Louny 25.6.1599
Vyznání outrpné Kašpara Srba, kterémuž jest podán byl v pátek po svatým Janu Křtiteli, léta Páně 1599.
Když sem jel s pacholky domů, dohonili sme se. Šli spolu tři; byl ten nebožtík mezi nima taky. Nadali nám šelem. Nevím, kdo z nich to řekl: “Jalovkovi pacholci nejsou žádné šelmy!” Já seděl ve voze. Sedl sem dolů a vsed sem na koně a jel sem s kotčím vozem. Potom sem sedl z koní. Kázal sem tomu jednomu pacholku na koně sísti. A on sedl. I přišel k nám jeden, chtěl, abychom ho vzali na vůz. A já mu vydřel, tomu pohůnkovi, kratci a uhodil sem ho přes hlavu. Řekl sem: “Ha, co nám šelem nadáváte?” A on mi utekl.
A ten nebožtík jan Kelbl, když mne došel, mělkord v hrsti nedobytý, řekl mi: “Proč ho pereš? Co ti udělal?” A já jej uhodil v hlavu tou kratcí, až upadl na zem. Potom sem jej přece pral až do smrti. A vzal sem od něho ten kord a čepici. A šel sem s druhejm pacholkem do Března k svému pánu, kde sem sloužil.
Na tom vyznání, že pravda jest tak, že umříti chce.
A když jest tázán byl, proč jest to od něho bral, aneb co jest mu udělal, že ho zamordoval, vadil-li je se kdy s ním prví, oznámil, že s ním jak živ nemluvil a neví, jak mu se to stalo, že ho zabil. A kdyby toho kordu a čepice on nevzal, že by to někdo jinej pobral.
To vyznání svou smrtí spečetil a jest toho dne mečem strestán.
Act., ut supra, die etc.
Povídání o právu, výslechu a trestu v Českých dějinách, převážně z 16. a 17. století.
