Mordéřství nad sousedem kmotrem

Pardubice 7. a 15.4.1580
Léta 1580 v pondělí po neděli Oculi na zámku Pardubicích, v přítomnosti Jeho M. pana hejtmana a některých osob ouředníhch města Pardubic, Florián Čmuchal ze vsi Bejště, puštěn jsouc do sklípku, v soudné světnici žalobu oustní na Bartoně Hurta, souseda odtud, učinil takovou:
Když sem já s manželkou svou v příbytku doma ležel, bylo asi tři hodiny přede dnem, kdosi se tloukl v maštali mezi klisnami. A manželka má to slyšela, ale mně nic neoznámila. Já potom, procejtivši, šel sem pohlízeti k klisnám, abych jim jísti dal. a jakž sem do řezárně vkročil jednou nohou, souc šero, nebo měsíc čistě svítil, uhlídal sem, an bartoň Hurt, soused můj s kladní sekerou vopřáhanou stál. A já uhlídavši ho, řekl sem mu: “Což, zráce!”, tak, chtíc mu z té řezárni vyskočiti. A von mne vtom tylatkou té sekery v tvář uhodil, až sem se z té řezárni převrhl. A on za mnou vyskočil, roubil mne sekerou v hlavu. a já mu ji voběma rukama chytil. A von mne nožem v tvář ubodl a tu sekeru mně zase vydřel. A několikráte mne v hlavu jí tylatku schřapil.
A když žena má z světnice vyšla a ke mně běžeti chtěla, on až do uličky poprchl. A když viděl, že žena má předce ke mně docházela, on se na ni obrátil. A vona před ním za vrat utýci musela. A terpva pokřik udělala. A on tou uličkou preč utekl.
A prvé sem jeho také v noci, vstávajíc též k svejm klisnám, a bylo též v neděli, viděl, že jest byl v mým stavení. A když sem k němu mluvil, nechtěl mi se vozvati. A prch přede mnou od maštale a já ho honil. I dohonivši se ho, řekl sem mu, poznavši ho: Pýcho, však jest toto kmotr můj Hurt! A po druhý, když sem s manželkou svou přede dnem do Hradce na trh jel, do mýho příbytku přišel a na mejch dětech se vyptával, kde sem já s manželkou svou.
A což tuto samo v sobě mluvím, jest věrná pravda, že on Bartoň Hurt byl. A to bych buď závazkem, aneb jak by mi to koliv nalezeno bylo, stvrditi chtěl, že jináč není.
Blažek Dědmek, rychtář bejšťskej, přijavši to k svému závazku rychtářskému učiněnej, tuto zprávu při přítomnosti napřed psaných osob učinil:
Když sem ležel doma za kamny, spím i přiběhne ke mně syn toho Čmuchala, abych k nim šel, že jim tatíka zabili. A já nevěděl. I ptal sem se po druhý: “Ale koho?” A on: “Tatíčka našeho!” I šel sem tam. I přivítal mne, Ptajíc se potom: “Jak se máš, kmotře?”, a on odpověděl: “Tak, jak Pán bůh ráčí!” Ptal sem se ho: “Kdožť to udělal?” A on mi řekl: “Ten zráce Hurt!” A já mu řekl: “Kmotříčku, víš-li za jistý, žeť to udělal?” A on mi řekl: “Pomůže-li mi se Pán Bůh zhojiti, to zvíš, co já mu budu mluviti!” Řekl sem mu: “Co k němu, kmotře, žádáš?” A von: “Žádám Tě pro Bůh, aby jej vopatřil právem a vsadil do vyzby!”
Já sem bez meškání šel pro druhýho konšela, pro Jíru krčmáře a pojali sme sebou Jakuba Labu.
I když sme k němu Hurtovi šli a on choval dítě, tu sme jej pojali hned a dali sme jej do vazby. Což se pak té sekery dotejče, to sem viděl, že jestbyla ukrvená v uších a vedle uší v toporišti i také dolův vod uší. ale on Hurt pravil, že žena jeho jí polouhlaví svinský a nějaké nohy sekala. A také se k tomu on Bartoň Hurt znal, že jest prvé na dvoře jeho Čmuchalově dvakrát byl. Jednouc pravil, že jde k Poláčkovi, a po druhý že chtěl žádati, aby mu nějakých drev přivezl.
A když sme tak od toho ztlučenýho Čmuchala šli uličkou, bylo na sněhu znáti šlápěje nový, že jest tudy ten, kdo jest jeho tak ztloukl, šel. Tu sme hned i botu jeho Hurtovu vzali a na ty šlépěje měřili. Ać sníh byl sypkej, však proto na dýl ta bota se do toho trefila.
Jíra krčmář odtud z Bejšťe, přijavši to též k závazku svému, kterýž k ouřadu konšelskému učinil, tuto zprávu učinil:
Když ke mně rychtář tu neděli brzo ráno přišel, o tom mi zprávu učinil, že Floriána zabili. Ač prej nezabili, ale že těžce živ bude. A já se ho ptal: “Kdo?” A von mi ryhtář pověděl: “Praví, že Bartoň Hurt mu to v řezárni udělal, čekavši na něj a zavřevši se.” A že žádá pro Bůh práva, aby jej vopatřili a do vazby vzali.
A já rychtáři řekl: “Darmoť jest, poďme!”, ptajíc se, k komu máme jíti. Řekl sem mu: “Poďme teď k sousedu naproti.” I šli sme k tomu jistýmu Jakubovi Labovi. A našli sme ho doma. I šel s námi k tomu Hurtovi.
A když sme přišli, ještě se u něho svítilo. A on Hurt choval dítě. A já mu řekl: “Nebuď, sousede, za proti mysli, z které příčiny sme k tobě přišli.” A von: “I nic!” A oznamovali sme mu, ža tam velmi Floriána Čmuchala stloukli, že těžce živ bude. “A praví na tebe!” A von: “P. Bůh ví, žeť sem celou noc doma byl a s manželkou svou ležal!” I řekli sme mu: “Darmoť jest, mámetě vzíti do vězení!”
A my šli k tomu ssekanýmu. Ptáme se ho o to, i vítal nás. “Jak se má?” A on: “Jak P. Bůh ráčí.” Potom sme se ptali: “Víš-li, kdoť to udělal?” A von: “Ale vím, však jej znám jako svý voko!” I jmenoval, že ten lotr Hurt. A já mu: “Čímť to udělal?” “Sekerou kladní” A já řekl: “Kdeť to udělal?” “I prý v sekárni, když sem šel klisnám přidávat.” “Viděl-li si pak, můžeš-li jeho znáti, že jest on tobě to udělal?” “I prý viděl, však jej znám jako svý voko!” “Co pak tomu říkáš? Byli sme tam u Hurta , von tomu odpírá!” A on řekl: “Za to vás prosím, jedno vy se k němu zachovejte a do vězení ho vemte! To vy zvíte, jestliže mi Pán Bůh pomůž se zhojiti, co já jemu mluviti budu!”
Tu pak sme ho Pánu Bohu poručili. A šli sme, abychom vězením opatřili. I přišli sme k němu a řekli sme: “Bartoni, tu jest darmo! Von praví, že jsi mu to sekerou kladní udělal. Okaž nám ji hned!” “Tam jest prý v domě v stěně.” A on vyšedši do síně, ukázal tu sekeru nám. A my pohleďavši na tu sekeru, viděli sme, že byla na uších i na vostrým ukrvavená, jako by ji déšť postříkal. A Jakub Lába prstem přitiskl na tu sekeru. A krev se hned chytila na prst a mokrá byla.
A my mu řekli: “Jaká jest tato krev a z čeho jest?” A on řekl: “Koupil sem dvě nohy vypařený hovězí v Hradci a žena je tou sekerou sekala. A polouhlaví též sem koupil.” A my jemu řekli: “I poněvadž jest tu ta krev, Bartoni, podiž s námi!”
Tu on s námi jde. A když přijde, já mu řeknu: “Bartoni, szuj tuto botu levů!” A my přitrefili. I nemohli sme poznati, aby se mohla po sněhu trefiti.
A potom, když sme tu sekeru do domu jeho zase přinesli, a já sem řekl Janovi Plačandovi podruhu: “Jene Plačando, vám jest na to mysliti! nebudu to než na vás, poněvadž on Hurt voddává se na podruhy a na manželku. V to musíte závazkem ztvrditi!” A on řekl: “Přijde-li na to, již to musím učiniti.”
A já jemu řek: “Nu, jak jest, proč nemáš povědíti?” “I prý povím! Co bych měl zapírati a duši svou zavazovati? Ležel večír Hurt, hospodář můj, v světnici se mnou.”
A já mu řekl: “Co rozumíš? Jak jest brzo vstal? Aneb chodil-li jest kam ven?” A on řekl: “Tak mohu rozuměti, co by měsíc vyšel, šel ven. Ale tu nevím, do komory-li jest šel, či jinam, víc sem pak od něho neslyšel.”
I již on Bartoň Hurt bez dalších svědkův přiznal se k tomu, že jest mu to udělal, a na milost se dal.
Zdání
Poněvadž jest se to z svědkův i také z vlastního přiznání Bartoně Hurta vyhledalo a našlo, že jest on Bartoň Hurt Floriána Čmuchala, souseda svého, tak ohavně beze vší lítosti a beze vší příčiny k tomu od něho Floriána sobě dané, přišev nočně do jeho domu, sekerou velmi zbil i nožem v nejušlechtilejší oud těla hlavu zbodl, od čehož on Florián Čmuchal na svém těle jsa velmi zvohaven, znamenitě velké bolesti jest pocejtiti musil a posavad pocejťuje, z té příčiny, aby on Bartoň Hurt tím zlejm úmyslem, aby jeho Floriána tu tak nočně v jeho dvoře zamordovati oumyslu nebýti, do toho dvoru vjíti neměl, toho se mu z mnohých slušných příčin nijakž věřiti nemůže, nýbrž pro vyhledání oumyslu konečného k provedení takového od souseda nad sousedem mezi vesním stavením mordu má on Hurt ku právu outrpnému podán býti podle práva.
Léta 1580, den památky svátostí, souc ku právu outrpnému podán, vyznal:
Jest tak, k tomu se znám, že sem jeho Floriána Čmuchala umínil zamordovati.

Jiné zdání a potom i ortel
Že se k tomu jmenovaný Bartoň Hurt, za kterou příčinou a proč jeho Floriána Čmuchala beze vší sobě od něho k tomu dané příčiny zamordovati chtěl, přiznati a pravda z něho vyjítí nechce, protož pro vyzdvižení při něm tak zlého oumyslu jeho má ještě k outrpnému právu podán, a nepřizná-li se mimo toto více, tehdy pro ten mord mečem trestán býti má.