Dobruška, 21.6. a 14.10.1636
Vyznání Doroty, dcery Adama Dvořáka ze vsi Přepych, 21. dne Juni 1636 na rathouze:
- Že nemoc její na ni přišla u Městce na louce, když šla k svému tatíkovi. A tam dítě porodivše, Pána Boha se velmi dokládajíc, že bylo mrtvé a pod jakýsi keř že je do vody vhodila.
- Toho skutku smilného že jest se nikdy jak živa s žádným jiným nedopustila, než s Matějem Pánkovým ze vsi Mezříče. Ale však on že ji na to nenavozoval ani nenavedl, aby to dítě zahoditi měla. Že jest je proto zahodila, aby se to na ni neproneslo.
- dne Juli opět na rathouze:
- Tak jako předešle mluvila, že to dítě mrtvé porodila a potom do vody vhodila.
- Že se jejího těla žádný ještě z lidí nepoctivě nedotkl a s ní obcování neměl, kromě ten Matěj Pánků z Mezříče. Jindy že jest se vždycky dobře chovala. A jak se jí Matěj Pánků přichytil, že minul rok o s. Duše.
- Že upřímně povídá, že to dítě bylo trošíčku živý a v hrsti jí umřelo. Nesmějíc se pak žádnému svěřiti, aby vyjeveno na ni nebylo, že jest je do vody zahodila. Ale na to že ji nikdy žádnej nenavedl. Prosila pro Boha za milost, aby věku jejího mladého ušetříno bylo, že již chce do smrti své života svého polepšiti a Pána Boha za milost a hříchů odpuštění prositi.
Téhož dne v šatlavě pak, jsouc opět náležitě od osob radních napomínána, i potomně mistr popravní s svými instrumenty, kterejž se jí ani nedotekl, pro strach byl jí před oči představen. Tu teprva přijavši napomenutí, v důvěrnosti se vyznala, že byť s ní jakkoliv učiněno býti mělo, že již pravdu povídá. Když jí Pán Bůh pomohla, že bolesti na sobě necítila, nemaje z tu věc rozumu, obávaje se, aby na ni pronešeno nebylo, že s ním uhodila o keř a ono, maličko ještě živý jsouc, umřelo. Potom že je do vodičky vhodila. Víc že neví co mluviti. Než pro Boha milosti žádajíc prosila a na kolena klekala, aby na mladý věk její pošetříno a provinění její odpuštěno bylo, že se nechce do smrti víceji nic zlého dopustiti, ale již Pána Boha v hněvu pokáním pokojiti.
Vejpověď právní.
Tak, jakož jest Dorota, dcera Adama Dvořáka ze vsi Přepych, pro své zlé a nešlechetné chování z poručení urozeného a statečného rytíře, pana jana Rašína z Rismburka, hejtmana panství oppočenského, do vězení šatlavního se dostala, ty my purgmistr a radda města Dobrušky, slyšejíce vinění ku právu položené od slovútného p. Jindřicha Huši Pacovského, J. C. M. rychtáře města Dobrušky nařízeného plnomocníka, též odpověď Doroty, dcery Adama Dvořáka ze vsi Přepych, považivše toho všeho bedlivě a s pilností, vhlédše v práva městská a zřízení zemská, majíce Pána Boha všemohoucího v paměti, takto o tom s vejhradou J. M. Kr. vrchního práva nalézajíc vypovídáme:
Poněvadž jest se to z odpovědí a vlastního přiznání Doroty, dcery Adama Dvořáka, vyhledalo, že jest se nad Pánem Bohem a přikázáním božím zapomenula a skutku smilného se dopustivše, dítě porodíc, plod života svého do vody pod keř zahodila, ačkoliv dotčená Dorota praví: “Jest mrtvé to dítě bylo”, v tom se jí víra dáti nemůže. Protož o tom takto vypovídáme, že pro vyhledání lepší pravdy a větší nešlechetnosti její útrpným právem tázána býti má vedlé práva. Však vrchnosti naší milostivé se v moci pozůstavuje.
Actum této vejpovědi právní v městě Dobrušce v pondělí po památce svytých apoštolův Petra a Pavla, léta 1636. Za purgmistra Jana Prokůpka.
Ortel vrchního práva.
Urozenému pánu Janovi Rašínovi z Rismburka, hejtmanu panství oppočenskému, pánu, příteli nám milému.
Urozený pane a příteli nám milý!
Jaké by předešlé i nynější Doroty, Adama Dvořáka ze vsi Přepych dcery, v příčině zahubení dítěte jejího seznání bylo, z psaní nám od Vás v té věci učiněného a odeslaného přípisu toho obého sme porozuměli i také vše v svém bedlivém povážení měli. Načež Vám pro spravení v tom jak osoby Vaší vlastní, tak i koho tu víceji náleží, k další žádosti Vaší toto za odpověď a naučení právní dáváme:
Že dotčená Dorota, Adama Dvořáka ze vsi Přepych dcera, pro takovej svůj nešlechetný nad vlastním dítětem jejím spáchanej skutek předně sťata, potom zahrabána a naposledy skrze mistra popravního kolem probita býti má podlé práva.
Dattum na Hradě pražském v pondělí po památce sv. Matouše, apoštola a evangelisty božího, 22. Septem. 1636.
Podpis: Jeho M. římského císaře, též Jeho M. uherského a českého krále zřízený president a raddy nad appellacími na Hradě pražském.
Psaní ku právu posláno takové od p. hejtmana J. H. M. rychtáři, purgmistře a raddo města Dobrušky k dod.:
J. H. M. rychtáři, purgmistře a raddo města Dobrušky! Oznamuji Vám, že jsem od J. M. C. a královský, Jich Milostí pánův presidenta a radd nad appelacími odpověď včerejšího dne dostal, kteréhožto psaní Vám hodnověrný vejpis slovo od slova odsílám. A jménem J. H. M. Vám poroučím, že ihned touž Dorotu k pokání svatému napomínati, a aby k svaté zpovědi šla, hříchův svých vyznala a Pána Boha našeho za smilování prosila, rychtáři městskému poručíte a podlé vejpovědi vrchního práva oznámeným spůsobem, dá-li Pán Bůh, příští outerej skrze mistra popravního touž Dorotu odpraviti poručíte.
Dattum na Oppočně 8. dne Octobris 1636
Jan Rašín z Rismburka.
Léta 1636 v outerej 14. dne Octobris podlé poručení pana hejtmana a ortele vrchního práva Dorota, dcera Adama Dvořáka ze vsi Přepych, jest sťata, potom zahrabána a naposledy kolem probita. A na svém vyznání, že jináče není, umřela.
Item téhož dne Matěj Pánků ze vsi Mezříče, přiznavše se, že jest s Dorotou, dcerou Adama Dvořáka ze vsi Přepych, skutek smilný míval, vedlé vejpovědi právní a poručení pana hejtmana jest metlami vymrskán, cejchem jedním znamenán, z města vyveden a z panství oppočenského sšíři a zdýli tří mil pod stracením hrdla vypovědín.