Travička

Nymburk 1-13.9.1571
Léta etc. 71 v outerej po Narození Panny Marie dána Anna, která lidi trávila, k outrpnému právu. I jsa tázána, vyznala toto:
Když sem šla s mužem svým skrze les, zavedši mne do lesa, vzal mi tři kopy míš. a šatky, který sem měla. A k tomu mne jest upral. Nechal mne v těchto lesích, šel pryč ode mne. A já chodíce po tom lesu, již kvíčerou bylo, i vyšla sem z toho lesa. Trefila sem ke vsi Vrutici, jest nedaleko od Lysý. I šla sem pláče do jednoho dvoru, kterýž jest na kraji po tý straně k Lysý sám o sobě. A jest tkadlec v něm. I otázala se jest mne nějaká osoba a jest nevelmi veliká žena, obstarožní: “Proč pláčeš?” A já domnívajíce se, že jest hospodyně, prosila sem jí za nocleh a toho sem jí toužila, že jset mne muž upral. A vzal mi tři kopy míšenských a šaty, který sem měla, a k tomu mne upral. A má sestru u Nymburga.
I řekla mi ta osoba, neumím ji jmenovati, zdá mi se, že jí Důra říkají: “Pomstila bych se na jejich přátelích!”
I řekla sem jí: “Kterak bych se pomstila?”
A ona dala mi v papírku ty přípravy a oznámila mi, že je hutrejch. “Než jest ho málo! Jdi do Prahy a kup toho hutrejchu víc! Však se ho doptáš! Řekni jedno, ať prodají hutrejchu, jako myši moří nebo tráví!”
I koupila sem ho za sedm malejch. A kázala mi mochomůrek natrhati a to spolu zetříti a jim to do jídla, těm přátelům, dáti.
A když sem s Prahy šla od Toušimě přes bor, natrhala sem těch mochomůrek. A tak sem to spolu zetřela, jak mi rozkázala. I přišla sem do Nymburga k těm svejm přáteluom. Tak sem to do jídla vsypala a zamíchala sem to v hrnci v tom jídle. Neb kdyby jí nebylo, tý jistý osoby, že bych se já v to nedala. Ani sem na to mysliti neuměla.
Byvše přivedená nějaká Důra nazejtří v středu, spatřivše na ni táž Anna oznámila, že ta není.
Ve čtvrtek po Narození Panny Marie byvše přivedena Markýta s téhož dvoru, jak na trápení pravila, když byla před ni do katovně vpuštěna, ihned jí vůči mluvila: “Že si ty mne na to navedla, abych je, svý přátely, otrávila!”
A tak hned byla táž Anna na valy vedena a outrpným právem táž Anna tázána byla. I vždy jest na tom stála a tý Markýtě jest všecko vůči namluvila: Že si ty mne na to navedla, abych je trávila. Nebo kdyby tebe nebylo, já bych v toto místo nepřišla. Nebo já skrze tebe o hrdlo přijdu.
I majíce táž Anna svůj konec bráti, žádala jest táž Markýta: “Milá osobo, neber mne na svou duši!”
A řekla táž Anna: Když ty budeš v těch místech jako já, povíš jinak! Neměla-li si mne mladou nač lepšího vésti, mohla si mne na to nevésti, jsa já mladá.
A což sem koli na trápení i před trápení i po trápení mluvila, na tom na všem umírám.

A tak jest mistrem popravním zahrabána.