Otčím učinil násilí děvčeti

Pardubice, 16.6.1575
Adam Lichva z Moravan, jsouce puštěn na dvorec, toto dobrovolně vyznal:
Já nepamatuji, co sem s tím děvčetem dělal, neb sem byl při opilým spůsobu. Než co sem koliv dělal, vám se na milost dávám.
Jakub, syn Čapků z Sezemic, tuto zprávu o tom násilí učinil:
Když sem přišel z Moravan ve čtvrtek po svatým Vítu léta tohoto etc. LXXV., šel sem do dvora Adama Lichvy. Chtěl sem pohleděti na ty děti, kterýž zůstaly po nebožce Dorotě, sestřenici mé, u ženy toho Adama Lichvy. Hledal sem jich v domě. A když jich tu nebylo, šel sem na zahradu a uslyšel sem, že dívče zakřiklo v stodole. A já řekl: Hle, snad tam někde hrají. I šel sem a odevřel sem stodolu. A to děvče leželo roztažené na slámě a Adam Lichva ležel na ní obnaženej. A já mu tu hned řekl: “Což děláš?” A on Adam řekl: “Ležím.” A já jemu zase řekl: “Dobře ležíš a utěšeně!” A s tím sem šel odtud.
Kateřina děvče, dcera nebožtíka Matěje Lichvy z Moravan, toto oznámila:
Já sem šla na slámu do stodoly a on Adam Lichva, votčím můj, šel za mnou. Porazil mne na slámu a odkryl mne a lehl na mne. A sám se také vodkryl. A já sem křičela. A tak se mnou ležel asi čtvrt hodiny a cosi do mne strkal. A mne bolelo, i skřikla sem. A v tom přišel tam Jakub, strejc můj. A on se se mne svalil.
Zdání.
Pro takový zlý oučinek, kderého se násilně s tím malým děvčetem dopustil, má ku právu outrpnému pro lepší vyjevení toho oučinku podán býti.
Potom souc dán ku právu outrpnému toto vyznal:
Co sem prvé pravil, to ještě pravím: Co sem z vopilého spůsobu učinil, již tomu nevím co říci. K tomu se znám, že sem chtěl smilnej skutek s Kateřinou děvčetem, kterému sem otčím byl, vykonati chtěl. A když sem na té Kateřině děvčeti v stodole ležal, v tom jest přišel tam Jan, Čapků syn, a já sem se s ní dolu svalil. A pro mladost toho děvčete toho skutku sem vykonati nemohl.
Když sme šli spolu z posvícení z Sezemic s nebožkou ženou svou na den svaté Trojice a já napřed šel a ona s Kateřinou Vítkovou za mnou šla, potom sem stál za žitem a řekl sem jim: “Dejte peníze!” A žena má řekla: “Ale, co sem se tebe velmi lekla!” A tak sme spolu šli domův. A potom se vona v noci roznemohla a hned v středu umřela.
Ortel.
Právo městské kapitola XL. artikul I. o násilí panen a paní takto praví: Násilník řádně přemožený má sťat býti. Nadepsaný pak Adam Lichva, že takové násilí děvčeti malému, let nemajícímu (jsa jí votčím) učinil, měl jest těžší smrtí, kolem obvostřeným, trestán býti. Však ta se mu milost činí, aby podlé toho práva na hrdle mečem trestán byl.