Obcoval s ovcemi

Pardubice, 26., 29. a 30.9.1586
Léta 1586 v sobotu po památce svatého Matouše, evangelisty Páně: v přítomnosti pana Valentina Žaluda, místohejtmana na Pardubicích, z ouřadu k tomu vyslaných Michala Kotláře, Jakuba Bílka, Jana Nedvěda, Jana Chramosty a Jana Bekovského, toho času rychtáře městského,
Pavel Polák z Vosic, jsouc puštěn na dvorec, toto dobrovolně vyznal:
Ve čtvrtek nyní minulej, když na druhou hodinu na noc šlo, jsouc ten čas u Jana Divišova tu v Vosicích, neb sem u něho pohonil, chytil jsem ovci na dvoře a vnesl jsem ji sobě do maštale. Položil jsem ji sobě znak a držel jsem ji za nohy a s ní sem ležel i skutek proti Pánu Bohu vykonal. Tak že při tom skutku mne hospodář s mlatci, kdeříž u něho mlátili, postihli. A tu sem vzat a sem do Pardubic do trestání dodán.
Zdání.
Poněvadž tento Pavel Polák k tomu se, že jest proti přikázání božskému a přirození lidskému s ovcí obcoval, dobrovolně přiznává a sou na něho i někdeří jiní potahové, vidí se, že má ku právu outrpnému bez fortele podán býti. Tu přizná-li se co více anebo nic, to bude v dalším uvážení práva.
V pondělí, dne svatého Michala, jsouc puštěn na dvorec, toto dobrovolně vyznal:
K tomu se znám, že jsem v takovej hřích proti Pánu Bohu vydal se před rokem a se třmi ovcemi Jana Divišova sem obejval. Někdy hned na dvoře chytivši ovci, s ní sem skutek učinil. A ty ovce všecky sou černý a posavad je má.
Jsouc dán ku právu outrpnému, toto vyznal:
Tak, jakž jsem dobrovolně vyznal, že jsem s těmi třmi ovcemi proti Pánu Bohu obejval a s každou třiktráte činiti jměl.
Jiné zdání.
Poněvadž jest nadepsaný Pavel Polák na trápení vyznal, že jest se třmi ovcemi černými Jana Divišova z Vosic ohavně obcoval, vidí se u práva, aby ty všecky jmenovaného Jana Divišova ovce černé, an také, sou-li které mezi nimi počernalé, sem do města Pardubic před šatlavu přihnány byly a on, spatříce je, povinen bude, které by to ovce byly, s nimiž tak proti přirození obcoval, ukázati a souc znovu k outrpnému právu podán, toho se v pravdě spraviti.
V outerej po svatém Michalu, jsouc puštěn na dvorec, toto dobrovolně vyznal:
Jsouc dán ku právu outrpnému nic více nevyznal nežli, co prvé, a že s těmi třmi ovcemi proti Pánu Bohu zle obejval. A že jest to věrná pravda a na tom že umříti chce.

Ortel.
Že jest tento Pavel Polák tak ohavně proti přikázání Pána Boha všemohoucího, čehož přirození lidské se strachuje a děsí, se třmi ovcemi smilně obcoval, právo jej, aby podlé vejpovědi samým Pánem Bohem vynešené a v druhých knihách Mojžíšových v kapitole XX. zapsané, smrtí umřel a s těmi ovcemi (kteréž prvé mají býti zabité a pro vyzvědění, zdali by březí byly, vykuchané) na hranici položen jsa, upálen byl, orteluje.
Jest upálen.