Kšafty odpovědníků,
které listy zrádné a cedule odpovědací pánům táborským kladli.
- Vyznání Pavla, syna Motovouzka, na trápení
Tábor, 20.10.1562
Item: Ručnici sem ukrad mlynáři u Stráže a zastavil sem ji Kašparovi Žemličkovi v Soběslavi, nevím, v čem.
Item: Kabát sem ukradl ve vsi u Českýho Krumlova a zastavil sem jej v Latráně na Krumlově.
Item: Suplikací sem falešný psal, abych na lidech peníze vyšidil, a jména svého sem proto nepodpisoval, neb by mi byli nic nedávali.
Item: U Slanařů sem klobásy pokradl a spíval sem v Sedlci: “Bylo zle, bude dobře, budem míti peníze.”
Item: V Benešově u Špicmouza kázal sem jídlo strojiti. Pravil sem, že jedou za mnou vozy císařské. A von mi dal jísti.
Item: Tovariše sem měl Šantrůčka s neřádnou vosobou ženskou, s Lídou, a přezděl sobě Petr. A dělával na Želci v sladovně. Tu sladu pokazil a ušel pryč. Na to mne navozoval a všeho původ byl, abych pálil.
Item: Ty cedule, kteréž sme psali, psali sme v Sedlčanech na chlívě u šilhavé Káče, ale ona o tom nic nevěděla.
Item: Pověsili sme ceduli zrádnou a při tej ceduli hlavni a chvoštiště na předměstí za novou branou v středu v noci, když sem z města přes zeď vylez, pověsivši ji. Tu noc ležel sem u Reska na seně, na votavě, ale von vo mně nevěděl. A ve čtvrtek ráno vstavši, když vozové do města jeli, taky sem při nich do města vešel, a žádný mne neviděl. A v tej ceduli sem psal, že míníme páliti, jestliže nám té sumy nepoložíte, která v té ceduli psána stojí, těch sto kop krošů, jako ten škaredý šat na tom trní na znamení u těch hrušek, že pokoj bude. A měli sme se sjíti u Kuchovskýho u Hrádku, jako pan Valkoun, a tu sumu vyzvihnouti a vyzvihna pryč jíti. A to místo Šantrůčkem a jeho neřádnou vosobou ženskou sme dělali, kdež ta suma měla položena bejti, u toho trnu, jako znamení to bylo. A po těch cedulech dvakrát sem město zrádně zlez nočně za Adamem truhlářem tou děrou, jako rumy vozí. Tudy sem jednou zlez město, po druhý nad Vlaským mlýnem u té bašty přes zeď. A tu sem vstoupil do vokna. Potom sem se chytil trámu a tak sem vlez do města. A potom sem šel k mateři a byl sem u ní přes noc. A měli sme páliti nejprve na předměstí pod Jordánem. A já sem ho prosil, abychme toho nečinili pro mé přátely, že mám v městě dosti možné.
Item: Týž sme u paní Nedrahovské ceduli položili nade mlýnem, jako háček brslínový jest na znamení u rybníka. A v tý ceduli: že míníme páliti, jestliže nám tý sumy nepoloží, jako v ní psána stojí. A ta suma měla položena bejti u Božích muk.
Item: Křikanovi ševci v Selčanech před domem sem ceduli položil pro 6 kop.
Item: Co sem činil, činil sem Šantrůčkovou volí a s jedho pomocí. A jméno přezděl sobě Petr.
Item: Tu ceduli sem sám psal a napsavši dal sem ji přepsati v Jílovým rektorovi. Toho času byl rektorem Hendrikus. A vodtud sme šli Šantrůčkem k městu a na lípě sme tu ceduli přibili, pana Martina Helma co se dotýče.
Item: Před panem purmistrem prosil pana Martina Helma pro Pána Buoha, bay mu to vodpustil, pro milosrdenství buoží.
Pro ty své zlé a nešlechetné činy jest konec vzal ten outerej před svatou Voršilou. Jest čtvrcen. Léta svrchu psaného etc.
A m e n. - Vyznání Václava z Janova, poddanýho pana Valkouna
Tábor, 15.-17.11.1562
Vyznal na trápení při přítomnosti Jeho Milosti pana Jana z Lomnice a Jeho Milosti pana podkomořího a pana Mikuláše Trčky, též při přítomnosti osob ouřadních a pana rychtáře Jeho Milosti císařské:
Co se těch cedulí zrádných lípání a pálení dotýče, že tím žádný jiný vinen není než onen sládek ryšavej sknocenejmi vlasy, a huhňavý že jest, který s ním býval u pana Valkouna a u pana Jiříka Tumperkara, jináč Švába.
Item v pondělí vyznal jest toto Václav na trápení: Že jest sládkem, příjmí Černém anebo Šantrůčkem, byl v Praze na Hřebínku u Tomáška na Novým městě pod rathouzem a že jest jemu řek: “Kdyby ty, Vaňku, chtěl dobrým bejti a mne nezrazovati, mohli bychme míti peněz dosti. Že skrze svý přátely Táborským psal bych vo dvě stě kop.” A sládek mi to pověděl, že tovariše mýho utratili. Rád bych to věděl, pro kterou příčinu sou ho utratili. Budu jim psáti, skrze jakou příčinu na svatou Voršili konec vzal na Tábuoře.
A tu ceduli kázal hned psáti Poláčkovi, mendíku vod svatého Jindřicha, vyvedši ho soukromí na haldu. A já sem taky při tom byl. A vod tý cedule dali sme 8 krošů. Potom sme šli ten den až do Hodkovic, nazejtří až do Selčan, až do Prčice. A v krejní krčmě sme se zastavili. A potom sme šli až k Tábuoru, vzavši hlavni černou na stezce. A šli sme k Jordánu a v hnoji sme leželi mezi ploty. A potom sme ve tři hodiny přivázali k tej hlavnice listy a na skobě sme na stodole, v první či v druhé stodole, nevím co. To sme dělali toho dne, kdy sme s tou cedulí šli.
A já sem ceduli tu sám vyzvihoval. A s tou cedulí sme šli do Prahy a potom dali sme ji tomu Poláčkovi přečísti. A v tý ceduli psáno bylo: “Vašich přátel my nevíme nic, abychme měli je utratiti. jestli nám budete škody dělati, že vás Pán Buoh bude mstíti a velice trestati.”
A Šantrůček divil se tomu, že sou jich nepoložili, ale že mušejí. Potom sme šli hned a kázali dvě ceduli psáti. A pak je vložil do toho listu, který páni Tábuorští místo peněz nám položili. A potom zs Prahy šli sme na Přívoz. A tu sme se napili u Slámy. A prví než jsme na Přívoz přišli, to místo sme dělali, kdež nám peníze klásti měli, jdouce do Hodkovic k Jílovýmu. A na znamení kázal mi pověsiti kus plátna černýho na hruštičku. A vodtud sme šli k Selčanům. A tu sme se na tom snesli, abychme se sešli u toho místa, kde sme penězům připravili.
I sešedši se, šli sme hned k Tábuoru a leželi sme v hnoji nad Jordánem. A vodtud sme šli k městu. A k samým 6 hodinám chtěl Šantrůček k velkým stodolám voheň klásti. A já ho prosil, aby toho něčinil pro malý děti, aby neshořely. A vodtud sme šli k jedný stodole. A von u hnoje toho rozkřesal a do toho troudu vložil sirný svíčky a vobalil do šatu a vstrčil do slámy do skuliny do stodoly. A strčil cedule do proštipce a do země vstrčil podál vod stodoly.A hned sme běželi přes pole až k tý vsi nad rybníkem. A již hořelo. A potom sme šli do Janova a tu sme se snesli, abychom po svatým martině sejdouce se u rbyníka … A vodtud sme šli spolu k háji. A von vostal v háji a mne poslal v to místo, abych peníze vyzvihl. A to se mi vtom přihodilo u toho místa.
A nečinil sem toho než z návodu a pro peníze. Neb sou mi páni Tábuorští nic jak živi neudělali ani neučinili. Protož vás, milej pane purmistře a páni milí, pro Pána Buoha nejvyšího prosím, abyšte mi to vodpustili. Neb vo tom vězte, že nemáte žádného jiného škůdce takového, toliko mne a vonoho Šantrůčka.
Item: Von mi tak mluvil: “Vaňku, zaklínám tě pod duší zatracení, aby na mne nepravil, když na tebe co přijde, anebo kdyby přišlo!”
Item: Mám bratra v Zderazi Vávru, v podruží u Votýpky, ale naň nic nepravím.
Item: Stalo se za rychtářství Petra Slováčka. Václav z Janova, poddaný páně Valkounův, konec vzal pro svý zlý činy ten outerej po svatým Martině. Jest čtvrcen.
Léta svrchu psaného etc.
Též vyznání toho jistýho svrchu psanýho Václava z janova při přítomnosti vosob ouřadních, pana Antonína Nožíře a pana Jakuba Kvintina a Václava Straky zs předměstí. Jsouc vysláni k témuž zločinci Václavovi z Janova, že svobodně bez trápení mluvil, jakž dole zapsáno stojí:
S tím sládkem sem seznámi se u pana Valkouna. Spůsoba jeho tato: Jest ryšavej a tak mu říkají, bradu má ryšavou, vlasy sknocený a přihuhňavej. A že bejvá v Hrádku v krčmě a šaty tyto má: kabát vlčatej, husárek nevelmi dobrej, jako by připlavý byl zsčerna, pírko nevelký černý. Chodí vždy s ručnicí nevelmi dlouhou. Byl při tom, kdy sem vyzvihoval ty peníze. V sosníčku čekal s ručnicí, kdyby kdo chtěl honiti anebo běžel, aby mne retoval.
Item. Prvé, když nám ceduli položili u Sedlčan, on stál za jívovém křem, též s ručnicí, kdyby kdo chtěl honiti, aby na něj udeřil.
Item: Když sme tu ceduli vyzvihli, prchli sme voba. Potom takéž při mně byl, když sme stodolu zapálili. On rozkřesal a vstrčil do ní. A já ceduli do přoštípu dal. A odtud sme k tý vsi běželi.