Z knihy Historie trestu smrti
Napsal: Martin Monestier
Jedním z nejhorších mučících prostředků je krysa. Tato mučidla byla dopodrobna popsána čínským katem v knize Octava Mirbeaua Zahrada muk (1899). Zde si uvedeme jen krátké shrnutí (zahradu muk, knihu mám, ale zatím jsem se k ní nedostal, možná v budoucnu uvedu více. PZ).
Nahý odsouzenec poklekne, skloní záda k zemi a poté je přikován okovy kolem zápěstí, kotníků a krku. Do velkého hrnce s malým otvorem ve dně je vstrčena krysa. Doporučuje se nechat krysu několik dní vyhladovět, aby byla divočejší. Pak je hrnec přiklopen odsouzenci na zadnici, přičemž se dbá na to, aby hermeticky přiléhal a byl všude dobře utěsněn jako obrovitá léčivá baňka a tlustými řemeny byl upevněn k opasku obepínajícímu odsouzencův trup. Poté se do díry v hrnci vstrčí rozžhavený pohrabáč. Krysa bude dělat všechno pro to, aby unikla rozžhavenému konci a oslnivému světla tyče. Začne zmateně uskakovat, šplhat a pobíhat po stěnách hrnce, skákat a padat, přebíhat odsouzenci po zadku. Toho budou nejprve její pohyby lechtat, ale pak ho krysa začne škrábat a kousat svými ostrými zoubky v zoufalé snaze najít únik přes rozdrásané a zkrvavené maso.
Jenže úniku nenachází. Tedy aspoň v prvních okamžicích zmatku únik nenalezne.
A šikovné vytrvalé pohyby pohrabáče ji neustále pronásledují, ohrožují, ožehávají jí srst. Počínání odsouzence, jeho řev a cloumání zvyšují paniku krysy a ke všemu se připojí ještě opojná chuť jeho krve. Pod mučivými dotyky žhavého pohrabáče a rozjitřená bolestí svých popálenin nakonec krysa objeví únik.
Začne se hrabat jakousi norou v odsouzencově řitním otvoru a pronikat do jeho těla, svými drápy a zuby bude cestu freneticky rozšiřovat a ve své snaze nepoleví. Zemře uštváním ve stejném okamžiku jako odsouzenec, který po půlhodině hrůzných muk vykrvácí, či spíše skoná nesnesitelným utrpením a šílenou bolestí.