Jak přišel o život Adam Charvát

Louny, 5-12.8.1616
Význání outrpné podle práva Bartoně, krčmáře hořejšího ze vsi Kozel, poddaného důstojné a velební vší kapitoly pražské, v přítomnosti relatorův k tomu nařízených, z plné raddy vyslaných, kterémuž podán v pátek po svatém Petru v okovách, léta 1616.
Před trápením:
Když jsou páni do vsi přijeli, tancovali a vypili piva dva spačky. Neubližovali jsme jim nic, oni nám též. Přijel nějaký pan Hrobčický, s koněm tancoval a kůň píchal rukou pozadu, aby házel. I nechali sme tance všeho tak. Tak se oni do kola dali. Tancovali oba dva, pan Charvát i pan Hrobčický. Prosili potom děveček, aby šly s nimi k tanci. A ony zutíkaly. A páni sami tancovali. Ten neboštík pan Adam chtěl, aby s ním některá děvečka šla k tanci. I nechtěla žádná. Potom šel za naší rychtářkou, prosil jí, aby šla s ním k tanci.
Pan Hrobčický vzal Václava Rejthara za vlasy. Též musil tancovati vedlé koně. Potom nechali tak.
Severin z Vodolic měl psa panskýho a toho psa někdo udeřil proutkem. Severin dí: “Kdo mi toho psa uhodil? Raděj bych, aby mně udeřil!” I kázal Severin platiti za pivo panu Charvátovi (jakž lidi praví, ale já toho neslyšel). Vtom Václav Rejthar vyskočil, nadal mu šelem a řekl: “Proč ty mýho pána upomínáš za pivo? Nemá-li můj pán peněz, najdu já dvě i tři kopy”. Tak Severin sedl mezi hudce.
Vtom služebník jeden přijde, dá Severinovi v pěsti. Druhý pozadu vytáhne kord, chce sekati Severina. A náš soused stál pozadu…(chybějící text?) Uťal toho Pavla Martinovic. Vtom, když ho ranil, udělali vokřik, aby házeli kamením a aby bili.
V tý míře udeřil k šturmu Matěj Vencl z Kozel. Já tehdáž byl u klaku na potřebě. Oni takový křik, když šturmovali! Tak ta chasa od dolejní krčmy běžela na ty služebníky a služebníci zutíkali. Tak jim zastoupili branku, těma dvěma pánům Charvátům i nedali jim ze vsi jeti.
V tý míře opět se k šturmu udeří po druhé. Tak rychtář přijde a chytí Adamovi kůň a dí mu: “Co sobě pak tu na našich páních kruntech provozujete , pane Adame?” Dí mu, aby jel Koubojic branou ven. Tak on jel a kázal se líbat v řiť. Tak zlé paměti Martin Bočkaj hodil za nebožtíkem sekerou, ale netrefil ho. Tak ta chasa všecka ze vsi běžela za služebníky, A pán jel okolo vsi. Neviděli sme ho ani okem.
Tak oni jeli až na svý krunty dolů. Stáli na svých kruntích, když chasa běžela. A to se šturmovalo. Nemohli uhoniti žádného služebníka. Tak jel zas pan Charvát s bratrem nahoru z svejch kruntů na naše krunty. ta chasa, když žádnýho neviděla, šli zas nahoru. A bylo přes sto lidí.
Tak pan Hrobčický jel mimo naši vinici s dobytým kordem a volal neboštíka, aby zas jel nahoru. Když sou jeli nahoru, měl pan Adam ručnici. Prvé ji neměl, někdo mu ji přinesl. A nesl ji na koleně.
Tak chasa zas ke vsi běžela a oni za nimi jeli. Tak vtom neboštík jel předce mezi chasu. A chasa před ním utíkala, pokud mohla; a když nemohla, zůstala státi. Stál sem taky mezi tou chasou vedlí Severina. Spolu sme stáli na mezi. Neházel sem, ani Severin Vodolický. Neměl sem ani kamene v hrsti! Měl sem v hrsti suchý kus vrby.
Nevím, kdo jest za votěž kůň chytil. Než když sou jej s koněsrazili, upadl s koně znak. A vypadl mu z pošvy kord a ležel na zemi. Ten sem zdvihl. Severin ho obkročil. Stál sem při tom. A nevím, co jest s ním dělal, bil-li jest ho, čili nebil; neviděl sem. Chasa házela kamením. Jiřík Kartnar z Chrámec, hořejšího dvořáka syn, házel kamením. Jeden voráč, který byl u krčmáře v Jablonci, házel kamením. Dolejního krčmáře syn ve vsi Kozlích měl voštípec. Nevím, byl-i jest ho, čili nebil, než taky dole za vsí byl.
Vedl sem nebožtíka pana Adama na rychtu. Když sme ho zvedli, vedli sme ho cestou z Severinem. Vtom přišel Vondra Srb. Severin nám řekl: “Veďte ho do vsi!” A vedli sme. A Martin Bočkaj zlé paměti udeřil sekerou dvakrát pozadu neboštíka pana Adama. A já mu řekl, i ten Srb, aby ho nebili, že dosti jest prvé raněn.
Když ho přivedeme do vsi, stoje tu rychtář, dí mu: “Co, Vaši Milosti, pane Adame, sobě po druhý na našich kruntích provozujete? Páni naši nám dosti poroučejí, aby u nás toho se nedálo!” A nebošttík řekl: “Co chcete se mnou činiti? Však vám chci ze všeho práv býti!” I poručil rychtář, abychme jej na rychtu vedli. I vedli sme. Přivedem ho na rychtu mezi dvéře. Tak zlé paměti Matěj Bočkaj opět ho chtěl sekerou udeřiti. rychtářka ho okřikla, aby toho nečinil. A on řekl, že nad ním sám bude katem. Opět mu rychtář řekl: “Co sobě tu počínáte?” A kázal mu jíti do světnice.
Měl sem v hrsti suchou vrbu. Mínil sem, kdyby mi se který služebník natrefil, tehdáž taky bíti a práti. Ale neboštíka sem ani nebil a nepral, aniž sem na něj prstu nevložil. Kord neboštíka pana Adama nesl sem v hrsti v pravý ruce až na rychtu. Dal sem jej rychtářce.
Kuba, dolejního krčmáře podruh, měl v hrsti palici, než nebil ho.
Potom stržen a trápen. Po prvním trápení vyznal:
Severin z Vodolic, ten jest toho příčina největší. A ten jest to začal s Václavem Rejtharem. A jsou oni tak toho hodni jako já, aby v těch místech byli, jako jsem já, neb jsou příčina všeho nejprvé.
Trápen po druhé téhož dne:
Víceji nevím, co praviti. Taky jsem neviděl, kdo jest více kamením házel, neb na větším díle Srbi a pohůnci, služebná čeládka byla, jichž já neznám. A bych měl hned umříti. A aby můj otec neb matkla vlastní byli vinni, pověděl bych na ně.
Relací v místě radním od pánův relatorův k tomu nařízených jest učiněna, že též outrpné právo, obojí, jest podle práva konáno a nic, což by proti právu čeliti mělo, se nestalo.
Vyznání třetí outrpné podle práva téhož Bartoně, hořejního krčmáře ze vsi Kozel, v přítomnosti relatorův z plné rady k tomu zřízených, kterémuž podán v pátek po svatým Vavřinci, léta 1616:
Při třetím trápení též toho potvrzoval.
Po přečtení jemu vyznání jeho, jsa potom z řebříku stržen a trápen, k tomu doložil:
Co koliv tuto vyznávám, že jest to všecko celá a dokonalá pravda, na tom chci umříti a svou smrtí stvrditi. A v tom že jsem žádnému křivdy neučinil a taky pravdy nezatajil, to na svou duši chci vzíti.
Relací od pánův relatorův v místě radním jest učiněna, že jest se též outrpné právo podlé vyměření právního konalo a nic proti právu se nedálo.
Osvobozen domácím i vrchním právem. Přisouzenu mu, aby na zápis propuštěn byl.