V českých zemích se provozoval až do konce 14. století. Tento druh soudu a trestu nastupoval tam, kde nebylo možné prokázat vinu, či nevinu na žádné straně. Věřilo se, že pravdu ukáže bůh a proto soud nerozhodoval, pouze sledoval, zda jsou dodržována pravidla. Výsledek byl výsledkem božího rozhodnutí a proto nemohl být nikdy napaden, odvolán, či jinak zvrácen.
U nás se provozovaly tyto formy ordálu:
Ordálová přísaha – jednalo se o jasně danou přísahu, která musela být řečena bez jediné chybičky, pokud někdo udělal jakoukoliv chybu (klekl si na jiné koleno než měl, přeřekl se atd.), bylo to bráno jako boží znamení a obžalovaný byl vinen. Ordálovou přísahu neříkal odsouzenec sám, ale jeho přátelé tzv. očistníci. Pokud byla ordálová přísaha na obžalovaným, byla většinou spojena se zkouškou ohněm viz. Níže.
Soud vody – jeden z nejkontroverznějších. Svázaný provinilec byl hozen do vody a pokud se utopil, byl vodou přijat a byl NEVINEN. Pokud se však neutopil, voda jej nepřijala a byl vinen, běžně následoval trest smrti oběšením, či stětím.
Soud ohněm (žhavého železa) – obviněný musel přejít bosou nohou po rozžhavených radlicích, či roštu, tato zkouška byla často kombinována s ordálovou přísahou. V některých místech byl přechod přes žhavé radlice vyměněn za držení prstů na rozžhaveném železe, k čemuž také náležela ordálová přísaha.
Soud soubojem – Jednalo se o souboj na život a na smrt za jasně daných pravidel. Neurození lidé, kteří se ordálu účastnili bojovali klacky či kyji. Urození bojovali meči, ale často bez brnění.
Pravidla těchto soubojů byla jasně dána dopředu a byla také striktně vyžadováno jejich dodržování. Například, nedostavil-li se někdo včas k souboji, mohla ho protistrana beztrestně zabít, či odvléci na šibenici. V soubojích často bojovali též ženy a to i proti mužům. Pokud se tak stalo, byl muž znevýhodněn, například tím, že stál v sudu, nebo po pás v zemi.
Svůj rozmach zažily tyto soudy ve 12. a 13. století, ale postupně i církev začínala chápat, že ne vždy vyhraje pravda a potrestaným je viník. Taktéž se církvi nelíbil pohanský původ těchto soudů. Proto roku 1343 vydal biskup Arnošt z Pardubic příkaz, aby se kněží přestali ordálů účastnit. Rychle na to tento soud mizí a není využíván. Za zmínku stojí, že Arnoštovi z Pardubic vydal toto rozhodnutí markrabě Karel, budoucí Karel IV.