Nymburk, 10.-.12.4.1584
Léta 1584 v outerej po první neděli, Provodní, jest přistoupeno právem outrpným k Havlovi pískačovi, kterýž vyznal:
Předně že jest šestkrát Jiříkovi Lukáškovi jáhel ukradl a n. starýmu Říhovi je prodal.
It. že když pískával v Skrchlebích, v Jizbicích, v Chlebích a tu okolo města, it. všudy v Strakách a jinde, bral šaty chodicí, peníze, viděl-li jest u koho, buď z váčku neb z kapsy, kde komu mohl vytáhnouti. A k čemuž mohl, že ukradl všecko. Tplikéž i slepice že kradl a prodával.
It. že Lidmile mydlářce plece ukradl a v cihelně je strojil.
It. Viktorinovi Opendovi skopce že ukradl.
A tak od devíti let že bral a kradl, k čemuž jen přijíti mohl.
It. p. Janovi Hlavnicovi, na ten čas promátorovi, jednou s Janem Liškou, Mikšem Kučerou, Václavem Chmelíkem, Janem Čejkou, Mikšem Páperkou ukradli 40 vovec a do Rožďalovic hnali je a tam prodali. Přes město je hnali, z nich clo dali. A jemu z nich dali 3 kopy míšenských.
It. vyznal, že visalce řezával. A s ním byli Jan Koudelka, Mikeš Karas, jinak Čížek, Vít Benešů, oni čtyři sami. A řebřík sebou vod města z předměstí vzali. A že s ním po jarmarcích chodívali, a k čemu přijíti mohli, kradli.
It. vyznal, že Anna krčmářka v Vrbové Lhotě vo tom všem, kam sou takové věci od těch viselcův dívali, dobrou vědomost má.
It. v Ratěnicích krčmářka Kateřina, ta také o tom o všem dobře že ví.
It. v Novém městě u Sklenáře, jenž slove V kamenným domě, a samý krčmářce že říkají Maruše, ta o tom také o všem dobře ví.
Pacholci pak, ti že nejvíce svůj byt mají v Novém městě u tý Maruše, též tu blízko v Břežanech.
Co se pak dotejče masa řezání z viselcův, to že jsou sušili a prach z toho dělali a tím lidi že trávili.
V středu po též neděli, když páni radní s panem rychtářem městským k témuž Havlovi pískači do katovny vysláni byli, vyznal:
Když jsou ty viselce vyřezali, to do mošny vložili. S tím do lesa šli a u Sovků byli a pili. Než nechali jsou co toho v městě, že neví; on že čekal za vinicemi, jdouci k Hořátvi, až k němu přišli. Odtud že šli s tím do Vrbový Lhoty a nětco toho u krčmářky nechali. Za to peněz jim nedala, než co propili, za pivo nic vzíti nechtěla.
It. z Vrbový Lhoty že šli do Ratěnic. Tu že jsou jeho tovaryši Káče krčmářce nemálo toho prodali a za to jim 1 kopu míšenských dala, kterouž oni dali do čepu. A když pili, že vyšel ven. A ta Káča krčmářka tu jednu pečeni v síni nastrkovala na rožeň. A on jí řekl: To jest hrubá pečeně! A ona mu řekla, aby šel v jebák do světnice! V prsku pekla tu pečeni. A on se jí optal, co bude tou pečení dělati. A ona řekla, že z ní nadělá prachu a do piva to bude sypati a tím lidi tráviti.
It. z Ratěnic s tím že šli na Nový město a tu krčmářce, Jana Sklenáře manželce v kamenným domě, že neví, jak jí říkají, než že slyšel Maruši ji jmenovati, tolikéž připověděla, že jim, když jí to jedno tovaryši jeho prodali, peníze dá, až zas půjdou. A tu že jsou sebou měli provazy a košile z viselcův i ruce. A když ji uhlídá, že ji pozná a vůči jí to mluviti chce.
Vostatek pak toho že v Břežanech prodali krčmářce. Též že peněz jim nedala. A to že jest v pravdě tak a skutečně se nejde. Než krčmářek že jmenovati neumí. Než když je uhlídá, že je pozná, jim to mluviti vůči chce i na tom umříti. A ony že jej znaly býti tovaryšem jich.
A to že jsou teď vo masopustě učinili, když ti lotři byli zoutráceni. A oni to roznášeli po těch krčmách.
Ve čtvrtek v katovně před pány vyznal, že před desíti lety takové vohavnosti vykonával a zde, když jich to mnoho zvěsiti dali, ty viselce zoutínal a zvyřezoval. A ktří jsou s ním byli, zemřeli v mor, i ty krčmářky za Kouřimem, jimž to prodáno.
It. Jak byla před dvěma lety žena s mužem utracena, že je zvohavil a zoutínal s tovaryši svými.
Tovaryši jeho, když to páchali vo masopustě, byli tito zejména: Matěj Švakerka, Jan Švakerka, Matouš Beneš, Jan Kuchta kulhavej, Jan Peterka. A že jdou čtverem a bejvají v Břežanech, též v Novým městě.
It. vyznal a přítomné mluvil krčmářce z Vrbové Lhoty, že u ní byli nedávno s Janem Páperkou a že jsou ji nechali jedněch těch potřeb a košile. A když bude v těch místech jako on, že víceji bude mluviti a poví nežli on. A že ji dobře zná, že jest ona ta.
It. v Ratěnicích u krčmářky že toho nechali tří kusů a pečeně. A dala jim za to tolar, kterejž dali do čepu, víc peněz pravíc, že jim potom dá. Že jí dali košili a v Břežanech nechali druhé, do kterých oni ty věci zavázali a do piva vpouštěli.
Na Novým městě krčmářce nechali tří kusů. A Anna že jí říkají, mladičká že jest. A to jí vše chce mluviti vůči i na tom umříti.
Povídání o právu, výslechu a trestu v Českých dějinách, převážně z 16. a 17. století.
