Vyznání Tůmy pastejře z Lučiště

Rokycany – 1598 v sobotu po památce mistra Jana z Husince (11. července 1598).
1. Dotázka učiněna na Tůmu pastejře.
Předně, že o tom dobře ví, za jakou příčinou se do vězení dostal, a že jest od pána ze Svárova (Karel ze Svárova na Těnovicích) obviněn. K čemu jest se přiznal. Protož aby pamatujíce předně na Pána Boha, potomně i duši svou, jí nezavedl a pravdu pověděl, oznámil, že se k tomu ještě přiznává.
Dotázka na něj učiněna, k čemu se pak přiznává?
Pověděl, že ho navedl Šebesta z Příkosic, aby na grunty pana Gryspeka (na Mirošovech) a do toho průhonu hnal, že mu ouplatek chce dáti.
Dotázka na něj učiněna, co jest pak za to vzal?
Pravil, že mu měl dáti 50 grošů míšenských a kbelec žita, však že od něho ještě nic nevzal.
Více tázán jsa pásal-li jest kdy prvé v těch místech po tři léta?
Pravil, že po dvě léta nikdy v těch místech nepásal, až teprva tento rok; že zřídka do vokolku na grunty p. Gryspeka honil, ale žádný že mu nebránil, až teprvé když do toho průhonu přihnal, že Šebesta s desíti sedláky na něj číhal a jemu dobytek vzali.
Ptáno se, proč jest pak jim ten dobytek postoupil?
Pravil, že to strachem, boje se jich a z svého hloupého nerozumu učinil. O jiném jsouc tázán, pravil, že nic jak živ žádnému neublížil a neuškodil.
Jsa tázán, proč jest se pak nožem bodl, oznámil, když viděl, že pán šafáře mrskal, že se bál, aby ho také nemrskal.
Potomně když k němu podruhé vysláno bylo, jsa tázán:
“Kdo jest pak to ten Šebesta, jak mu jinak říkají, čí jest poddaný, kde bydlí, co jest to, Příkosice?”
Odpověděl: že jeho jinak jmenovati neumí, než že mu říkají Šebesta Příkosický, poddaný že jest pána Mirošovského, že bydlí tam na samotě v Příkosicích.
Ptáno: Zná-li kterého z těch sedlákův?
Pravil, že nezná než rychtáře, však že neví, jak mu říkají; než že jest muž velký a k němu dobytek že jest hnal.
Napomenut, aby tomu Šebestovi křivdy nečinil ani sám sobě: Pána Boha se dokládal, že jináče není, že nemá než jednu duši a tý že by nerad zavedl.
Dáno o tom znáti skrze psaní p. Ferdinanda Gryspeka folio 139.

2. Léta 1598 v outerý po sv. Panně Markétě (14. července 1598) na právu útrpném.
Tůma pastejř, maje podruhé právem outrpným tázán býti v přítomnosti Šebestiana jinak Šebesty z Příkosic, na něhož pravil, jest napomenut.
Šebesta k němu sám promluvil: “Můj milý Tůmo, víš, že jsem s tebou vždycky dobře byl. Prosím tě, křivdy mi nedělej.”
On odpověděl: “Šebesto, víš-li, když jsi z Čížkova šel s plátnem a sešel jsi se se mnou na Dražkách? Mne si prosil, abych ten dobytek tam přihnal, že tobě pán týž dobytek zajíti chce.”
Šebesta tomu odpíral. Majíc se ho tázati, kde tu smlouvu s ním činili, pravil, že u potoka na Dražkách. Dobytek že mu na průhonu zajali Šebesta i jiní. Pravil, že mu jej vzali v pastvišti u čihadla Šebestova.
On pravil: Bezpochyby když jste mi jej z silnice do pastviště k čihadlu srazili, a potom jste mi jej zajali.”
Šebesta ho vždy prosil, aby mu křivdy nečinil, pravíce, že je v Skořicích i jinde mluvil, že ho Borovenští navedli a 20 grošů bílých složili, aby na Šebestu, že jest jeho navedl, pravil. Tůma pastýř tomu všemu odpíral, že toho nemluvil nic a vždy na tom (jsa mnoho napomínán, aby žádnému křivdy nečinil) stál, že ho Šebesta navedl, s tím doložením:
“Milej Šebesto, k čemu jsi mne přivedl, že já pro tebe hrdlo ztratiti musím.”
A potomně jsa trápen, vždy na svým stál, a to že jest pravda, pravil.
Téhož dne, maje tázán býti, se vším dostatkem napomenut, aby na Pána Boha a na duši svou pamatoval, vždy týž pastýř na svým stál, řka: “Jináč nepravím, než že mně Šebesta navedl a že ho na Dražkách, jda z Čížkova, namlouval a na ty Dražky peníze přinésti měl.
Šebesta proti tomu promluvil: že ho mnohdykráte napomínal, aby dobytka na grunty páně nehonil, že mu zajat bude. Pak-li chtějí sousedé ku pánu jeho jíti, a plat ten, který prvé dávali, dáti, že jim toho přeje.
Tůma odpověděl, že toho nic není, že na tom umříti chce, že Šebesta jej navedl.
Jest puštěn na zápis, jakž v knihách rychtářských je zapsáno.