S tímto krutým trestem smrti se setkáváme již u Egypťanů, Peršanů , Thráků, Židů, Řeků, Římanů a dalších národů. V židovském talmudu je zmínka o trestu smrti rozříznutí pilou vedví. Tento trest udělil král Manasse Isaiáši (jeden ze čtyř proroků bible, syn prince Ámose).
Existoval dvojí způsob rozřezání. První bylo rozříznutí vedví cca v úrovni pasu, na dva kusy. Tento trest využívali převážně orientální národy.
Druhý způsob bylo rozříznutí podélné a to buď od hlavy (což byla pro odsouzence milost), či od rozkroku. Tento trest pro odsouzence si oblíbil například Caligula, či Dioklecián.
Odsouzenec byl přivázán za roztažené nohy hlavou dolu. Dva kati jej začali rozřezávat od rozkroku. To byla obzvlášť krutá technika, jelikož odsouzenec hned nevykrvácel ani neupadl do mdlob. K tomu docházelo, až když pila dosáhla úrovně pupku.
Tento trest se často uplatňoval u homosexuálů, v Německu u vzbouřených sedláků, ve Francii ještě v 18. století takto popravovali zajatce povstalci ve Vendée a ve Španělsku se ve vojenských kruzích tento trest používal až do konce 18. století, kdy jej používali katalánští vlastenci proti francouzským vojákům i důstojníkům. A je doloženo, že tento trest občas uplatnili i gestapáčtí maniaci ve Francii.
Zdroj: Historie trestu smrti, Martin Monestier
Foto: Wikipedia commons