Čarování koním

Chlumec nad cidlinou, 18.-19.1.1606
Vyznání zločinné Vaška Hubatého, poddaného urozeného p. Smiřického z Smiřic.
Léta Páně 1606 v outerej po neděli druhé po Třech králích (jenž slove prima post octavam Epiphaniae), jsouc puštěn do síně šatlavní v přítomnosti urozeného p. Adama Nykláska z Žitenic, J.M.C. hejtmana na Chlimci, a p. Jiříka Rotteymera, fošmistra panství téhož, a p. Blažeje Warttemberského, primátora téhož času, Petra Brodského, Jana Douchy, Jiříka Kácha, pánův spoluraddních, a p. rychtáře městskýho Jana Kosického, jsouc napomínán toto vyznal dobrovolně:
Nejprvé k tomu se znám, že sem od Jana Mluvky to lůžko od dítěte přijal a u Toše v končicích do žlabu zavrtal proto, aby byly klisny čerstvý, aby jedly a pily. Též sem jim ten prach, kterej mi ten pastucha Jan Mluvka ten prach dal, dával píti; a byl jako popel. On sám Jan Mluvka ten prach dělal, než nevím, z čeho byl. A svěcený soli sem též do něho nasypal. A kázal mi třikrát za den očesati klisny v Novou neděli. A když je očeše, tím prachem aby obmyl lopatiště, koštiště, vidlice, hřeben, hřbelec, čím se za klisnami dělá, a obmyjíc to, do žlabu abych to vlil.
It. oznámil, že od bratra svého třísky tři od řebříku, jak na něm mučí, a kus provazu od šibenice že přijal. A těmi třískami podkuřoval sem klisny, aby čerstvý byly. A ten kus provazu zapletl sem do postraňků. A to jest pravda, že mi to dal bratr Tomáš.
A Tomáš bratr jsouc povolán před něj do síně, přiznal se, že mu to dala biřička jednou, když v šatlavě seděl. Jak Mrkvička měla tři kousky tříštěk a kus provazu; měla to v krabičce. Viděli to mi dávati Fousek ňáký, jak u Hlaváčka byl, a Václav Matějů. Lidi na to mám. Pravila, že to dobrý pro psotnici.
Jsouc vzat od mistra popravního a do sklípku veden, dobrovolně, a než stržen byl, toto oznámil:
Páni milí! Nezachoval sem toho božího těla! Než Váňa mne navozoval, abych to střepení s kostela vzal; že jest ho týž Váňa taky dostal. A že to střepení do žlabu zavrtal; a že mu to dala, tomu Váňovi, Bartačka v Žiželicích. A dal mně naučení, taky abych to zavrtal do žlabu, že budou klisny tlustý.
It. Že to střepení zavrtal Váňa u rychtáře v Bludech taky. A dal sem mu galioty, že mně zase opravil k klisnám a pravil: “Budu já mluviti o to s Bartačkou, když budou práti z kostela ubrusy.”
Jsouc stržen a pálen od mistra: Páni milí, oznámím všeckno! Polehčeno mu. Oznámil: Zachoval sem to boží tělo v kostele lužeckém v Pusté, bude rok, a zavrtal sem je do Farkasovýho žlabu vnitř, kde klisny prsami stojí. A navedl mne ten Váňa na to, že budou klisny dobrý, když sem byl u rychtáře v Bludech. Na tom chci umříti a o ten svět nestojím. It. Lůžko bylo dítěcí ve dvouch dírách a boží tělo v jedné díře ke dveřům.
O těch kočkách nevím. Že se potí klisny Hlaváčkovy, taky nevím, že jsou jalový. To boží tělo aby hledali tam! Naději se, že tam zůstává. A v papírku jest tam to boží tělo.
It.: svíčku sem vzal u Vrzáňů, když mi klobouk podšívali, abych ji taky dal do žlabu. Nevím, k čemu dobrá jest; Váňa ví, k čemu by dobrá byla.
It.: Měl sem košili děveččí, když při času svém byla. Potíral sem klisny, že jich neuřknou. Vzal sem ji, tu košili nečistou, v komoře u Farkasů, ale ona o tom nevěděla. Pravila, že ji taky jednou pacholek vzal.
It. oznámil: Já sem toho střepení neřezal, než ten Janek pohůnek, který byl u kněze lužeckého, když sem s ním šel holoubat zbírat. Byl sem tu v kostele přítomen, když on to třepení uřezal. A já mu to vzal, neb mi mluvil ňáký pacholek z Krakovan, abych toho dostal střepení, že budou klisny dobrý. A o Janovi pohůnkovi oznámil: Když jest kněze lužeckého do Prahy vezl, že jest tam vostal a na vojnu jel. It.: Toš mi dal svíčku z kostela, věděl o tom, že sem ji zavrtal já. Povolán byl Toš před něj. Odpíral tomu: Že žádný svíčky mu nedal, než míval sem v lucernách někdy voharky od svíček, když domů sem z kostela přicházel, a ony mně se tratívaly. Světle a patrně mu odepřel, že to žádná pravda není.
It.: Obmyl sem tři kočky (a chlupy z nich natrhal sem) tou vodou na vohradě Hlaváčkový z strouhy, která běžela a běží v lítě i v zimě, a vlil sem tu vodu, kde se tři ploty scházejí. It.: Vlažidlem, jak chlíb vlaží, obmyl sem klisny svý, i tou vodou, jak sem ty kočky obmyl nejdřívěji. A potom Pluhařovým klisnám i s těmi chlupami z těch koček vlil sem do žlabu, aby se potily. Proto sem to udělal, že se se mnou vždycky vadíval. It. vyznal, aby vzal vody po vodě tekutý, aby obmyl je zase a tou vodou z té strouhy, jak v ohradě Hlaváčkový jest, v neděli anebo ve čtvrtek, ledakdys, buď ráno neb večer, když jest na nově měsíc.
It. jsouc stržen a pálen vyznal:
Že ta krčmářka z Blud pro mne posílala; s ní sem líhal, nemohl sem po ní vostati. Jeden rok sem s ní líhal, když chodila na trávu, Důra jí říkají. Nevím, věděl-li je muž její o tom; jest starý. Pravda jest. Důra byla ta před něj povolána. Vůči jí to mluvil: že jest tak, že sem s tebou líhal. A ona odpírala: “Milej Vašku, nezavozuj své duše!” Oznámila: že před ním sem pokoje míti nemohla! Hrozil mně, že sobě nětco jiného dovedl, že sobě to taky dovede; i musela sem svoliti. Doma se mnou skutek učinil. It. pověděl: Když sem tam nešel, posílala mi jísti k Doušovi tesaři a nemohl sem po ní zůstati. Téhož léta na druhý den ve středu po neděli druhé po Třech králích u přítomnosti p. hejtmana a pánův nahoře psaných, jsouc povolán do síně šatlavní, přiznal se dobrovolně k těm všem artikulům, že jest pravda a že na tom chce umříti. Jsouc napomínán, vyznal dobrovolně:
Líhal sem s Káčou taky Kohoutkovou v Lušci, když byla vdovou. Musil sem hnáti domů s klisnami s vohrady v noci a lehl sem na lavici. Ona na mně lehla, nedala mně pokoje. A jest mýho bratra manželky sestra. Nemohl sem po ní zůstati, líhal sem s ní.
Jsouc do sklípku sveden a stržen a pálen od mistra a skrze Petra Brodskýho byl napomínán, oznámil: Oltářní svátost jednou sem zachoval a do žlabu u Farkasů sem zavrtal. Váňa ten, říkají mu Vaněk, n. Zuba syn z Lužce.
It. oznámil, že jest ta krčmářka chodila za ním do řezárně pro probřísla a nedala mu pokoje. Jezdívala se se mnou a já s ní obcoval; v lítě rok, jak sem jí prázen. I.: S Kohoutkovou z Lušce sem obcoval.
S řebříku byl stržen a pravil: že podruh Martin Oblezlej taky mi radil, abych boží tělo zachoval. V Bludech byl, když sem já u rychtáře byl, a utekl od ženy.
Nahoru vyveden a do kozla dán a pravil, že na tom na všem, co jest mluvil před trápením i na trápení, chce umříti a na žádného že z bolesti ani ze zlosti nemluví, než dobrovolně. A to pravda jest.
Ortel vynešenej na Vaška Hubatého, poddaného uroz. p., pana Smiřického z Smiřic etc.
Tu my, purgkmistr a radda města Chlumce nad Cidlinou, slyšíc takové vyznání téhož Vaška Hubatého jak před trápením, na trápení i také po trápení, nahlídše v zřízení zemská a práva městská, kteráž o tom (že škůdcové zemští vyzdvihováni a podlé oučinkův svých ztrestáni býti mají) vyměřují, nalézáme, že týž Vašek Hubatý pro takový hrozný a veliký oučinek svůj, že jest se svatokrádeže, čarodejnictví a kouzlův, cizoložstva, ano také přistoupajíc k stolu večeře Páně, svátost oltářní zachovavše, proti přikázání božímu a právu dopustil a ke zlému těch věcí užíval, předně od popravce aby mu ruka pravá na místě popravném uťata a potom tělo jeho aby i s těmi se všemi čarami na hranici vloženo a spáleno bylo.
Actum ve středu po druhé neděli po Třech králích léta etc. 1606.
Vašek Hubatej, jsouce přiveden ze vsi Lužce, téhož dne na místo popravištné vyveden, na dotázání práva a jsouce napomenut, k tomu ke všemu se přiznal, co jest koliv dobrovolně před trápením i na trápení i po trápení mluvil, to že jest všechno věrná pravda a na tom že umírá. V tom od popravce jest mu pravá ruka uťata a na žebřík jsouc přivázán a na hranici uložen a jest upálen.