Vyznání Hanse Millera z Hofu
Který přiznal se, že jest biřicem bejval.
Rokycany – Léta šestnáctistého šestého, v středu po sv. Martinu (15. listopadu 1606),
týž Hans Miller z Hofu, jsa ku právu outrpnému podán, vyznání učinil takové:
1. Že jest s Wolfem Sechcmertlem, tovaryšem svýn, na gruntech Hořici (z Prostého), mezi Pole, (ves na panství Lnářském) a Blatnou jedný děvečce oba dva násilí učinili a potom ji zabili, po zabití zakopali. A to že jest se stalo před rokem, když ovsy sili.
2. Že nedaleko od Tejna Horšova týž Wolf byl s Linhartem krčmářem, na ten čas který jest na krčmě Bezděkově, jdouc k Radnicům, a ten déleji přes čtyry neděle na ní není, a chtěje jednomu stavu rytířskému pánu peníze pobrati, k voknu že sou řebřík přistavovali. A když ten pán uslyšel, z okna vyhlídaje, pokřik učinil, že jest ten Linhart k němu střelil a jeho zabil a on v tom ve všem jemu nápomocen byl.
3. Týž Linhart ve vsi Přehýšově že jest vzal krčmáři 400 kop míšeňských a potom o ně hrál v jedný vsi u Planý a tý vsi že jmenovati neumí. Než ta ves že nedaleko od Boru leží. A při té hře jednoho nožem zabil. Bojíce se, abych ho neprozradil, od těch peněz odběhl.
4. Více týž Linhart ukradl krávu v Němcích a najal ji v Hrádku Frycovi chalupníku.
5. Item týž Linhart jednomu sedláku ve vsi Bukovci peníze pokradl.
6. Item že týž Linhart často peníze krade a falešných klíčů požívá. Ten se za neckáře pokládá, nosívá mísy a talíře.
7. O svý krádeži vyznal týž Hans Miller takto:
Že od pěti let s tovaryši svými i sám obzvláště kradli. Zde v Rokycanech na předměstí Jiříkovi Halaškovi, koželuhu, s Wolfem tovaryšem svým pokradli: Šaty ložní i chodící. A jda s těmi šaty že jsou na té cestě kozu ukradli. A když ji dřeli, sedláci od těch šatův je odehnali a je jim odňali.
8. V městečku jednom, v kterým jest devět kostelů, nedaleko Strakonic, také s tím Wolfem že nemálo šatstva pokradli, což na díle zde na právě jest.
9. Na Prádle taky šatův mnoho pobrali.
Tovaryšstvo jich:
Paulus
10. Že on Miller tovaryše má jménem Paulus. A ten, když hořelo ve vsi Škvrňanech, maje hasiti, raději kradl. A zůstává jednak v Piňovanech, jednak ve vsi Melnicích (ves u Horšova Týna), a to někdy tři nebo čtyry neděle. Aneb zase u ševce v nový chalupě zůstává.
Ten Paulus má rašavou bradu, chodí co pán v kozlových šatech a napřed kštici nosí a sám druhý chodí po městech s šmejdem.
Motl
11. Má opět jiného tovaryše, tomu říkají Motl. Jest postavy hrubý, vysokej a má kalihoty modrý, koženný kabát. A ti dva že jsou tisíckrát horší nežli oni. A pod spůsobem šmejdu nosí putny a v těch putnách vespod peníze a na svrchu šmejd. A jednoho času, dostavší se ten Paul a Motl do vězení v městě Klatovech pro posekání sebe, v něm do jedenácti neděl zůstávali.
Kryštof
12. Opět jiný tovaryš, Kryštof, nosí klobouk Brunšvický, kalihoty modrý, plášť černý. Ten okolo Sušice bývá a nosí také šmejd. A pod tou provozuje krádež. A nasílají své ženy na spatření, k čemu mohou přijíti. A co spatří, to jim oznamují a oni kradou.
13. Motl a Paul s jinými a on Miller, ti tři spolu, krám jeden v Tejně Horšově vyloupali.
14. Týž Hans Miller že má bratra svého, jménem Andrli. Ten že jest kravařem u Příbramě. A ten taky s ním jednou nebo dvakrát na krádeži byl.
15. Ten Andrle má také syna, jest na Příbrami sklenářem. I on že s nimi krádeže provozoval.
16. Ještě jiného tovaryše a pomocníka mají, v Stodě, jménem Hansle. Ten taky nápomocen jim byl krásti, tolikéž i žena jeho; s jinými chodí po městech, po vesnicích, krámy shlídají a jim o tom oznamují, a oni potom kradou.
17. Okolo Hrádku když krásti chtěli, že jim oznamoval a sedláky vyzrazoval Fryc chalupník, kteří jsou bohatí. Začež mu z tý krádeže po 3 kopách, 4 kopách plat dávali.
18. Kde jsou krádali a přicházeli, Janovi Pamprlovi, pastejři, který nyní jest v letinách, že jest je k sobě ve dne i v noci přijímal a o té krádeži jich věděl, a o tom co ukradnou, aby k němu přinášeli, poroučel.
19. Item že týž Pamprle pastejř jemu Hansovi Millerovi se svěřil, že nějakého pekaře (Filipa) zabil a od něho 15 kop vzal.
20. Když v Kyšicích ručnice pokradli, že jednu prodali v Přešíně sedláku, který rychtářem byl.
21. Týž Hans Miller s Wolfem co okolo vsi Přešína kradli, to na díle sedlákům v týž vsi prodávali a něco jiným, kde mohli. Žena jeho že ho z toho trestávala a ta že ničímž vina není.
1606. Výpis vyznání tohoto Jana Millera až do artikule 16. Jiříkovi Prandtl von Waldminich vydán.
1608. V pondělí po neděli třetí adventní (15. prosince) témuž Jiříkovi Prantlovi do artikule 16. pod pečetí vejpis vyznání tohoto vydán.
Téhož léta 1606 v pátek po sv. Martinu (17. listopadu), Jan Miller, biřic, jsa po třetí právem outrpným tázán, v přítomnosti Fryce a Brejchy, starého rychtáře, obouch ze vsi Hrádku, kteří k vejvodu od vrchnosti vysláni byli, z úst v uši toto mluvil:
Fryc s Říhou, synem svým, že jim vyzrazovali, kde co mají krásti, a přidal k tomu toto: při tom třetím trápení: Když týž Říha dosloužil u ovčáka Horomyslickýho (neničky slouží u ovčáka v Hrádku), že jim týž Říha oznámil, kde má týž mistr Horomyslický peníze, a jim ho prozradil. A tovaryši jejich Hansl, Motl, Paul a Linhart vzali tomu ovčáku, že bylo jich 200 kop, vše v groších Českých.
Item když cokoliv pokradli, že se u téhož Fryce tři nebo čtyry dny zdržovali.
Frycova žena že koupila od Hanse Millera podušku za 9 grošů bílých. Fryc že Linharta, by stokrát k němu přišel, u sebe v komoře přechovával, a jeho, Hanse Millera a Wolfa prosil, aby toho Linharta nevyzrazovali. A kdyby Fryc sebou jist byl, že by Linharta nepřechovával. A kdy sou koliv na pivě bývali, že vždycky Linhart za něho Fryce platíval.
Item krávu kradenou Linhartovi týž Fryc u sebe přechovával. V Snopuších že je chtěli jímati a oni odtud utekli. Jednoho času že Miller k Frycovi kurvu poslal, tu taky u sebe přechovával.
Item v který komoře týž Fryc líhal, s ním také Linhart líhal.
Item jednoho času že týž Miller šel z krčmy a chtěl k Frycovi jíti a Fryc ho přijíti nechtěl, až Miller řekl: “Koupím ti piva.” A když koupil, že mu Fryc řekl: “Nu pojdž, jest u mě Linhart.” A tak ho vypustil z komory a to pivo spolu vypili.
Dáleji i to na Fryce vyznal a z úst v uši mu mluvil: Že jest Millerovi o tom povídal; dá-li mu kdy co Linhart, že vezme; pak-li nedá, tehdáž že taky nevezme.
Krádež v Bukovci u Matouše Lyhoně rychtáře vykonali i v Oujezdci u Jíry Rosenbergera Paul, Linhrat a Motl a o tom těmto dvěma pověděli.
Ručnice taky Linhart v komoře Frycově míval a toulec, který stál za 2 kopě s pozlaceným ladunkem.
Brejchu starýho rychtáře z Hrádku týž Miller odvolal, že o krádeži jich neví, toliko že u něho píjívali.
Wolf Sechsmertl, Němec
Léta šestnáctistého šestého, v středu po sv. Martině (15. listopadu 1606) Wolf Sechsmertl z Fichte Němec, jsa k útrpnému právu podán, toto na trápení vyznal.
1. Předně, že jednu děvečku s pomocníkem svým, Janem Millerem, biřicem, když šla cestou na gruntech pana Hořici, mezi Polem vsí a Blatnou zabili, a prv, než ji zabili, jí násilí učinili, nejprv Wolf a po něm Miller biřic. A po vykonání toho že ji Miller palicí pozadu udeřil a potom, ji dobivší, při stezce v nějakým hájíčku v soumrak zakopali. A ta byla poddaná pana Hořicy.
2. Vyznal se, že jest také sám jeden mord vykonal nad jednou děvečkou, která šla z Weissensulzu do Hostouně, udeřivši ji kamenem za ucho. A ta padši, potom ji sochorem dobil a v nějakém chrastí zasekal.
3. Jeden tovaryš jeho, Motl, že jest Woldfugle zastřelil, řetěz a peníze od něho vzal. A Paul při tom byl. Kterýžto Motl že jest se jemu jako tovaryši svému v tom svěřil. A ten Motl jest postavy vysoký, má koženný kabát, kalyhoty modrý a prodává koření. A k čemu přijde, krade.
4. Ten Motl má taky jinýho tovaryše, jménem Paulus. A ten se zdržuje v Piňovanech u ovčáka, někdy ve vsi Melnicích, a někdy u ševce v nový chalupě po třech, po čtyrech nedělích.
5. Item týž Paul a Motl že sou se jemu, Wolfovi, také i v tom svěřili, když mezi ně přišel, že jsou těchto dnův nedávno na silnici na jednoho kováře s ženou jeho z Kyšic vystoupili, zranili a co měli, od nich pobrali.
6. V Tejně Horšově ten Paulus a Motl krám vyloupali a co v něm pokradli, to ve vsi Přešíně jednomu židu prodali.
7. Co jest Jan Miller, biřic, kradl Jiříkovi Halaškovi, koželuhu zde v Rokycanech na předměstí do šatův ložních i chodicích nočně, že jest tu taky s ním Wolf byl. Kteréž potom jim byli sedláci od Svatého Kříže, když kozu dřeli, kterou na cestě vzali, odňali.
8. Že taky s týmž Millerem při krádeži byl v Oujezdě, když Jírovi Rosenbergrovi šaty kradl.
9. Že jsou všelijakou krádež Janovi Pamprlovi pastejři, který nyní v Letinech jest, donášeli. Od nich ji přijímal, je u sebe přechovával a co pokradou, to k sobě nositi poroučel.
10. Týž Pamrle že jest se mu svěřil, že nějakého pekaře zabil a od něho 15 kop vzal.
11. Okolo Hrádku, kde jsou kradli že jim Fryc chalupník ve vsi Hrádku sedláky bohatý vyzrazoval a oni, co sou tak pokradli, z toho že mu jak na penězích, tak na šatstvu díl dávali. Přinesli-li jsou mnoho, dali mu mnoho. Pak-li málo, taky málo.
Vejpis vyznání tohoto Wolfa Sechsmertle vydán do artikule 9.p. Jiříkovi Prantle von Waldminich a odeslán 1606.
1608. V pondělí po neděli třetí adventní (15. prosince) k žádosti téhož p. Jíříka Prantle opět vejpis vyznání tohoto do artikule 9. vydán pod pečetí městskou.
12. Knězi Ondřejovi Dumetovi ve vsi Vrčeni sám Wolf šaty pokradl a na větším díle rychtářově dceři a nějakému sedláku v Koutě v Nechanicích (u Blovic) zaprodal.
Až potud dán vejpis p. Samuelovi Albínovi, JMC. služebníku a koncipistu při kanceláři České dvorské.
Ženy jejich že je z toho, aby toho zlého přestali, trestávali.
Téhož léta 1606 v pátek po sv. Martinu (17. listopadu), Wolf Sechsmertl, jsa po třetí právem outrpným v přítomnosti Fryce a Brejchy rychtáře z Hrádku, kteří k vejvodu od vrchnosti své vysláni byli, tázán, to zase z úst v uši mluvil. A ty všechny artikule, k kterým se při prvním i druhém trápení přiznal, tímto třetím trápením toho potvrdil. Zvláště proti Frycovi, chalupníku ze vsi Hrádku, že jim bohatý sedláky vyzrazoval, a když pili, za něho platívali. Na to že umříti chce.
Brejchu starýho rychtáře, že ničím vinen není, odvolal. Toliko u něho asi po dvakráte pili.
Káča, která se Wolfa přidržela
Vyznání dobrovolné před p. rychtářem a přísežnými jeho učinila takové:
1. Že jsou muži v městě v jedný kovárně a potom při městě šaty pobrali, které jim potom v jedný vsi odňali.
2. V Hrádku toliko že jednou byli, ale nikdyž přes noc nezůstali.
3. Item že dvě děvečky, které od Prahy šly, u Skvrňan zamordovali a v rukou palice měli. Potom z nich dvě kytle přinesli a jí, Káči, jednu dávali. Ona ji nechtěla vzíti. Ostatek jinde prodali. Odtud šli k Vejprnicům a šaty potom sebou přinesli. A když ho z toho trestávala, že se s ní prával a jednou ji v pravou ruku nožem pobodl.
Item že takovou krádež od dávnýho času páchají. U dvanácti kostelův šaty, šorce, kabáty, jednomu krejčímu pobrali. Ale ona s nimi nebyla.
Item v Nechanicích u Jana Pamprly pastýře bývali někdy dva, tři dni. U něho taky líhali. A ten nyní jest v Letinech. Jednoho času pobral Pamprle v Přešíně kramáři z putny nože a tomu jest okolo tří let.
Item týž Pamprle dobytkům škodil a do vazu jim šídla bíjel a maso z nich jídal. Však Přešínským toho nečinil, než cizopanským.
Item že jest muži svému k vůli krásti musela. A když nechtěla, že ji prával.
Téhož léta, v středu po sv. Martinu táž Káča, jsa z sucha na žebříku stažena (svrhována při svázaných rukou s žebříku dolů, tak že se ruce z kloubů vyvrátily) to vše Janovi Millerovi biřici z úst v uši mluvila; obzvláště to jistila, že ty dvě děvečky zamordovali a krádež provozovali. Na to, že to tak jest, umříti chce.
Alena, Jana Millera, biřice, žena,
též v přítomnosti p. rychtáře a přísežných jeho dobrovolně vyznala toto; a to v pondělí po sv. Martinu 1606 (13. listopadu):
1. Pásla sem s mužem svým v Myslivě za Březnicí rok. Potom když sme tu dosloužili, přišli sme do Polanky k pastejři; a ten jim dohodil služby v Březí. V tom Wolf Němec přišel k muži mému a vyloudil ho odtud. Tu toliko byli čtyry neděle. Odtud šli na Bor za Březnici a tu pastejř zjednal jim službu v Kamenným; byli tu až do postu a Wolf od nich odešel. Potom pak zase k nim se navrátil a šli do jedný vsi. Nic sebou tehdáž nepřinesli ani potom. Až potom přišli do jednoho městečka, jest při něm 9 kostelů, půl míle od Strakonic, a ty šaty tam pobrali. A ona s druhou v Mečichově byla.
Item že sloužila za děvečku při nějakým Janovi biřici zde v Rokycanech.
Item že s mužem svým jest 12 let. Káča Wolfova s Janem Pamprlí, pastejřem, pásala svině. Ten Pamprle jest nyní v Letinech, nedaleko Přeštic.
Item předešle týž Jan Pamprle pastýř zabil jednoho pekaře ve Lhotě pod Liticí a odtud utekl do Přešína.
Item když ty šaty zde pokradli v Rokycanech muži jejich, že tehdá s Káčou ležela v Velkých Vranovicích. A potom ty šaty sedláci jim odňali od Svatého Kříže. Pravil jí o tom muž její. Odtud potom šli na nocleh do Bujesel.
Téhož léta v pondělí (20. listopadu) po sv. Alžbětě ty obě ženy, Káča a Alena pro své hříchopáchnosti z města metlami vyvedeny a každé po cejchu po levém líci dáno. A ta milost se jim proto stala, že Káča těhotná byla. A při tom vyměřeno jim, aby 15 mil šíří i zdálí města prázdny byly.
Při vejvodu Jana Pamprly pastejře
Léta 1606, v pondělí po sv. Alžbětě (20. listopadu) Jan Miller, biřic, a Wolf Sechsmertl z Fichte v přítomnosti Jana Pamprly pastejře k vejvodu vedle připsání od práva postavního, co jsou předešle na něho při jednom i druhým i třetím trápení vyznali, to že tak jest a na tom umříti chtějí, a to jemu z úst v uši mluvili.
Jan Pamprle toho doslejchaje tomu neodepřel, ale toto mluvil:
Že je, Jana Millera a Wolfa Sechsmertla zná toliko od 7 let. Ale když jsou oni ode dvanácti let krádali, že je on tomu neučil. Však od toho času, jak je zná sotva za dvě kopě míšenských těch věcí kradených koupil, je zase prodal. A že je u sebe ve dne v noci přechovával, s nimi jídal i píjíval, k tomu se přiznal; za něho oni z té krádeže také platívali a že třebas tý hodiny s nimi konec vzíti chce.
Item vyslaným sedlákům s ním ženu svou poroučel a prosil, aby jí od pasení zaplatili. A on co komu dlužen jest, též oznámil. Filipa pekaře borfeilem zabil za vsí Škvrňany, a ním ho za ucho udeřil, a že tak mnoho, jak na něj vyznávají, od něho nevzal, toliko 4 a půl kopy. A tudy že dvě ženy šly, volajíce naň a on utekl k Slanýmu a byl tam 16 neděl.
Káča, žena, které se přidržel Wolf Sechsmertl též vyznala na něho, když u něho byla, že s ní cizoložil. K čemuž se přiznal a to přidal, že má také tuto ženu neoddanou, která má svýho muže a nyní jeho se drží.
Po trápení vedení jsouce k popravě, s nimi týž Jan Pamprle a Fryc spolu s ním k vejvodu. Jeho ani druhého neodvolali, ale co jsou před trápením i po trápení na něho vyznali, to smrtí svou stvrdili. A také dle zasloužení mečem oba strestáni jsou.
Jan Pamprle, pastejř, na trápení vyznal
Léta 1606 v outerý den památky Obětování panny Marie (21. listopadu) Jan Pamprle pastejř, jsa podán k právu útrpnému, vyznání učinil takové:
1. Že pásával v Nechanicích tři léta a v Přešíně 4 léta. A ti, Hans Miller a Wolf k němu věcí kradených nosili, co lehčejších. A co dražších, těch nechávali v lesích.
2. Pavla a Motla že zná. Pavel že jest poddaný pana Plešnickýho (Úlický z Plešnic, na Plešnici a Úlicích) a ten utekl ze dvora pro krádež a býval v nechanicích u Mláska.
3. Motl, přijmím Corer, s tím Pavlem také u něho s krámem bývali.
4. Item jednoho času, když do Plzně peníze za pivo nosil, že jest Filipa pekaře ze Lhoty pobídl, aby spolu s ním snídal. A mezi tím se zežrali a jdouce již z města že se povadili o spasení zelí, který mu pachole jeho popáslo. A v průhoně za Skvrňanskou branou spomenuvši týž Pamprle na láhvici starýho piva, že ji v městě nechal, se navrátil do města spátkem. A nesa tu láhvici, dohonil toho Filipa a řekl k němu: “Vždycky se chalupníci lepší dělají nežli sedláci. Kýs´ se včera v hromadě o to domlouval.” V tom Filip mu zase řekl: “Já prvé zabil ovčáka, mohu zabíti i pastýře. A máš-li, Pamprle, co činiti, čiň, an budeš hoden, pastýřem u nás slouti.” A nemeškaje, udeřil ho kamenem a Pamprle ho zase. A Filip, jsa silný, nepohnul se. A měvše týž Filip v rukou kratci, udeřil ho ní a on ho sekyrkou. A potom vzavše se póli, povalili se na zem. A Filip padši vespod, udeřil ho podruhé Pamprle sekyrkou v čelo a vzal od něho toliko 4 a půl kopy míšenských. Po té ráně že jest daleko poodlezl a potom že žádný nikdy ho z toho nevinil.
Item žena jeho, když jednoho času od ní odešel, že sobě jiného pojala. Však on že s ní oddán jest na 24 let.
Jest potom Pamprle dle zasloužení provazem strestán.
Linharta, příjmím Fresa z Amberka, Němce a psance dobrovolné vyznání
Léta 1606 ve čtvrtek po památce Obětování Panny Marie (23. listopadu) Linhart Fres z Amberku psanec, jsa podán k útrpnému právu, prvé než-li se k němu přistoupilo, dobrovolně toto vyznal:
1. Fryc ze vsi Hrádku, chalupník, že jest jim vše, kde krásti měli, vyzrazoval.
2. Týž Linhart s Frycem k Rosenbergerovi ve vsi Oujezdci se podkopali sekyrou. A trefivše na chlív, toho tak nechali a na druhém místě, kdež kdež kopali, trefili do komory a ponejprv Fryc do ní vlezl tou děrou a vydával šaty jemu Linhartovi.
3. Ve vsi Bukovci kradli Motl a Paul a Andres (z Volše). A odtud Linhart že od nich dostal 5 neb 6 kop. A Frycovi dali něco starých šatů.
4. Ovčáku Horomyslickému oni tři, Paul, Motl a Linhart peníze pokradli a oně se u Fryce dělili.
5. Ve vsi Hrádku že jest Linhart s Frycem Důře, vdově ve dvoře starýho Hejtmana, šest kusů povlečení pobrali, z těch tři kusy Frycovi dali.
6. Týž Linhart klíčův falešných od Paule dostal, když u Fryce spolu byli.
7. V Přehýšově že nepomahal 400 kop (tak jakž tovaryši jeho naň vyznali) krásti, o ně taky nehrál ani žádného ve hře nezabil.
8. V Tejně Horšově krám vyloupali. Paulus, Motl a Hans Miller. A o tom že ví mlynář z Račova za Stodem.
9. Andres, který jest naň přiveden, ten taky s ním po třikráte byl na krádeži. Jednou v Šťáhlavech Velkých, jednomu sedláku ukradli povlečení a hotových peněz 6 kop. Odemkli sobě falešnými klíči. Ten sedlák má stavení pod cihlou (rozumí se u Jansy). Podruhé v Waldštejně, té krádeže Andres že byl původem; však nemohli se dobíti. Po třetí v Strašicích jednomu sedláku obilí kradli, který svou ženu zabil. A ten v Přešticích za svý vzal.
10. Abdres také vodívá koně do Němec. Ale kde jich dostává, kupuje-li či jinak, to neví.
Týž Andres přiveden k tomu a Linhart mu to z úst v uši mluvil, pravíce, že ho Andres hrubě prosil, aby na něho nepravil.
Linhart trápen. Potom když byl týž Linhart trápen, to vyznání, co praví na Andresa a Fryce a jiný, že to vše tak jest a nad to umříti chce, tvrdil. K čemuž nic neříkali.
Při polehčení více se znal, že v Brodcích s Pavlem jednomu sedláku šaty pokradli a k tomu na penězích 8 kop míšenských. A sedlka chtěla se pro ně oběsiti. Ale on nevzal než 1 a půl kopy. A tak že musil Paul před ním ukrásti ostatek.
Tovaryší krádeže jeho že jsou: Motl, Paul, Andres, Fryc (jiný mimo tohoto z Hrádku) a nějaký zámečník (kterého neuměl jmenovati) zůstávaje v Brodcích za Kladruby. Tem jest černý, toulá se semo tam po krádeži, a již ho od roku neviděl.
1. Motl jest na Mlejnu, slove Pumpmühlu u Mayerhofu pod Přindou. Nosí se po kramářsku. Ten od jiných zlodějův co po jarmarcích drahýho pokradou, od nich skupuje a to zase po zámcích prodává.
2. Paul že žádnýho místa stálýho nemá, senmo tam po krádeži chodí.
3. Andrle, ten zůstává na Volši.
4. Fryc jest v Mělnicích. Umí také mimo lazebnictví jiná řemesla, sklenářský a tkadlcovský.
Zámečník jest černý člověk, ten taky semo tam se toulá po krádeži.
Téhož dne, jsa podruhé právem outrpným tázán, vyznal:
Před rokem že do krčmy ve vsi Tlučný voknem nočně vlezli a na krčmáře do komory dvéře vyrazili. A krčmář, spatřivše je, chtěl z komory utéci. A oni ho popadli a svázali.
Krčmářka pak, vida nezbytí, vyhodila jim z lože 50 kop, prosíce jich, aby ji a muže jejího nechali. Ale oni, vzavše těch 50 kop, obadva svázali a majíce čtyry svíčky rozžený nimi máslo rozhřívali a tak rozpáleným a horkým na hlavu je lijíc, jeho mučili, a po komoře šťárajíce, ještě 6 kop vyhledali. A majíce odjíti, krčmáře s krčmářkou do pivnice svázané vhodili a k Doubravce tak odešli a potom v nějakém lese u Piňovan o ty peníze se dělili.
Byli při tom: Paulus, Motl, Andres a Fryc lazebník, který jest v Mělnicích, ten umí několikero řemeslo, sklenářsky, tkalcovský, a dávno s nimi v tovaryšství zůstává.
Item nějaký Linhart (mimo tohoto, který v Brodcích za Kladruby v podružství u Šmanců) zůstává, také s nimi při tom mučení a při dělení peněz byl. A každýmu se těch peněz po 9 kopách dostalo. A potom že jest o tom slyšel, že ta krčmářka v tom se pronésti měla, že jest před nimi 1800 kop do latryny vhodila a tak je zachovala.
Item že jest jednoho času, jda cestou z Tachova s nějakým pacholkem svadil a potom ho sekerou zabil a ten jedenáctý den zemřel.
Fryc
Na Fryce, když pod řebříkem stál, dotázka učiněna vedle předepsání p. Václava Štampacha, krádal-li jest pánu svému obilí? Oznámil, že starý Hejtman (na Hrádku) s pomocníky to obilí krade.
Fryc, chalupník ze vsi Hrádku na trápení toto vyznal:
Léta 1606 v pátek po památce sv. Klimenta (24. listopadu 1606) Fryc chalupník z Hrádku, jsa podán k útrpnému právu, vyznal toto:
Matouš Lyhoně z Bukova že ví o krádeži obilí p. Štampacha. Item že jest tak, že Linhartovi a jiným sedláky bohatý vyzrazoval, jim aby kradli, je navozoval, ano i sám spolu s Linhartem u Jíry Rosenbergera v Oujezdci se podkopával a kradl. Item v Hrádku Důře vdově ve dvoře starýho hejtmana povlečení a peřiny pobrali a on, Fryc, dostal dva kusy peřin. Item je u sebe přechovával a od nich z krádeže přijímal.
Sveden k němu Linhart Fres, a cokoliv při trápenívčerejšího dne na Fryce pravil, to dnes jemu z úst v uši mluvil. Ano i žena jeho o tom věem ví. Přidav toto:
Když ty peníze ovčáku Horomyslickému bráti měli, že jim přišli k Frycovi a zatloukli na něho na okna, aby ven vyšel, aby psi na ně neštěkali. Potom se u něho o peníze dělili.
Linhart, dostav se potřetí na řebřík, toto tvrdil a ještě toto přidal:
Že když Fryc kradl Rosenbergerovi, pět pecnů chleba a plátno taky vzal a napřed tou děrou do komory, kterou se podkopali, vlezl a jemu, Linhartovi, to vše podával.
Item když jest chtěl sobě v jiným kraji zákup učiniti, Fryc že mu odrazoval a prosil ho, aby při něm zůstal. O Andresovi že neví nežli ty tři krádeže. V koních že handloval, však kradl-li jest je, čili kupoval, to neví a toho na svou duši přijíti nechce.
Item v Horomyslicích na krádeži že s ním Linhartem, Paulem a Motlem taký nějaký ras, Prut, který nyní jest ve Zruči v podružství u Rozumů, když ty peníze ovčáku brali, byl.
Item v Ronšperce, když krám loupali, že jim mlynář z Račova půjčil k tomu nádobí a lucerny. A ten měšťan, kterýmu krám vyloupali, poznavši sochor cejchovaný, železný, jehož odběhli, toho mlynáře býti, týž mlynář měl skrze to těžkost.
O mnichu na Piňovanech že slyšel, že ho zabili, proto že byl na poddaný ukrutný. Ale neví kdo.
A co na Fryce včera i dnes při tomto přiznání praví, to že pravda jest, na to umříti chce.
Na zejtří, to jest v sobotu den sv. panny Kateřiny (25.listopadu) dle ortele týž Linhart provazem strestán. A při něm Fryc, chalupník z Hrádku a Jan Pamprle pastejř.
Pozn.: roku 1607 píše se Plzeňskému rychtáři, pacholka popravního k odklízení visalcův aby odeslal.