Chlumec nad Cidlinou, 3.7.1663
Jakož Jan Hilmer, dopustíce se jistého pomlouvání ouřadu, že nespravedlivě činí, a jiných mnohých neslušných řečí, při tom pak také, setkajíce se na mostě s Jíříkem Hejmonem servusem, jemu nenáležitě na poctivosti jeho ublížil, znaříkal i do pranice se s ním dal, pohrůžku činil, že se nad ním vymstíti musí a jej, když okolo jeho příbytek půjde, že ho kamenovati bude, kameny na něj zbíral, takže se skrz takovou věc do vězení šatlavního dostal a na jisté rukojmě propuštěn. A poněvadž pak se nemálo proti ouřadu i tomu servusovi bez příčiny dopustil, ačkoliv že měl mnohem větším trestáním a pokutou trestán býti, však ale na jeho nemalou prozbu ještě že mu tu velkou milost ouřad činí, na ten čas též vězení promíjí, na ten spůsob však, aby předně takovou svou hubu nectnou zarazil, více ouřadu nepomlouval, druhé také téhož Hajmona servusa, což tak jemu na dobré jeho cti ublížil, pěkně odprosil, jemu na budoucí časy pokoj dal, pohrůžky žádné nečinil. Jestliže by pak se nejmenší věci takového proti ouřadu i témuž servusovi dopustil, tedy netoliko vězením za slušný čas trestání, ale i pokutou jistou podniknouti povinen bude, čemuž se tu od práva žádná milost činiti nemá. Kdež pro budoucí paměť rukou dáním přislíbil ouřadu, že se již po druhé ničehož takového dopouštěti a nad žádným vymstívati nechce, nemíní a nebude. Toto upsání se do manualu raddního činí na zaplacení písaře.
Povídání o právu, výslechu a trestu v Českých dějinách, převážně z 16. a 17. století.
