Vyznání rodiny Mozolínů z Plzence

Rokycany – 1599
Vyznání dobrovolné Jana Mozolína, syna Petras Mozolína, mlynáře,
poddaného pana Karla z Kokořova.
Nejprv u pana Jana Špíny v Staré Plzenci tulich (dýka) po německu strojený na Dvoře Daňkovi, synu jeho vzal.
Podruhé v škole Staroplzeňské Baltazarovi rektorovi kabát kožený bez rukávů, podušku, vobojek kmentový, podruhé v též škole peněz 2 kopě 40 grošů v pytlíčku sešitém ze skopové kůže; voknem nad schody do školy vlezl. A Petr Mozolín otec jeho byl s ním a stál dole u schodů s hlavatkou (sekera) na stráži.
Ondřejovi, řezníku Staroplzeňskému z krámů mastných půl druhýho telete s otcem svejm vzali. Hlavatku při sobě měli.
Šťastnýmu Častovi Staroplzeňskému pytel mouky řežný i s pytlem vzali; ručničku (střelná zbraň, pistole) krátkou sebou měli. Sám Jan ten pytel mouky že domů nesl. Ručnici tu nad to nosil, aby se bránil.
Divišovi tkalci na Malý Straně v Plzenci vědýrko mléka v mlýnici vzali. S tím mlékem mátě že těsto zadělávala a koláče pekla. Kostel sv. Blažeje pánův Plzeňských hlavatkou otevřeli, skobu vytáhli, 6 nebo 7 svěc vzali, poustevníkovi (kostelníkovi) košili, dva lokty plátna černýho, cejšku s podušky, fěrtuch ženský bílej, košil ženských tlustých. A rukávec, též mantalíku feřtatovýho starýho tu že zanechali. Po řebříce na podlahu vlezli.

Při městě Rokycanech Jan Mozolík pobral:
K Marijáně Vávrový zadníma dveřmi přede dnem po můstku do setnice vešel, a druhými do domu vešedši almaru při zdi hlavatkou vylámal a tu z zelenýho hrnečka 9 kop pokradl a s těma penězi přímo domů šel. Z těch že dal tatíkovi 3 kopy a 6 kop do svý truhlice schoval. Potom jich malíři do Přeštic půjčil. O tom o všem že mátě věděla, však že jim domlouvala, proč toho nenechají, že je bude Pán Bůh trestati. Když ty peníze bral, otec jeho u Fuxa byl a spolu do města šli.
Janovi Hájkovi, když Petr otec jeho s Hájkem v domu Marjány Vávrových v světnici leželi, tak jak sou se o to spolu snesli, dal se v domu zavříti. Hájkova žena ležela v sklepu (komoře), nechavši klíčů na sklepě. A on domnívaje se, že ona spí, odevřel sobě sklep a veševše tam, truhlici zelenou vzavši, upřímo k pivovaru Klivcovskému (Jakub Klivec z Morchendorfu, primas Rokycanský) ji nesl. A tu ji hlavatkou vylámal, peníze pobral a s penězi upřímo domů šel a u sv. Vavřince na šindeli je četl (počítal). Kderých že nebylo než 21 kop. Vundal je do žejbrovny ve mlýně a když otec přišel domů, že mu je dal s plenou a otec že jest je četl v světnici v přítomnosti máteře. A že je dal panu Henyrakovi (z Eberku) na Štěnovicích za pšenici svěřenou. O tom všem mátě věděla, že jest je trestala, aby toho nechali.
Řehořovi Makuškovi s otcem svejm, co sou pobrali, vše nočně, to že jest včerejšího dne s jistotou v pytli v stodole jejich pod slamou nalezeno a on (Makuška) k svému že jest přišel, ale ne ke všemu, kromě 3 loket plátna, kderý u Matěje Tichýho má, z kderýho mu sukničku šíti měl.
K Václavovi Petrovi, hněvajíc se na něj, že jest mu ručnici vzal, po nosidlách do vokna vlezl, almaru vytrychem (paklíčem) odevříti chtěje; ten že se mu nestrefil.
Potom klamrem odevřel, v ní s krabičkou peníze vzal, kderých že bylo asi půl čtvrté kopy. Peníze utratil na lecjakýsi potřeby. Při těch penězích v též almaře dva klíče vzal.
S ručnicí pod pilou číhal na Chládka, když mu pohlavek dal. A jestli že by ho víceji jebati (urážeti) chtěl a k němu byl šel, tehdy že by byl k němu udeřil. Témuž mlynáři půl kbelce mouky vzal, nějaké ženě ze vsi pod pilou prodal, kderou že nezná. Za ni mu 40 grejcarů dala.
V středu před sv. Janem, když otec k němu po druhé hodině na noc přišel, na okenici že tloukl:
” Bude-li mu moci ten věrtel bílé mouky dáti?”
Dal mu odpověď, že jí není. V tom otec od ponocných polapen a do vězení vehnán.
Když ztratil klíč od truhlice své a o tom slyšel, že Kylián kovář Timákovský umí klíče dělati, šel k němu, prosíc ho, aby mu klíč k truhlici udělal, a on že mu řekl, že mu radši udělá vytrych, aby truhlici ním otevřel a zámek odtrhl, k němu jej přinesl, potom že mu klíč udělá. A tak sobě vytrychu zanechal a potom u Říhy Makušky almaru otevřel a máslo z ní vzal.
Item před vojáky nejvejš pod krovem na hambalcích prken nakladli a tam nádobí cínový, máslo, sejr i šaty sobě schovávali. Nebo, když na Batově (Batovec, ves u Zelené Hory) byli, že do stodoly schovali a vojáci když jeli, že vždycky nejspíše v stodole hledali a tak jim všeckno pobrali.

Na trápení co vyznal
Léta 1599 v pondělí po sv. Janu Křtiteli (28. června 1599),
byl Jan Mozolín právem outrpným tázán a vyznal:
Říhovi Makuškovi 3 nože vzal.
Císaři v Plzenci v noci z kapsy 50 grošů.
Ambrož, bratr jeho, měl jim U Říhy Makušky tele vydati a o šatech jim pověděl, s nimi šel, ale nemoha pro nemoc dojíti, v mlází zůstal.
S Voršilou sestrou svou, měl dvakráte činiti pod krovem, když lněná semena sklizovali. Ona mu se bránila a potom otec na ně přišel, lál jim, trestal je a kamením na ně házel. Podruhé v žitě za marštalí.
Hájkovi více vzal 4 lokty mochejru z truhlice. Komoru rubačkou (sekerou) vylámal, vytrychem truhlici odevřel a z ní jednu kopu vzal.
Boží Umučení (kříž) v kostele sv. Blažeje vzal, je v korytě, kde kůň jídal, zadlabal. K tomu mu radil Nováček, krejčí z Černic, pravíc, že kůň a dobytek tlustý bude. Ale o tý kouli vosku že neví.
Knězi Janovi Lebovi Dejšinskému léta 1595, byv u něho kumpánem (podučitel) 25 kop z stolice zavřené vzal s Vítem Vodou. Ale Vít je zakopal za stodolou a Buhcova je nalezla. Potom mu nedal z nich ten Voda toliko 5 kop, pravíce, že nebylo než 10 kop.
Z peněz Maryjany Vávrovy půjčil malíři do Preštic 6 kop. Již za ním nezůstává toliko 1 kopa. Jiné mu všechno lecjaks vystrkal.
O plátně pána z Kokořova, o kotli, o šatech páně Przníkových, o krádeži v Lhotě nic se neznal.

Po trápení na předložení práva vyznal
Že s otcem svým Petrem Mozolínem mlynáři na mlejně Mozolínovském z zahrady v noci lepenici do komory prolámali a touž děrou vylámanou do dvouch pytlů chleba kupovaného nabrali a domů nesli. O tom že mátě věděla a toho chleba jísti pomáhala.
Item Janovi Klímovic z Plzence, v masopustní outerý rok jminul, že v soumrak nůž od stolice řezací i s pryskem vzal. Otec že o tom nevěděl, až ten nůž domů přinesl. A posavad že ještě ten nůž ve mlejně zůstává.
Item Šimonovi Zímovi, mlynáři pod Dolejší Lukavicí, že s otcem krávu v noci z mařtale vzali a domů ji vedli. A potom ji doma pochovavši, za stodolou mezi kulím zabili, a to nenyčko rok v senoseči nebo v otavy. A to že mu proto udělali, že jest je jebal (urážel), od nich mlejn kupoval a potom ho neujal.
Item v Timákově Kylianovi kováři tento podzimek že v noci z chlíva jalovici vzali s otcem.
Témuž Kyliánovi kováři kováři hever od kuše že za kamny sám Jan ukradl.
Item ševci v Timákově tento masopust že s otcem ovci ukradli. V středu přiznal se Jan, že jest tak, že v Kotorově Urbanovi ukradli v noci jalovici, když on Urban byl s ženou svou na posvícení ve Všerubech. A z té jalovice, též z krávy že Lorencovi koželuhovi, sousedu zdejšímu kůže prodali, z krávy za 30 grošů, z jalovice něco lacino.
Item vovci černou, když bylo v praní, a ta k nim na jez přiběhla přes louky, že zabili. Item Bláhovi Šimkovic z Plzence, když pastejř hnal přes jejich dvůr, a ona ovce byla do stodoly vběhla, tu že také zabili. Ty kůže a kůži z jalovice kováře Timákovského že mátě v Plzni prodala po 8 groších.
Item, že jest dal otci svému ze mlejna Pastvova půl kbelce mouky. Ale byla-li jest Říhy Makušky, či něčí jiná, že se nepamatuje. Než Voršila, sestra jeho. že s otcem byla a pod pilou na tu mouku, až jim dal, čekali, a potom jí sobě domů nésti pomáhali.
Dnes tejden, když jim měl tý Hájkovy věrtel bílé mouky dáti, že Voršila, sestra jeho s otcem byla a za zahradou Novoměstskýho (soused Rokycký) čekala. A Ambrož, bratr jeho, že také s nimi šel, ale že někde vzadu zůstal.
Mečem ztrestán.

Vyznání dobrovolné Petra Mozolína mlynáře (otec Jana Mozolína)
poddaného pana Karla Kokořovce z Kokořova.
Nejprvé že jest Jan Mozolín syn jeho k tomu pobídl, poněvadž nedostatek v penězích mají, že poustevník (kostelník) u sv. Blažeje musí peníze míti, aby šli a je pobrali. A tak že sou přes most přešli a k Motolišti bředli. A přiševši na krchov, tu že Petr Mozolín stál s voštípem na stráži, aby na ně někdo nepřišel, a měl-li jest ručnici, že nepamatuje, anebo syn jeho něco v hrsti. Než že syn snadno kostel odevřel. Kusů svěc okolo 11 neb 12 vzal, košili poustevníkovou (kostelníkovu), cejšku s podušky, feřtatový mantlík, plátna černýho asi dva lokty, kabát mužský feřtatový, kusy kůže starý na jirchu vydělaný, v krabičce nějaký, tuším, asi český groš. Tuším nějaký závoj. A to že sou dětem dali rozdělati. Žena o tom věděla a jim domlouvala, mluvíce: “Petře, kdo kostel loupá, ten světský hanby neuchází”. Svíce rozpustili, vosk prodali 3,5 libry, Jan syn jeho s Hajkem něco lacino.
Ve škole Staroplzeňské Baltazarovi rektorovi kolár kožený bez rukávů, dvě podušky, vobojek, tuším střevíce starý. Víc že se nepamatuje. Jen že do školy voknem vlezl a on Petr na pavlači stál s kamenem a kdyby kdo nahoru šel, k tomu se smál, že by ho buchl. A když ty podušky domů přinesli, že jim žena lála. A potom že sou je přesypali a všichni sobě velikým strachem pomáhali.
U Časty v Plzenci pytel mouky řežný z domu vzali a že Jan někudy voknem přes světnici vlizl a dvéře odevřel a sobě oba té mouky domů nésti pomáhali. Starej měl při sobě voštíp a mladej palcát železnej za pasem. A to proto, kdyby na ně kdo přišel, aby se bránili. Žena že jim pro tu mouku lála avšak z ní přece chlíb pekla. Ten že se jim nepovedl, a to prej snad proto, jak sme jí dostali, tak se nám vedlo.
Ondřejovi řezníku v Staré Plzni z krámů mastných půl druhýho telete s synem svejm vzali a domu je nesli. Jan že skobu vytáhl a odevřel. Jaké by zbraně při sobě měli, že nepamatuje a to tak asi od půl druhého léta že nepamatuje. Maso když domů přinesli, žena jim lála. Přes to maso vařila a jim že je jísti pomáhala.
Divišovi tkalci v Staré Plzni asi dva neb tři hrnečky mléka vzali, do vědra je vlili. Žena jim lála, pravíc: že děvečky těžce trávu nosí, až jim pot oči zalývá. Přes to ním že těsto zadělala a koláče pekla.

Při městě Rokycanech.
Z truhlice Hájkovi peněz pobraných že nebylo než asi 16 kop a truhlice u pivovára Klivcovského že roztlučena byla. Ty že jest na daně a berně utratil.
Podruhé Marjaně Vávrovy 9 kop Jan syn jeho že vzal a z těch že mu 3 kopy dal; 6 kop sobě syn zanechal. O tom o všem mátě věděla a jim je vyčítati pomáhala.
Říhovi Makuškovi co jest vzato, na dvoře na vartě u mezery že stál. Syn kudy je tam vlezl, že neví, a jakou sou zbraň měli, taky že neví. Že vzali sukno mistrné barvy, šerku, plášť, kabát nedodělaný, lindiše, plátno. Že byl toho s dobrý pytel, máslo ve vědýrce s hrnečkem. Vopravovali sobě to v jivíčku u lavek, z jednoho pytle do dvouch to vundavali. A tak syn nesl jeden a on druhý a že s tím upřímo domů šli a hned ženě ukázali. A ona že jim lála, až se třásla, a oni že to schovali pod slámu, obavajíc se nějakého přehledávání.
Peníze, kderé Jan, syn jeho, vzal Václavovi Pastvovi, z těch že mu dal půl třetí kopy. A půl druhý hned že obrátil na ourok. A když syn u vězení byl, tehdáž že jest se přiznal, že je má u Hájka pod capouchem u pece. A on že tam šel a že jest je vzal.
V středu jminulou, když přišel nočně k synu, že jest smejšlel, strojíce se asi po dvouch nedělích ke žni, aby mu Jan, syn jeho, asi věrtel mouky dal. A on že přišel s pytlem. A když ponocný k němu se blížili, že do toho pytle kámen vložil, aby váhu měl, a tak svinuvší jej, do trní zahodil. A že by Hájkovi to byl zase nahradil na pivě. A tak, komu co vzal, že dobře ví, jak toho zas vynahraditi. A na to dobře pamatuje, kdy mu tak kdo co dobrého učiní.
Synu, že jest řekl, když klíč od truhlice své ztratil, aby do Timákova šel a dal sobě kováři vytrych (paklíč) udělati, aby nějak mohl truhlici odevříti,, a on že šel.
Item že sloužila u něho Zuzana, dcera Kříže hluchýho z Plzně rok celý, ta že mu věrna byla. Však že nočně, když ženy jeho doma nebejvalo, do komory i na něho lezla a hejbala, příčinu k zlému skutku dávala, tak že se zdržeti nemohl, až ten skutek s ní vykonal, tak že dítě měla; ale on že neví, aby mu otcem býti měl.
Item Magdalena, dcera Honze Švorce, tesaře z Plzně, trvám že u mně sloužila rok, ta mi tolikéž příčinu k zlému skutku dávala, tak že potom dítě měla. Ale otcem že neví, aby byl. Vystrašila na mně s přátely svejmi 40 kop.
Item v stodole v prostřed perny že sobě jámu vykopali a když vojáci jeli, že do té jámy nádobí cínový, kožichy a někderé jiné věci schovávali.

Na trápení co vyznal, feria II. post Johannis Baptistae anno 1599
Léta 1599 v pondělí po sv. Janu Křtiteli (28. června 1599) Petr Mozolín, mlynář, právem outrpným tázán, vyznal:
Že Barbora, žena jeho v Plzenci z poručení jeho vypálila sirnou svíčkou, do stodoly Špínovy škulinou ji strčivši, pro řeku, od Špíny vypověděnou, že ryby v neděli lapal. Žena odpírala, že jí křivdu činí, než, že on mu pohrůžku pro tu řeku činil, že mu toho neodpustí. A po tý brzo oheň vyšel. Potom řekl jí: “Nu když tak chceš, já to na sebe přijímám”.

Když u Diviše Tkadlce mléko kradli, žena s nimi byla. Přiznala se, u Říhy Makušky že pokradli, když mu Ambrož, syn jeho pravil, že mívá pěkné kůže, a oni všichni byli votrhaní, chtějíc na sebe něco zjednati, a když koží nebylo, ty šaty vzali.

O penězích, knězi Dejšinskému (Janu Lebovi) pokradených, že jednu kopu sám přijal, se přiznal. Ten lotr Voda že mu křivdu udělal, tak málo mu davší.

Po trápení opět vyznal na předkládání práva.
Nejprve že měl činiti skutečně s Maruškou, dcery Bláhy ze vsi Sedlce. A ta že měla svého muže, a že ho sama pobízela a k tomu skutku příčinu dávala.
Podruhé v Losině s Maruškou Vokounovic, když ještě žemle prodávala, že také činiti jměl a že též svého muže měla.
Item teď z jara že mlynáři na mlejně Mozolínovským z zahrádky lepenici do komory prolámali a touž dírou prolámanou asi za 18 neb 20 bílejch chleba kupovanýho pobrali a ten ve dvou pytlích domů nesli a vše v noci. O tom, že ona věděla, chleba jísti pomáhala.
Item Šímovi Zímovi pod Dolejší Lukavicí že s Janem synem svejm v noci z marštale krávu ukadli a potom jí doma zabili a že ji za stodolou poměli u nějakého kulí, obávajíce se přehledávání. A všickni že ji spolu jedli. Žena že věděla o tom, že jest kradená.
Item v Timákově Kyliánovi kováři že ukradli jalovici a doba zabili i snědli všickni spolu.
Item ševci Timákovskýmu o masopustě s synem ovci že ukradli.
V středu vyznal: že se upamatoval, že v Kotorově Urbanovi jalovici v noci ukradli.
Item taky zmínka nebyla o tu mou děvečku Voršilu, aby s ním kde byla. Spamatoval jsem se, že sem jí dnes tejden sebou vzal, aby mi pomáhala ty mouky nésti od Hájka, kderou nám Jan dáti jměl. A nechal sem jí tu za tou ohraženou zahradou, aby mně počkala.
Teď letos z jara, když vovce prali, přiběhla k nám jedna vovce černá. Tu sme také zabili.
Item že mu Jan dal ze z mlejna Václava Pastvy půl kbelce mouky, kderá byla Říhy Makušky. Tu se mnou Voršila dcera má byla, aby mi té mouky nésti pomáhala. A čekali sme na ní pod pilou až do 4 hodin na noc.

Provazem strestán.

Vyznání dobrovolné Barbory, Petra Mozolína mlynáře ženy,
poddaný pana Karla Kokořovce.
Když peníze Hájkovy přinesli, že je čtli a ona že jim jich čísti pomáhala a že nebylo než 19 kop.
Loňského roku před vojáky že nádobí cínový, šaty a některé lepší věci že do komínu schovávali.
Item když Divišovi tkalci v Staré Plzni mléko kradli, že s nima byla.

Na trápení co vyznala:
Léta 1599 ve čtvrtek po sv. Petru a Pavlu (1.července 1599),
souc právem outrpným tázána, vyznala, a k tomu všemu, co jesti Petr Mozolín muž její před trápením dobrovolně na trápení i po trápení na ni vyznal, se přiznala, že to všechno tak jest, že jesti oheň u Jana Špíny, měvši uhlí v hrnečku sebou, svíčku sirnou rozsvítila a skrze škulinu do stodoly do slámy vstrčila a tak zapálila. To že s poručení muže svého udělala.
O krádeži všechný, kterouž sou muž její s synem činili a na trápení se přiznali, že věděla, a toho jim užívati pomáhala.

Mečem strestána.

Vyznání dobrovolné Voršily, dcery Petra Mozolína
poddaný pana Karla Kokořovce z Kokořova.
Že jesti Jan, bratr její k tomu mocí nutkal, když semena lněná pod krovem sklizovali, aby mu k zlýmu skutku povolila. Ona že mu se bránila a potom povolila. Podruhé že skutek spolu činiti měli v žitě za marštalí.
Ortelována k meči. Ale potom na žádost p. Karla Kokořovce jako vrchnosti na grunty jeho při poddaných odeslána. A tak se zpráva dávala, že by někam daleko pán ji dáti poručil.