Rokycany – Léta 1615 v pátek po Novém Letě (2. ledna 1615)
Matouš Klimentů z Šťáhlav, poddaný urozeného a statečného rytíře p. Adama Jiřího Kokořovce z Kokořova a na Šťáhlavech, jsa pro mord nad Symforianem, tovaryšem řemesla truhlářského, poddaným urozeného a statečného rytíře pana Petra Tobiáše Karla ze Svárova (na Hradišti u Blovic a Vildšteině) na svobodné silnici oukladně spáchaný, od Jana Kotlíka, ouředlníka Březinského nejvyššího p. písaře království Českého (Jana z Klenové a z Janovic, na Žinkovech, Roupově a Březině) ku právu zdejšímu dodán, tak že zůstávaje u vězení, k tomu se dobrovolně přiznal, že jest taky nebožtíka Matěje Jonáčka z městys Poříčí zamordoval. Při němž hned neb. punčochy bílý nalezeny byly. O čemž hned k vrchnostem o něho psaní v notuláři 321. psána jsou, tak že vedle takových jistých potahův a jeho přiznání pro vyhledání na něm další nepravosti jest k outrpnýmu právu z uvážení pana purkmistra pánův podán.
1. V pondělí po třech Králích (12. ledna 1615) v přítomnosti z rady vyslaných: Ambrože Havla, Mikuláše Mandle a Daniele Škody jsa právem útrpným tázán, vyznal, že jest Lidmilu krčmářku ve vsi Seči holí zamordoval, když po světnici klidila a lavice myla, a to proto, že mu pokoje nedala. A to že z velikého zoufalství učinil. Z ní šaty že matka jeho od něho dostala.
2. Matěje Jonáčka z městys Poříčí že jest na Čihadle v boudě, když na ptáky líčil, jeho sekyrou vlastní, kterouž pod nějakým křovím nalezl, oukladem než se nadál, v hlavu nejprv udeřil. Potom, když se mu brániti chtěl, nožem ho spíchal a dotloukl. Prokopavši tou sekerou jamku, tváří k zemi ho obrátil, z šatů ho do naha svlíkl proto, aby toliko košile dostal. A Jonáček, jsa prve na čihadle, on za ním teprva přišel. Šaty jeho a síťky k tatíkovi svému donesl a upřímo odtud, když ho zabil, k němu šel. A tatík se ho ptal, kde to vzal? Odpověděl, že Jonáčka zabil. A on ho z toho trestal, aby toho nečinil. Nože proto u sebe nosíval, že měl padoucí nemoc.
3. Symforiána, tovaryše řemesla truhlářského, kterého na den Nového léta bez příčiny na silnici za Vosekem holín a potom nožem vohavně popíchavči po tváři a hlavě, jej zamordoval. Též se přiznal, pravě že jemu příčinu dal. A když při skutku postížen byl, utéci chtěl, až ho psi dodrželi a pokousali, jak znamení na nohách patrná se našly.
4. Váchovou a Šindelářku, sousedy na Pátku, že jest jim nemínil škoditi, než že za častý v domích jejich bejval.
Při druhém trápení tomu všemu, co prvé seznal, zcela, zplna se přiznal. A víceji mimo to vyznal:
5. Že jest Daniele Tkadlce manželku z Plzně škrtil a když se tomu bránila, že ji zamordovati mínil, maje již nůž v rukouch. Ale že ho odehnali.
6. Mládence jednoho z Stráže, když ho z ouplatku vyprovázel, tu na té cestě od Chválenic posekal, peníze mu pobral a zamordovati chtěl, až mu se obránil.
7. Šindelářku, když v šesti nedělích ležela, že na předměstí Páteckém též mínil zabíti, hledaje místa příhodnýho, když nahlídal po několikráte za koltru.
8. Maruši Váchovou též na Pátku chtěl zabíti a na to myslel.
V outerý in octava Trium Regum (13. ledna 1615)
Při třetím trápení k tomu ke všemu, co při jednom i druhém trápení vyznal, že to i nyní tvrdí a se k tomu zná, toliko že rodiče své odvolává, že co jest on páchal, o tom nic nevěděli ani nic od něho nepřijímali. A to když k vejvodu postaveni byli v přítomnosti jich mluvil.
Téhož dne z uvážení práva jest ortelován tak:
Že almužny svaté při tomto městě od sousedův vyhledávajíce, pod tím zle živ byl, jméno Boží nadarmo bral, za dobrodiní zle se odplacoval – pro takovou nevděčnost má se mu na každé stací (Průvod popravní se cestou zastavoval, pro vykonání rozličných muk a pobožností) cejch k vejstraze jiným přisaditi a vedle práva městského (Koldínova) N. 31. rozd. 3. má do kola vpleten býti. Což se toho dne vykonalo.