Cedule zrádná a odpovědací

Cedule zrádná a odpovědací, lípáním pálením pánům Táborským i vší obci při městě Táboře.

Smolná kniha Táborská.
Vzkazujem vám službu, páni Táborští! Co se dotejče přátel našich, kteříž jsou zahynuli při městě útrpném právem (ps. prawie), divíme se tomu, jsouc vy páni rozumní, dopustivši na ně útrpné právo, že ste se jich neptali, našich přátel, mají-li jaké rodiče neb přátely svý. Tehdy, když vy koho dostanete, souc moudří páni, zdali ste posla neměli? Nevěřím tomu, kdyby se jich ptali, aby vám vo nás vo přátelích nepověděli. Že ste vy naše přátely světa provodili, i nevíme, skrze jakou příčinu, i proto my vám píšeme, páni táborští, skrze přátely svý, kterýž sou zde konec vzali, a my nevíme proč, abyšte sobě rouzuměli. Však při jiným městě královským nikdy toho nenejde, aby se neměli zeptat, kdo je vodkud.
Tedyž my krevní rodičů svých nemíníme zlehčiti toho, abychom takovou věc prominuli skrze přátely svý, poněvadž ste vy svývolně učinili bez naší vědomosti, mnohši se v tom dobře doptati, než světa ste je sprovodili. Tehdy nevíte, kde kdo vodkud je, a nebudete věděti. Pak zvíte, co vám to přinese. Také toť my vám vodpovídáme skrze přátely svý statkům vašim, neboť sme prví psali. Juž na tom více zavazujeme, psáti více k vám nebudeme, než mstíti se budeme skrze přátely svý, poněvadž ste tak svývolně učinili.
Zdaliž nevíte, že my nemůžeme přistoupiti k statkuom vašim, jakž ste neníčko opatření vopatřeni (!), že bychom vám škodou vládli, kdybychom chtěli kterou hodinu, leč s námi smlouvu vezmete, abychom vám škody nedělali. Ještě vám předpovídáme: Nejsme tak prchliví, jako ste vy byli nad našimi přátelmi. Protož my vám píšeme, abyšte se s námi smluvili skrze přátely naše, jestli nechcete přijíti o statky svý.
Píšeme k vám vo dvě stě kop, jestli chcete s námi smlouvu vzíti, abychom statkům vašim nepřekáželi skrze přátely svý, kteríž sou zde zhanuli bez vědomosti naší. Nebo vo kterou sumu píšeme, abyšte nám kladli, a kdež místo poznamenáme, nikdý jinde: Jdouc k Selčanům za Jesenici, kdež ten veliký rybník pod Jesenicí, proti hrázi podlé cesty silnice po pravej straně jdouce vod Tábora, jest louka nevelká, nebo stojí na týž louce dvě hrušky pro paměť. Tu na též louce vydáme znamení. Trn tu postavíme a na tom trnu kus bílýho šatu pro lepší paměť. A místo tej sumě připravíme, kdež ten trn stane.
Jestli nám tu sumu klásti budete, pokoj vám chceme dáti. Neb již víme, že svých přátelům nic nespomůže, když sme při tom nebyli, když ste se s nimi tryzňovali. A snad bychom takové věci nedopustili, veře Pánu Buohu, a proto vám toho nechceme zlehčit, Buoh věčný nad námi!
A když by tu sumu položili na tom místě, abyšte to znamení pryč vodtrhli. A tu sumu abychom vyzvedli, kdy bychom chtěli. Aneb to znamení daleko není vod tý hrázi, je dva hony a půl míle není vod Sedlčan. Však uhlídáte to, že je podlí samé silnice. A jestliže nám též sumy nepoložíte, že vám to tu takovou škodu uděláme, než se nejmíně nadějete, a hned naprosto v těch stodolách, kdež za městem máte, kdež která koliv věc bude.
Pakli vám bude mnoho stratiti skrze málo neb za tisíc anebo za dva, kterýž vám pak bude lítěji čili dvě stě nám dáti. Proto vás ještě prosím, abyšte nám tu sumu kladli, než se škoda stane skrze přátely naše, abyšte tomu rozuměli. Jestli budete tu sumu klásti, chcem vám pokoj dáti. Dávámeť vám dobrou vejstrahu, tento pátek po svatém Matouši by nám tu sumu kladli ve dvaceti hodin.
Zdali byšte vy u toho místa osadit chtěli vzíti, my se v tom dobře opatříme, než bychom my sumy vyzvedli, a když budem chtíti.
Na ten čas s tím vás Pánu Buohu poručíme. A potom budete vo to múdřejší, čím se spraviti etc. můžete.
A m e n.