Tábor, 4., 25. a 28.8.1628
Léta Páně 1628, 4. Augusti mezi 17. a 18. hodinou Kateřina Šafránková, jsouce k útrpnýmu právu v městě Hradišti hory Tábor podána, v přítomnosti pánův relatorův, p. Simeona Raušara a pana Jonáše Školiastora, tato vyznání učinila:
Před trápením.
- Otázka na ni byla učiněna: Zná-li se, že jest dítě svý zamordovala? Oznámila: “Znám, že jsem je zamordovala z návodu muže svýho. A co sem prvé mluvila, k tomu ještě se znám.”
- Otázka na ni učiněna byla: Proč jest je zamordovala, když jest s ním oddána byla? Oznámila: “Pravil, že mu hanba bude, že má mnoho přátel.”
- Co se dotýče líhání s otcem oznámila: “Jináče praviti nemohu, než jsem s synem jeho to dítě měla. A jak živa na to jsem mysliti neuměla, abych s otcem líhati jměla.”
Na trápení. - Když z řebříku stržena a pálena byla, nic nekřičela, nežli řekla: “Prosím pro milosrdenství boží, páni, však jsem žádným jiným toho dítěte neměla než s tatíkem!” Potom zase hbitě řekla: “Z synem toliko!”, když otázka na ni činěna byla.
- “S tatíkem jsem nikdá neměla činit! Jeho hřích na věky bude.” Když tázána byla, proč ten hřích jmíti bude, oznámila: Že ji namlouval synu svému a s žádným jiným že jí nedal mluviti. A že jí všickni jak živi nic dobrého neudělali. K tomu že jí pravil, aby činili spolu, co chtějí. Když se jim zdá dlouho čekat, že jim dlouho odkládat nebude, leda do letnic.
Po trápení.
Když napomenuta byla, poněvadž na tom světě krátce živobytí jejího jest, pročež aby se vyznala a pravdu pověděla, nechce-li nyní povědíti, aby mistru pověděla, řekla: “Dobře! Ale toho nemohu praviti, abych jměla s tatíkem cizoložit, než co se dotýče syna. Neb on pravil, že sám z toho bude odpovídat, kdyby k čemu přišlo.”
Téhož dne s povolením p. p. p. (pana purkmistra, pánův) k žádosti p. hejtmana Radenínského a pánův plnomocníkův páni relatores vejše poznamenaní práci vážili k týž Kateřině Šafránkový. A tu opět otázka na ni učiněna: Již-li jest se rozmyslila, aby co pravda jest, oznámila, obzvláště v tom artikuli, co se dotýče otce muže jejího, měla-li jest s ním činiti?
Odpověděla: Aby Bůh o její duši nevěděl a aby měla umříti ihned, že jest s otcem nic činiti neměla. A že jest ji někdo před vrchností její pomluvil.
Proč jest ucházel otec?, dotaz na ni byl. Odpověděla: Že jest se ukrýval pro náboženství.
Co se dotýče, když jí mluveno bylo, proč jest při trápení pravila, že s tatíkem to dítě měla, oznámila: Že jest toho nemluvila a že toho nepamatuje. A pokudž jest co mluvila takového, že jest z trápení a velikého leknutí mluvila. A že to duší svou pečetí, že jest jak živa s žádným činiti neměla, nežli s neboštíkem mužem a s tímto druhým mužem. A kdyby tatíka na svou duši vzíti měla, že by z toho hřích jměla a težce před Pánem Bohem odpovídati musela.
Léta 1628, 4. Augusti K. Šaf., u. a st. rytíře Jana staršího Černína z Chudenic poddaná, jsouce ku právu m. H. h. Thabor pro své zlé vejstupky podána a outrpným právem tázána v přítomnosti p. relátorův od J. M. C. p. r. p. p. zvolenejch p. S. Rauš a p. Jonáše Školiastera, též p. Ondřeje Fučíka žirovnického ouředníka panství radenínského a p. J. Hanz. a Vác. Pajtytara jakožto plnomocníkův zřízených taková vyznání učinila.
NB.
Léta 1628, 25. Augusti táž Kateřina Šafránková, jsouce po druhé k outrpnému právu podána, tato vyznání učinila:
Před trápením.
Co se dotýče obcování s otcem, že jináč praviti nemůže, nežli co jest předešle mluvila, aby se s ní dálo, co chtělo.
Druhé: strany peněz netoliko jednoho tolaru muže svýho, ale ani krejcaru neviděla. Jináče že nemůže praviti. Že již vidí, že do tý hlíny má jíti a to že chce duší svou spečetiti. A aby to někdo na ni, aspoň dítě, ukázal! Ano, že by děti její o tom též nětco vědělym aby se jich ptali.
Na trápení.
Že neví nic více, nežli co jest prvé pravila. Do země že to chce z sebou vzíti, že jest jak živa žádných peněz neviděla. A že se jí tu veliká křivda děje. Co se dotýče toho dítěte, že manžel její na ten mord ji navedl. Matka že to mohla všecko v domě pěkně spraviti.
Ortelována 28. Augusti a 1628 za purgk. p. Joachima Nedělky.