Vyznání žháře – kováře Víta Šercera

Rokycany – V outerej po sv. Františku léta 1596 (8. října 1596).
Loňského roku, když jsem byl v podruží u Kubíčka v Bříze, přišlo do domu nějaké pachole s hrubými (dlouhými) vlasy. A já trestal tak jako i jiní mne trestávali a voholil jsem je. Tak přišedše ke mně Kouba, lál mi a pral mne kratcí, až mu se stajskalo.
I řekl jsem mu: “Budeš toho litovati, nežli málo mine”.
Potomně střelil jsem do stodoly jednou. A podruhé sem nabil broky a koudelí a střelil sem také na vrabce k stodole. Ale koudel vypálená k stodole nedoletěla. Až potom v noci přede dnem vzal sem hlavničku rozpálenou a strčil sem do Koubovy stodoly a lehl sem do lože. A když se voheň vzňal a pokřik se stal, já také sem vstal a pomáhal hasiti. A oni hned na mne naříkali, že sem to učinil. A tak dvě stodoly a s obilím, Koubova a Sejcova shořely. Pročež sem na outěk se dal.
A utíkaje, sám sem sobě pomyslil: “Pane Bože, co sem to učinil?” A již utíkám, dočkám jich. A když mne dohonili, vsadili mne do klády a dali na mne řetězy a zámkem jakýmsi zamkli. A já, vzavše hák, ten zámek jsem přerazil, až mi kus k hlavě uskočil a utekl jsem.
Podruhý, když sem se znova do vězení dostal, přísahou na Boží Umučení, v rubáši kleče mezi dvěma svícema toho sem odpřísahl, že vinen nejsem. Avšak sám u sebe toho sem velice litoval, Pána Boha za odpuštění prosil. Nyní pak po třetí, na zápis puštěn jsouce, opilý sem se v tom pronesl, že vesel býti nemohu, dokudž tu ves před sebou vidím. To přičtu svému nerozumu a opilství.
Však vinen se dávaje a toho srdečně lituje, prosím Pána Boha za odpuštění, a pánův, aby mi smrt lehká učiněna byla.
I jest mečem sťat.
V registrech důchodních r. 1596-7 je poznamenáno: Vydání mistru popravnímu: Od utracení Víta Šercera kováře s outratou 5 kop 37 gr. 1 den.
Mimo to Murkusovi Ondřejovi dáno, co mistr popravní u něho protrávil, když Víta Šercera utrácel 2 kopě 30 gr.