Zatáhla jsem mu trakem hrdýlko

Tábor, 27.7.1609
Vyznání Anny, cery Alžběty báby, která bývá u žen při porodu dítek.
Léta Páně šestnáctistého devátého, ten pondělí po svatém Jakubu, apoštolu Páně, jsouce podána k outrpnému právu Anna, cera Alžběty báby rodem s Kestřan za Pískem, cera nebuožtíka Šimka krejčího, neumim menovati, kterého sme pána buly podaný, jsouc tázána vyznala toto slovo vod slova takto:
Před Jich Milostivými pány a právem k tomu zlému oučinku a skutku se znám, že sem to učinila a přikázání Pána Buoha sem přestoupila a to děťátko sem zamordovala. A to děťátko sem měla s tím Václavem, Valachovým synem. A s ním sem přebývala vod roku a s jiném žádném. A von jest mnou vinen. A kázal jest mi to děťátko zahubiti a zamordovati, a jestliže toho neučiním, že mne zabí, kde na mne přijde a trefí. A já sem jeho poslechla. Ležela sem na chlívě u Maršů a tam sem je měla a porodila to dítě. Vzala sem je za hrdýlko a táhla sem je k sobě a lehla sem na ně, abych je udávila. A potom sem vzala trak vod fěrtuchu a zatáhla sem mu hrdýlko a tak sem je udávila. A potom sem jím uděřila vo nějakýs dřevo vo suk. A to ten šrám a tu ranku mělo. A potom dala sem je do nějaké louže, jako by nějakej starej haltýř bul. Tam sem je skovala.
Item více jest přiznala:
Pravila sem, že stůni na kámen, a vona Kroupová dobrou měrou proti tomu kamenu navařila mi koření. A po tom koření sem to dítě měla. Ale vona vo tom nic nevěděla, bych já byla těhotná. A když sousedy mluvily Maršovej, že já stůni, a vona řekla: “Třebas ji čert vzal, kurvu!”
Jakož sem pravila, že mi někteří tak mluvili, abych je, to děťátko, psům anebo sviňám dala, to neni pravda, to sem lhala. Nechci žádného na svou duši bráti.
Item na konci života svého, když vyvedena měla bejti, k těmto ke všem artikulů, se jesti přiznala, že jest toto všecko věrná a jistá pravda, což jest tu koli vyznala a potom i na smrti. A že na tom na všem chce umříti.
A na tom na všem jest umřela, jsa za živa zahrabána a kolem probita. Stalo se léta a dne svrchu psaného za ouřadu rychtářství slovoutného pána Tomáše Zahrádky, pana rychtáře městskýho ložního.
A toto její přiznání a tento kšaft jest sepsán ode mne Jana Řepky, písaře k tomu nařízeného.