Zloděj, žhář a cizoložník po zásluze potrestán

Rokycany – léta 1596 v outerej po sv. Magdaleny (23. července 1596)
Na původ urozeného vladyky p. Václava staršího Karla z Svárova na Suchomastech a Voseku k outrpnému právu jsa podán, vyznal Jan Prašivek, pastejř Těnovský:
Ukradl jsem vovcí, zde na Rokycanech když jsem pásal, 12. Dvě byly p. Martina Bakaláře, dvě p. Havlíka, jedna Jana Píseckého, tři Lorence Kůly, dvě pí. Srncovy, jedna Hrubečkovy; a jedna čí byla, již nepamatuji. Ty jsem všecky doma snědl, loj na kahanci spálil a kůže jircháři prodal. Ale on se domníval, že jsou z mých ovcí. Žena má o tom všem věděla.
Stanislava Plačka, šafáře Těnovského, s Václavem, švagrem svým, který za pacholka vovčího v Poříčí (nyní Spálené Poříčí) slouží, že mi bránil v lukách pásti, měl jsem na sv. Trojici zabíti a na něj čekati, když by do lesa šel do Doubrav. Švagr měl ho nejprv holí uhoditi a když bychom ho zabili, měli jsme prač ujíti. Žena pak má z toho mně trestala.
P. Suchomastskýmu (Panu Václavu st. Karlovi ze Svárova na Suchomastech a Oseku) stoh senný ve 4 hodiny na noc sem zapálil. Kterýž hořel až do rána.
S sestrou ženy své jsem cizoložil a s ní na jednom loži s ženou svou jsem líhal a žena se na to dívala.
Žena jeho, jsa přítomna při trápení, přiznala se, že jest s ňú na jednom loži líhal, ale že tehdáž sestra její stonala, ale skutků neviděla.
Stanislavu Plačkovi dvůr s švagrem svým měl jsem vypáliti. Žena má kravám mléko odjímala a nějaké koření v hrncích vařívala a dobytkům píti dávala.
Žena jeho tomu odpírala, ale aby nepálil a nezabíjel, že z toho jeho trestávala, se přiznala.
I jest mečem ztrestán.
A žena jeho, poněvadž pán ze Svárova to sobě na rozmyšlenou vzal a potom od toho upustil, na zápis propuštěna.
Tento zápis se zachoval ve knize rychtářské III.: Anna Kladrubská, dcera pastejře z Kladrub, žena Jana Prašivka, zavazuje se na 6 mil dálky gruntův pána ze Svárova a města Rokycan prázdna býti.