na kamna, aby uschla. A když chtěli kde komu škoditi, tehdy otočil tu ruku žilkami těmi a na každý prstek přilepil voskovou svíčku malou, kteréž sám dělával. A když ty svíčky hořeli, v tom domě žádný neprocítil, by ním házel. To udělali v jedný vsi nedaleko od Lobenic, toliko přes les. Ten Vaněk Hudl vstrčil tu ručičku na jakous hůl a svíčky na ty prstky dal a voknem ji na stůl postavil doprostředka. A měl dva klíče, který se každému zámku trefily. Odmekli sobě a nabrali přezi a jiných věcí, peněz také vzali 15 kop míšenských. Ty čtli u Forexta v Lobenicích v krčmě. o tom nevěděl žádný než můj otec. Dali mu 15 gr. alb. a mně 4 bílý. A příze nesli na trh a prodali.
Druhý Huňka rybnikář. Ten nejčastěji bejvá v Přelouči. S tím Huňkou byl jsem na Šabatě, když ji ti Vaňkové byli tu přítomní, když toho kupce zabili na hrázi, jdouc od Žehušic k Železným Horám. Malej Vašek nesl na sobě putnu, jako by ňákej šmejdýř byl. A ten druhý Vašek v bílý sasce chytil pod ním kůň a přejav z levé ruky palici do pravé, udeřil ho až z koně spadl. Tu mu pobrali, co měl. A peněz od něho vzali 18 kop. Dali mi 2 bílá. A zavlíkli ho do rybníka do rákosu. není-li na něm vody, ještě by ho nalezl. A koně pustili. Potom toho litovali, že ho nevzali a někde neprodali.
Třetí Šebek chodec. Chodec jest slepý. Má pachole, říkají mu Jíra; jest větší než já. To pachole má šrám nad levým vokem a klade vohně, kde můž.
Čtvrtý Daněk, jinak Dáňa, s kterým jsem položil oheň u Petra nádobníka nahoře na seně v štyrech uhlích. Šli jsme nahoru po pavlači a byl poklop na seno nezamčený. Tam sme vešli a leželi přes noc. A potom ráno Daněk, měvši křesadlo, rozkřesal a zapálil. Sirný svíčky dal do hnátu a položil to tam v koutě. A potom jsme odtud ušli až do Kovanic. A tu jsme leželi přes noc v pastuší chalupě. A na ráno ten Daněk šel k Hoře. A já tu od něho taky odešel. Dělal se slepý, ale viděl tak dobře jako já. A měl zrak dobrý.
Pátý Dobrý Fudl Janoušek chodec. Ten po cestách morduje a kde může, pálí. Zabil jednu ženu v lesích pod Housníkem, když bukve zbírala. Ale nebyla těhotná.
Šestý Jiřík Doubal. Jest rodem od Hory. Ten po silnicích morduje a kde může, pálí. Má falešný listy.
Sedmý Petržílka rybnikář. Ten na silnicích morduje, a kde může, pálí. Chodí s provazem, a když potká formana na koni, hodí naň provaz rovně jako na psa. Potý ho s koně strhne a v kozel sváže, a co má, to mu poberou. Byl jsem přítomen, když na jednoho formana provaz vhodil. byli tu s ním ti Vaškové, jak v Poděbradech sedí. Ale že ňácí formani za ním jeli, odehnali je. Vtom se ňáký kupec nahodil. Toho zabili a peníze od něho pobrali. a z toho mi dali 2 gr.
Osmý Václav Vodičkachodec. ten morduje a pálí.
Devátej Jiřík Katě chodec, rodem z Čáslavě. Též pálí.
Desátej Václav Mrkvička rybnikář. Ten po cestách morduje a pálí.
Jedenáctý Jiřík Holárek rybnikář. Též morduje a pálí.
Dvanáctý Suchánek chodec. Má pravou nohu suchú. Též morduje a pálí
Třináctej Václav Cibulka rybnikář. Též morduje a pálí.
Čtrnáctý Nováček chodec. Ten má díru nad vokem levým, že by mu tam mohl lichník vložiti.
Patnáctý Koudelka rybnikář. Jest mordýř a palič. Seděl u Hory dvakrát a v Čáslavi třikrát. Vždycky ho pustili.
Šestnáctej Jan Nohatej. Má levú nohu tlustou, jak ho v ni někdy had uštípl. Mezi rybnikáři říkají mu Hadáček. Ten po silnicích morduje.
Sedumnáctej Jan Václav Třešnička. Ten na silnicíchmorduje, a kde může, pálí. Má šrám nad pravejm uchem.
Osmnáctej Jan Šalavý. Ten na silnicích morduje a pálí. na bahnách u Šabaty zabil pastýře z Podolí. Šel do nějaké vsi sobě pro krávu.
Devatenáctej Jan Sklenář chodec. Jest znamenitej mordýř. Ten má návní kost nad pravým okem a nohu levou suchou.
Dvacátej Jan Voháňka. Ten na dřevěný noze chodí, jako by chromý byl, a ruku sobě červeným vokrajkem obvazuje. A když co zlého učiní a jeho honí, tehdy tu dřevěnou nohu odváže a zahodí a sám uteče.
Též ti Vaškové, jak v Poděbradech sedí, sou mordéři. Po cestách mordují. Tehdyž sem s nimi taky byl v Železných Horách, když toho kupce zabili.
Když naň dotázka učiněna byla, tak mnoho lotrů znaje, že jest musil s nimi při těch činech býti, oznámil, že jest nebyl než při těch třech mordích, když ty tři ženy těhotný zabili a čtvrtou na Zálesí, která bukve zbírala, a při těch kupcích. ty ženy těhotný rozdílně jiného dne zabili, ne spolu všeckny. A když kterou zabili, tehdy ji kuchali. A těm dítkám po pěsti ručičky uřezávali a potom z nich žilky, některou na prst, jiný delší tahali a z nich svíček nadělali. A v kterém domě rozsvítili, kdo kolov tam byl, by ním házel, žádný neprocítil.
Též jsem tu byl, když ten Petržílka na jednoho formana provaz vhodil a s koně dolů strhl.
A o jiných vím tak, že se jednou skoro všickni sešli, jak rybnikáři, tak chodci u Hory. A tu sobě rozprávěli, kdo kterej z nich co působí.
Téhož dne, jsa z řebříku stržen, vyznal:
Co je koliv na rathouze i před trápením mluvil, že jest věrná pravda. A kdyby mu ty osoby, na než jest vyznal, okázány byly, že je pozná a jim to vůči mluviti chce.
Téhož léta 96 v sobotu, den sv. Fabiána Šebestiána, Jan Krupička pachole, maje z řebříku stržen býti, oznámil, když přítomni ti Vaškové z Poděbrad byli, že ten malý Vašek a druhý v bílý župici, jak vedle sebe stojí, byli při zamordování těch kupců. A když tu Šabatu vypálili, že jest byl. A potomně oznámil, že nejsou vinni, že jest na ně z strachu mluvil, když do vězení do města Nymburka vzat byl. Potomně jsa stržen jednou i po druhé a pálen oznámil, že jsou oni ti Vaškové, kteří při těch kupců zamordování byli, a jináč že není. Na tom že chce umříti. Potomně jsa z řebříku sňat, k nim samým přiveden jsa, jim to mluvil, že jsou oni ti. A kdyby i jiní přivedeni byli, nemohl bych jináč mluviti, by můj vlastní otec byl.
Téhož léta 96 v outerý po sv. Fabiánu a Šebestiánu, jsa napomenut v katovni, aby věrnou pravdu pověděl a žádného na svou duši nebral, kdo vinen, toho aby nezatajoval, a kdo vinen není, na svou duši aby ho nebral, než věrnou pravdu aby pověděl, oznámil, že jináč není, než co jest mluvil před trápením a na trápení i po trápení. To že jest věrná pravda, oznámil a na tom že umříti chce. A kdyby všickni , na kteréž jest vyznal, před něj přivedeni byli, že je pozná, by bylo po dvacíti letech. A tak toho dne, jsa na popravu vyveden, na tom všem po jednom, druhém i třetím dotázání umřel.
A tak mečem nejprv popraven a potom na hranici vložen a spálen.
Povídání o právu, výslechu a trestu v Českých dějinách, převážně z 16. a 17. století.
