Zabíjel, pálil i kradl

Pardubice 21.6.1568
Léta 1568 v pondělí před památkou svatého Jana Křtitele, v přítomnosti: urozeného pána Jiříka Adlspacha z Damstorfu, císaře Jeho Milosti hejtmana ten čas na Pardubicích; pana Buriana Svitkovského ze Škudl a na Skalici; z ouřadu pardubského: Jakuba Prachatického, hospodáře města Pardubic, Jiříka Šišatky, jakuba Postřihovače, Jana Čáslavského, Václava Radouše, Jindřicha Jitčínského a Jana Šišatkova rychtáře,
Jan, syn nebožtíka Vaňka, pivovarníka z Hradce, kterej u Hradce sťat, dán jest ku právu outrpnému a toto vyznal:
It.: V neděli na den památný svaté Trojice vedl sem koně na pastvu. Našel sem tam nebožtíka Vávru, pachole Václava Suchého z pardubic, s valachy. A on dělal slaměný klobouky. I řekl mi tejž nebožtík Vávra, abych tu nepásl a že tu strašívá. Potom sme tu spolu lehli a on mi vždycky smradil. A já mu řekl: “Proč vždycky smradíš?” A on mi zase řekl: “Co bych to v sobě choval, jebáku!” A já mu dal kyjem. A Jakub, syn Vaňků z Bláznic, chytil jej za krk a já vzal sem ho a stočil sem mu krk. A potom sem jej vlíkl do žita, zatáhnouc mu krk. A svlíkl sem ho do naha. A přibiji ho kolkem k zemi nosem. A na tom sme s týmž Jakubem zůstali: Až mi páni plundry vyplatí, měli sme do Prahy jíti. I potom sem ty šaty nebožtíka vzal a jedouc na zahradu, schoval sem ty šaty do stodoly Markyty Rejsky. I prosil mne tejž Jakub, abych na něj nepravil a jeho na svou duši nebral, že mi nepomáhal nebožtíka mordovati. Beru ho na svou duši, že jest mi pomáhal. A jest to věrná pravda.
It. též vyznal: Že jest s pomocníkem svejm Černejm formanem Markytu Rejsku s synem jejím chcel zabiti a s podruhyní, tu noc, když mne vzali. A měli sme do komory vloupati.
It. tejž vyznal: Že s tovaryši svejmi nějakého zedníka z Hradce zbili, že se pro nějakou kurvu svadili. A tak nás předběhl a stavil nás v Libišanech. A dostali sme se do šatlavy pardubský. A odtud sme puštěni byli, abychom se toho více nedopouštěli.
It. tejž vyznal: Že Martinovi Skořepovi, když pivo šenkoval, peníze krádával. A on mne jednouc upral i martina pacholka, kterej se mnou sloužil. A já mu před týmž Martinem pacholkem odpověděl, že mu zapálím, že se mstíti budu. A on Martin k tomu mi řekl, abych, jak chci, dělal. A tejž Martin slouží nyníčky, ale nevím, kde. A já hned od tý doby nebyl sem v Bohdanči. I potomně jdouc mimo Bohdaneč, bylo kvíčerou, žádný mne neviděl, majíc s sebou uhlí, položil sem mu oheň v stodole. A potý sem běžel k Hradci. a když bylo asi okolo dvou hodin na noc, a ono hrubě hořelo, a já běžel v polích za Libišany. A na to mne Káča šenkýřka, máti má, navedla, abych mu ten oheň založil. A tento Mikuláš Kačenka, kterej nyní u vězení sedí, nic o tom neví a nic vinen není. A to beru na svou duši, že jináč není.
It. tejž vyznal: Že s Janem, synem Kušarova Kociana, ukradli sme jakýsi podruhyni ručnici u vostatku a tu jest nadepsanej Jan k sobě přijal.
It. tejž vyznal: Že jsouce pacholetem, s syny Rozčinejmi a Kušařovejmi, když jarmark bejval, kradli sme kačeny a peří, lezouc pod krámy. A to sme zase sedlkám prodávali a ostatek sme domův rodičům nosívali. A oni o tom, jak moji starší tak i jich, věděli, že to krademe, a to vše od nás přijímali.
Též ve stodole za páně Matoušovejm dvorcem vzal sem krojidlo a radlici a houžev železnou. A to sem prodal nějakému sedláku.
Též s Holejm, Šilhavejm a Špináčkem Jiříkovi Pabičkovi v Bohdanči z jeho pivnice ukradli sme mu dva kusy plátna. A ten Holej to plátno do Opatovic donesl k svý sestře, která tam zahradu má, a ona nám z toho nadělala košilí a fěrtuchů.
A máti má, ta po jarmarcích chodí a krade, k čemu můž přijíti. A na tom umírám, že tak jest.
It. též v Bohdančiu Václava valáška nějakému pacholku ukradl sem kožich a prodal sem jej za ort nějakému sedláku.
Též vyznal: Že starej Mrázek chtěl se oběsiti a potomně chtěl sobě křtán podřezati. a já mu pravil, že mu bude těžko, aby toho nedělal.
Též Matěj Malej, jako kobylu ukradl, chtěl se oběsiti a nadělal sobě i nám provázků, abychom se zvěsili. A starej Mrázek již se věsil a chrčel a vtom mu se provázek strhal!
Ortel
Poněvadž jest se tak hanebného mordu tento Jan dopustil, jest odsouzen, aby byl koněm smejkán a hnáty aby mu stlučeny byly u rukou i u noh. A potom aby do kola vpleten byl a i s kolem na hranici vložen a na prach spálen byl.